Kdo jsi? (Dokončeno)

Možná by to přeci, jen byl začátek přátelství.

V angličtině jsem seděla, jako bych tam nebyla. Profesorka mě vyvolala snad desetkrát, ale pokaždé mi Lucy radila, co ji odpovědět. Hned mi bylo jasné, že si mě pak odchytne, aby věděla, co se děje. Nath vedle mě si také všimla, že jsem dneska úplně mimo a několikrát do mě dlubla ramene, abych se vzpamatovala. Nepomohlo to. Caroline se na mě taky párkrát podívala, je prostě od přírody hrozně zvědavá, ale naše přátelství dosti křípalo. Přes prázdniny jsme se moc neviděly, a dost to naše přátelství poznamenalo. Navíc, ohledně Bena neví nic, chci jí vše říct, až budu připravená, protože to je dosti komplikované. Hodina konečně skončila a já vyletěla ze třídy, jako namydlený blesk. Těšila jsem se, až si sednu do chemie, kde mě bude Kate rozesmívat, protože nám to beztak nepůjde. Tím nechci říct, že nám chemie nejde, právě že jde, jen si z toho děláme srandu. Sedla jsem si do otevřené třídy na naše obvyklé místo a čekala, až se tu objeví někdo z mých přátel. Jakmile vešla do učebny Kate, hned na to ze za ní objevil David, jako by byl její ocásek. On vlastně byl, nedivila bych se, kdyby za ní chodil i na záchod. Protočila jsem nad jeho chováním oči, a čekala na vyprávění historek z jejich hodiny španělštiny. „Neuvěříš, co dneska zase Honza řekl," spustila a začala vyprávět, co se stalo, čímž mě dokonce rozesmála. „Škoda, že nejsi s námi ve skupině," řekla, a já mykla rameny. „Vždyť by ses ze mě zbláznila," řekla jsem a ona přikývla. „Je to dost možné," ušklíbl se David a já se pousmála na náznak přátelského gesta, nad čímž se zatvářil celkem šokovaně. „A co Ben?" zeptala se mě, protože ona o něm věděla vše. „Nic, ani se na mě nepodíval," špitla jsem, když naše profesorka přišla do třídy s plnou hrstí papírů a hrnkem kávy. Naše profesorka chemie, byla úžasná. Byl vtipná, přátelská a hrozně hodná, nemohla jsem si ji vynachválit. Usadila se za katedru a začala povídat, co si dnes probereme, před naším odjezdem do Anglie, který se každým dnem blížil. „Škoda, že nejedeš taky. Možná bychom se lépe poznali," řekla jsem, když se David otočil, aby něco řekl. „Možná by to přeci, jen byl začátek přátelství," řekl nad čím i Kate vykulila oči. Byl to nezvyk, být na něj milá, i přes to, že na mě působil divným dojmem, jsem se cítila lépe. Věnovala jsem se naprosto hodině, kecám. Odemykala jsem telefon, co pět minut, abych kontrolovala, zda mi nenapsal. „Máš tu další rovnici?" zeptala se mě Kate a nahlížela do mého sešitu, kde jsem měla správný výsledek. Tohle je totiž jedna z těch věcí, co jde mě, ale Kate moc ne. Většinou to je u nás naopak, Kate je v naší dvojici chemik, ale já jsem zase premiant na biologii. Vždycky se v něčem doplňujeme. Zajímá vás, na co jsou ostatní experti? Lucy je náš dějepisec, ta by vám dokázala převyprávět snad historii celého lidstva přímo z patra. Tess je nadšená do chemie, ale nejde ji to bez značné snahy. Nathali je zase úžasná na jazyky. Jdou ji, tak dobře, že se učí víc jazyků najednou, řekla bych, že její mozek je jako houba, nasákne všechny slovíčka během pár minut. Caroline je od všeho něco, jde ji biologie, chemie, matematika a plno dalších předmětů. Je jedna z mála lidí, která je opravdu všestranná. Davidovi jde podle jeho známek a dosti značných vědomostí, také vše, ale to nemohu říct s naprostou jistotou, třeba používá, až moc dobré taháky. Ben je náš sportovec, opravdu nechápu, co dělá na škole, kde se musíš učit věčně, ale drží se dost dobře.

Pozvedali jsme všechny židle ve třídě a s rozloučením odešli ze třídy. „Konečně konec," vzdychla jsem blahem, protože jsem potřebovala značný odpočinek. Došli jsme se skříňkám, kde už byl i zbytek naší třídy, kteří se vraceli ze svých seminářů. Ben se na mě podíval a usmíval se jako sluníčko, avšak já se na něj nedokázala zamračit, a usmála se také. Prošel kolem mě a špitl: „Těším se na dnešek," dotkl se mých zad, a poté společně s Kate a Davidem odešli domů. Moje myšlenky se opět zamotaly, potřebovala jsem jasně vědět, co ode mne chce, protože tahle hra na kočku a myš mě drtila. Moje srdce se rozpadalo, a zároveň slepovalo zpátky. Cítila jsem se v jednu chvíli, jako jeho hračka, a ne někdo, kdo pro něj znamená tolik. Společně s Tess a Lucy jsem se vydala směr domov, nemohla jsem přehlídnout pohledy Lucy, kterými mi jasně dávala najevo, že mi zavolá, hned co nastoupí do autobusu. Rozloučily jsme se Lucy, které odešla na svou zastávku, a jen s Tess jsem šla směrem domů. „Nedokážu na něj přestat myslet," vyjekla, až jsem měla pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi, jak moc nahlas to vyjekla. „Myslíš Bena?" zeptala jsem se. Jistě jsem se vám nezmínila, že moje dobrá kamarádka je do Bena pěkně dlouhou dobu zamilovaná. Já sama jsem nechtěla, aby se můj vztah s Benem nedostal na veřejnost, dokud Tess nepřipravím na to, že není její, ale můj. Nebo snad není můj? Zamyslela jsem se, a v tom do mě Tess žduchla. „Posloucháš mě?" zeptala se mě. „Promiň, úplně jsem vypnula," řekla jsem a omluvně se usmála. „Dneska se mnou pořád mluvil," řekla zasněně, až se mi z toho zvedal kufr. „Ty nemáš jeho jazyk v puse," měla jsem chuť na ní zařvat, protože i přes to, že ji mám opravdu ráda, mě drtila představa, že se ji dneska věnoval víc, než mě. „To je přeci, jen dobře. Měla bys mu zkusit napsat," řekla jsem. „Jsi kráva!" zařvalo na mě, mé druhé já. „Jo dneska mu napíšu, protože na něj nedokážu přestat myslet," říkala to s obrovským nadšením. Nemohla jsem ji tuhle iluzi vzít, zas tak zlá jsem nebyla. Potřebuji čas, abych si promyslela, co ji řeknu. „A co Tom?" zeptala se. Asi nechápete, kdo je Tom. Tady přichází další sranda, protože Tom je ve skutečnosti Ben. Byla jsem zvyklá s Tess mluvit o všem, a proto jsem nedokázala ve své slabé chvilce zmínit i Bena, tedy Toma. Všechno, co se děje vlastně ví, jen neví, že to je Ben. „Je to dost zamotané, ale dnes se máme vidět," pousmála jsem se a ona se usmívala taky. Měla z toho radost, tak proč jsem ji já brala tu její? 

Špatné svědomí Chriss!🤞
Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙