Kdo jsi? (Dokončeno)

,,Čau píšťalko," řekl a já zkroutila svůj obličej do nechápavé grimasy.

Vracela jsem se s Davidem do školy kvůli věcem ze skříňky. ,,To si neumíš brát věci rovnou?" protočil oči, protože všechny své věci měl u sebe. ,,Jo já spěchala, ale bez věcí," řekla jsem, když v tom se objevil vedle mě s úšklebkem na rtech. ,,Co je?" zeptala jsem se ho. ,,Chci, aby jsi zrychlila," řekl a podíval se, jako neviňátko. Tohle není dobrý. ,,Jestli mi ublížíš dostaneš kopačku," vyjekla jsem, když se jeho ruce setkaly s mým pasem. ,,Tohle nebolí," zasmál se a začal mě lechtat, což znamenalo dvě věci. Rychlý útěk ke skřínce a hlasitý pískot, protože jsem víc lechtivá, než veškerá populace. ,,Hodná holka," usmíval se na mě, když jsem si brala věci ze skříňky a házela na něj jeden vražedný pohled za druhým. ,,Páni, teď vypadáš konečně vážně. Nejspíš bych tě měl lechtat častěji," ušklíbl se na mě a já protočila panenky. ,,To není vtipné, mě před očima probleskl celý život," řekla jsem, ale tentokrát s úsměvem na rtech. Zabouchla jsem skříňku, čím jsem si vysloužila potlesk. ,,Nepřeháněj, trvalo mi to jen pár minut," řekla jsem a podívala se mu do očí, ve kterých jsem zahlédla jiskřičky, které mýval i dřív. ,,Takže jdeš k babičce?" zeptal se. ,,Ne, jdu tě odprovodit, a potom jdu domů," řekla jsem ironicky. ,,Tak to jsem rád, že se o mě tak staráš," usmál se a já s ním. ,,Jak ti je?" zeptala jsem se ho. ,,Lépe, ale furt mám nutkání ji hledat, zda se na mě podívá nebo se mnou promluví. Vždyť mi neřekne, ani ahoj, jak takhle máme fungovat?" zeptal se a já si povzdychla. ,,Dej tomu čas, podle mě se to urovná a budete se tolerovat," řekla jsem. ,,Jako já ji ve svém blízkém okolí už fakt nechci,  protože to by musela být omluva, že by mi vypadly oči," řekl s nechutí v hlase, což mě zaskočilo. Nikdy bych neřekla, že tenhle tón od něj uslyším, nebo že vůbec existuje. ,,Hlavní je, aby ses z toho dostal, co nejdřív," usmála jsem se na něj a on přikývl. Ocitli jsme se na přechodu, který rozděloval mou cestu od té jeho. ,,Tak zítra," řekl a podíval se na mě od hlavy až k patě. Cítila jsem se nervózně pod tímto zkoumavým pohledem, ale přerušil ho, když roztáhl paže. Podívala jsem se na něj nechápavě a on je hned vrátil k tělu. ,,To mělo být jakože objetí," vysvětlil a udělal to gesto znovu, nad čím jsem se pousmála a vplula do jeho objetí. Nejspíš nová tradice. ,,Zítra," řekla jsem, když jsme se odtáhli a já se vydala k babiččinu bytu. Nemůžu se dočkat, až se dneska zase objevím ve fitku a sedřu ze sebe kůži.

-

Vracela jsem se domů zničená a zpocená, jak dlouho ne, když v tom mi vyzváněl telefon. Myslela jsem si, že mě jméno na obrazovce nepřekvapí, jelikož jsem čekala Davidův hovor, ale přeci jen, překvapil. Byla to Caroline. Zvedla jsem hovor a telefon přiložila k uchu. ,,Ano?" zeptala jsem se. ,,Ahoj Chriss, nemáš teď pár minut čas?" zeptala se. ,,Máš štěstí, zrovna jdu domů z fitka, takže mám celkem třicet minut." ,,To je dobře, protože pro mě má přijet Matěj a čekám tu už pět minut a on stále nikde," slyšela jsem její znuděný hlas. ,,Už tě chce nějak přesvědčit o tom, že jsi pro něj vším?" ,,Chce mě vzít dneska do kina, ale nevěřím mu ani tečku, protože tu není a kino začíná za necelou hodinu. Teď ber, než zaparkuje, než se dostaneme úplně nahoru centra a sedneme si na místa. Hlavně, že jsem se fintila, jak blázen." ,,Doufám, že se tam objeví, co nejdřív. Má ti dokázat, že váš vztah za to stojí. Zatím to vypadá, jako hezké gesto, zkus to vidět víc optimisticky," řekla jsem a následně se objevila u mě známého lesíku. ,,Už ho vidíš?" zeptala jsem se. ,,Ne, ještě furt nikde. Myslíš, že se na mě vykašlal?" ,,Ne to si nemyslím, jen je prostě nedochvilný." ,,Už vidím jeho auto," řekla a já se pousmála. ,,Prosím tě, uklidni se. Ne, že po něm začneš v autě řvát, že přijel pozdě. Řekni mu, že příště má být dochvilný, ale zatím vše perfektně stíháte, přijel jen o patnáct minut později," uklidňovala jsem ji, protože vím, jak moc temperamentní povahy Carol je. ,,Jo já vím, hlavně si to užít," zněla v telefonu klidně. ,,Šikovná holka, pak mi napiš, ano?" ,,Napíšu, zatím Chriss." ,,Zatím," položila jsem hovor a zapnula si hudbu do sluchátek. Čekala mě ještě patnácti minutová cesta, kterou jsem určitě nechtěla absolvovat v tichosti mých myšlenek. 

-

Domem se ozýval kraval z horního patra, bylo mi jasné, že když je sestra nemocná, tak její televize pojede dvacet čtyři hodin denně. Je to snad jediné dítě, které je schopno jít spát v pět ráno a vstát kolem šesté večer. Nechtěla bych její spánkové návyky. Vyběhla jsem schody po dvou a nemohla se dočkat zasloužené sprchy, protože jsem se cítila minimálně o deset kilo těžší. Hodila jsem taškou o zem, vzala čisté oblečení a proplula tiše do koupelny, kterou jsem zamkla na sto západů. Pocit úlevy se dostavil hned po smytí veškerého potu a následným utřením do ručníku. Postavila jsem se před zrcadlo a napatlala si vyživovací sérum na svou pokožku. Mám hrozně náchylnou pleť k tvoření akné, právě proto jsem hrábla po séru, aby se to nerozšiřovalo ještě víc. Někdy si říkám, že mám prostě fakt na tohle všechno štěstí, jelikož jsem to schytala do veškeré maličkosti. Vlasy jsem si automaticky spletla do copu a přesunula se zpět do pokoje, abych se usadila na notebook k psacímu stolu. Natáhla jsem se po poloprázdné bandasce a z plna hrdla se napila. ,,Konečně klid," vzdychla jsem a rozjela sociální sítě, abych se zabavila na pár minut, než se mi ozve zvonění telefonu. My o vlku a vlk právě volá. Zvedla jsem telefon a dala si ho na hlasitý odposlech. ,,Čau píšťalko," řekl a já zkroutila svůj obličej do nechápavé grimasy. ,,To mám další přezdívku?" uchechtla jsem se. ,,Samozřejmě, budeš jich mít ještě víc, jen potřebuji zapojit svou kreativní část mozku." ,,To bude hodně těžké, co?" zasmála jsem se a nachystala si věci do tašky na zítřejší den. ,,Nebuď drzá," ozvalo se a já se uchechtla, než jsem se uvelebila do postele. ,,Už ležíš?" zeptal se. ,,Ano, a ty?" ,,Sedím, ale pohledem sleduji bráchu, který na mě dělá nějaký ksichtíky," zasmál se. ,,Řekni, že ho zdravím." ,,Domčo, Chriss tě zdraví. Teda píšťalka," opravil se a já šokovaně vyjekla. ,,Jak jako píšťalka?" vyjekla jsem, když v tom jsem uslyšela, jak se oba smějí. ,,Poštval jsi proti mě i tvého brášku?" zeptala jsem se smutně. ,,Ne, on ví, že píšťalka je boží," řekl a já se pousmála. ,,Si myslím, jako."

Píšťalka je boží.
Vaše názory?
Vaše Chriss.🌙