Formy lásky

Střet zájmů

Anna se probrala ze spánku až okolo páté hodiny odpoledne a upřímně si nepamatovala vůbec nic od chvíle, kdy vyběhla ze srubu, a i ty chvíle předtím měla dosti rozmazané. Bylo pro ni docela děsivé, že pokoj a ani postel ve které se nacházela pro ni byla naprosto neznámá. Pomalu a opatrně se posadila, ale hlava se jí zamotala a ona sebou žuchla zpátky do měkké postele. Dívka si sáhla na čelo a oční víčka stiskla k sobě, protože jí hlavou projela silná bodavá bolest. Anna se zhluboka nadechla, zadržela dech a vydechla a oči otevřela zrovna v okamžiku, kdy se klika na dveřích naproti posteli pohnula směrem dolů.

Jakmile byly dveře pootevřené, vykoukla zpoza nich Doomova hlava. Bubeník si podle jeho výrazu myslel, že dívka ještě spí, ale když zahlédl, jak ho její oči sledují, usmál se. Vykročil dlouhým krokem a rázem již seděl na kraji postele, hned vedle fotografky, která se na něj stále jen dívala bez známky jakékoliv emoce.

„Ahoj," usmál se jen muž a pohladil dívku po tváři a po vlasech.

„Jsme pořád tam?" zeptala se dívka neurčitě.

„Kde?" rozhodilo Christopha to, že se na něj ani neusmála a řešila jen to, kde je.

„No v tom srubu," pronesla Anna nervózně.

„Ne, jsme u mě,"

„Aha," uvolnila se slečna a konečně se také krapet pousmála. Chvíli viselo mezi ní a Schneiderem ticho, ve kterém si oba hleděli navzájem do očí, to ale prolomila právě Anna. Rukama se pomalu podepřela do sedu, aby se jí znovu hlava nezatočila, ještě chvíli se Doomovi dívala do očí, a nakonec ho objala, což on ale nečekal a společně se tedy svalili do voňavých peřin.

V objetí leželi několik dlouhých desítek minut v naprostém tichu. Oba si užívali blízkost toho druhého a čas strávený s ním. Nebylo pochyb o tom, že toto byla láska.

„Jak ti vůbec je?" prolomil ticho z ničeho nic Christoph.

„Bolí mě trochu hlava," zvedla dívka k bubeníkovi zrak a přitulila se k němu ještě více. V tu chvíli dívka měla v hlavě jen dně myšlenky. Ta první byla, že už nikdy nechce, aby tato chvíle skončila a nechce Dooma už nikdy pustit. Druhá myšlenka ji bohužel trápila o něco víc. Vzpomněla si, že byla rozhodnutá říct Paulovi všechno to, co se skrývá za jejím chováním, ale její šance utekla a ona nevěděla, jestli se k tomu ještě někdy dokáže znovu takto rozhoupat. Na druhou stranu, bylo jí jasné, že teď, když dala najevo, že její činy nejsou jen nějaké hloupé výmysly z její hlavy, ale opravdu za nimi něco stojí, bude muset s kůží na trh a vše Paulovi říct do posledního písmenka. Jediné, v co doufala bylo to, že si Paul nevzpomene.

„Dáš si něco k jídlu? Nechal bych něco dovést z restaurace, abys neměla hlad," promluvil muž, nadzvedl se na lokti a starostlivě se na dívku zakoukal.

„No, možná něco malého," usmála se konečně Anna a jala se pomalu zvedat z postele, ale Doom jí v tom zabránil.

„Zavolám tam, a než přijedou, tak můžeme ještě ležet," stáhl bubeník fotografku jednou rukou znovu do peřin, načež se sám postavil a šel ven z pokoje, aby mohl nerušeně zavolat do restaurace a objednat jídlo.

Anna mezitím koukala do stropu a v hlavě si převalovala jedno přání – aby s ní teď nechtěl mít Christoph sex. Celé tohle společné ležení v posteli bylo kouzelné a dívka nechtěla, by to bylo zničeno něčím tak obyčejným, jako je pohlavní styk.

„Tak, máme objednáno," objevil se Schneider s úsměvem od ucha k uchu mezi dveřmi a mířil si to zpět do postele ke své milované.

Lehl si na záda a Anna se překulila na břicho těsně vedle něj a zadívala se mu zamilovaně do očí. Po chvíli ticha pronesla: „Máš nádherné oči, voňavé vlasy," nahnula se blíž k jeho vlasům, jeden pramínek kudrlinek chytila mezi prsty a přičichla k němu, „rozkošně špičatý nosík," pousmála se a ťukla ho do špičky nosu prstem a poté se na chvíli odmlčela a následně ho jemně políbila, „a krásně hebké rty," dopověděla, ale očividně to podle jejího pohledu nebylo vše, co měla na jazyku. Doom se na ni jen překvapeně díval a nevěřil svým uším, očím a snad ani ostatním smyslům. Annu takovou ještě nikdy neviděl. Celé to pak dívka završila poznámkou: „Vypadáš prostě jako malé rozkošné štěňátko," Christoph se pousmál a okamžitě si k sobě fotografku přitulil do pevného objetí.

„Promiň, že jsem s tebou nemluvil, hrozně mě mrzelo, že se mnou nechceš trávit čas," hladil muž dívku dál po vlasech.

Po pár minutách oba z postele vstali a sešli dolů do obývací místnosti. Schneider zapnul televizi a Anna se mezi tím jala uvařit oběma čaj. Než se nadáli, oběd byl u nich a jak to tak bývá, přivezený oběd se nemusí jíst vždycky u stolu. Mnohem lépe chutná totiž na gauči u filmu. Ještě lépe by však chutnalo, kdyby ho nakonec nemuseli jíst každý sám.

Doomovi zavolala Paul, že mu volal někdo z managementu, že nepřichází v úvahu, aby dnešní zkouška odpadla, a tak se musí ihned všichni vrátit do srubu, ale hlavně bez Anny.

Když to muž dívce vysvětlil, Anna ho poprosila, aby ji rychle odvezl domů, a že pak může jet, že to už zvládne sama. On byl sice chvíli absolutně proti, ale nakonec ho fotografka přeci jen přesvědčila. Oba si tedy vzali svou krabičku s jídlem a vydali se na cestu. Bubeník jel vcelku rychle, ale Anna se s ním nebála, bylo vidět, že si je v řízení jistý. Dívka u svého domu jen rychle vyskočila, zamávala a odešla do svého bytu, kde si v klidu snědla svůj oběd a pak se rozhodla upravit pár fotek.

Zbytek dne dívka strávila u počítače a poté co v sobě ucítila závan inspirace, sebrala foťák a šla fotit město. Mezitím Rammstein naplno zkoušeli, ale někteří z nich měli místo hudby v hlavě úplně jiné myšlenky.

Till nezpíval, protože by hrozilo, že si odrovná hlasivky a koncerty by tak byly v ohrožení, ale zkoušky se účastnil, opakoval si v hlavě slova a byl takovým kritikem pro ostatní. Mimo to, ale přemýšlel, kdy zase bude moci ochutnávat skrytou fotografčinu vášeň.

Oliver si hraní užíval jako vždy dost osobitým způsobem, ale dnes mimo hraní myslel i na nedostačující časové možnosti, protože by moc rád zase zažil legraci s Annou v tělocvičně nebo klidně i v přírodě. Napadalo ho tolik věcí, které by jí chtěl ukázat a být tím člověk, se kterým dané činnosti poprvé vyzkouší.

Paul byl upřímně po dobu celé zkoušky vedle jak ta jedle. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se nedokázal usmát a ani dělat hlouposti nebo se zajímat o své kamarády z kapely. Myslel jenom na Annu a na to, co mu nestihla říct. Byl si vědom, že to musí být něco vážného, protože jinak by to takhle netajila. Každopádně, hrál dobře a hrál to co měl, bohužel bez emocí, a to se muselo do pátečního koncertu zpravit.

No a kdo jiný by mohl byl více mimo realitu než bubeník Christoph. Jeho zamilovanost a omámení smyslů Annou se bohužel podepsalo i na jeho výkonu, takže neustále ztrácel rytmus, nastupoval pozdě nebo brzy, občas také vůbec a zkrátka celou zkoušku vlastně kazil, z čehož nikdo neměl radost, protože s takovou vystoupit na festivalech vážně nemohli.

Richard se zdál také bez emocí, ale svou práci odváděl dobře a hrál dokonale jako vždy. Ani Flake pak neměl problém s výkonem, protože koneckonců neměl na co jiného myslet.

Po zkoušce, která se nakonec protáhla až do deváté hodiny večerní, si kluci z Rammstein ještě chvíli povídali a padla řeč i na Annu, hlavně kvůli Doomově nesoustředěnosti.

„Půjdeš ještě dnes za Annou?" zeptal se Schneidera Paul.

„Já nevím, přesvědčovala mě, že to zvládne, a navíc je pozdě. Nechci ji budit, když by měla odpočívat, takže asi ne, nepojedu," pronesl sklesle Doom.

„Myslím, že děláš dobře, jeď domů a pořádně si odpočiň a urovnej si všechno v hlavě," poplácal ho Paul po zádech a všichni se rozdělili, každý ke svému autu.

Paul se ale nevydal domů, jak sám radil Doomovi, ale naopak, svou cestu směřoval k Anně, protože potřeboval vědět, co mu chtěla říct. Bohužel nebyl sám, koho napadlo dívku navštívit, když tam Schneider nepojede.