Formy lásky

Oběd u něj doma

Anna se probudila druhý den až těsně před obědem. S trnutím vyletěla z postele a šla zkontrolovat diář. Už za patnáct minut jí měli přijít její dnešní první klienti, konkrétně mladí rodiče, kteří si chtěli nechat udělat fotky se svým miminkem. Když Anně došlo, že má na přípravu jen pár minut, rychle vběhla do obýváku, kde na stole ležel ještě ze včera tác s hrníčky, přičemž jeden byl ještě stále do poloviny naplněný nyní již naprosto studeným černým medovým čajem. Dívka si vzpomněla, že měla včera návštěvu, ale na vzpomínání neměla teď čas. Rychle dřevěný tác popadla a utíkala do kuchyně, kde to všechno hodila do dřezu a běžela do koupelny, kde si upravila dost mastné vlasy a vykonala základní ranní hygienu.

Sotva se dooblékla, už slyšela zvonek. Bez otálení otevřela s úsměvem a připravená pozvat své klienty mile dál.

„Ahoj," zaskočil ji Doom, který stál za dveřmi. Anně zamrzl úsměv na rtech a nevěděla co si myslet.

„Co tady děláš? Máte přece dneska tu zkoušku..."

„Můžu dál, ať se nebavíme mezi dveřmi?" skočil dívce do řeči.

„Za chvíli mi přijdou klienti," snažila se vymluvit Anna a začala pociťovat velkou nervozitu, což jí nutilo stále sledovat, zda za Doomovými zády náhodou nepřichází ona mladá rodinka.

„No, a to znamená, že tady nemůžu být? Že se nemůžu dívat, jak fotíš?" usmál se zase bubeník, což zapříčinilo, že Anna naprosto roztála a ustoupila mu z cesty, aby mohl vejít. Ještě se podívala, jestli opravdu nikdo nepřichází a zavřela za sebou dveře.

„Proč jsi přišel? A proč nejsi na té zkoušce, co říkal Richard?" zadívala se fotografka bubeníkovi do jeho jasných modrých očí.

„To, co řekl Richard je hloupost, zkouška je až zítra. Chtěl jen před tebou omluvit kapelu, abys nebyla smutná, že nechtějí přijít." Řekl Anně na rovinu hudebník a sledoval, jak dívka posmutněla.

„Aha," pípla fotografka a sklopila hlavu, přičemž upřela zrak do svých pestrobarevných ponožek.

„Kvůli tomu tady ale nejsem. Chtěl jsem vědět, jak ti je," nahnul se k ní, aby byl v úrovni jejích očí, což Annu donutilo se zase podívat do těch jeho podobným dvěma modrým diamantům. Dívce se nedostávala slova. Byli si tak blízko, ale Christoph se zase narovnal a mezeru mezi nimi tím zase prodloužil.

„Jak by mi mělo být?" pronesla Anna, když se dostala zpět do reality.

„Včera jsi mi zkolabovala přímo do náručí. To mi nepřijde úplně zdravé," zamračil se nechápavě muž.

„Co? Jak zkolabovala?" řekla tiše, téměř neslyšně fotografka a zahleděla se dveřmi do obývacího pokoje. V hlavě se snažila vyhrabat vzpomínky, ale poslední, co našla ve svých mozkových šuplících, byl obraz toho, jak stojí s Doomem těsně u sebe a on ji drží za ruce. Dál nic nevěděla. Vystrašeně se podívala na bubeníka a s nutností vědět, co se jí stalo se ho na to zeptala. Hudebník už se nadechoval k odpovědi, ale vyrušil ho zvonek.

„Zůstaneš a povíš mi to po focení?"

„Co kdybych raději pro tebe pak přijel a zašli bychom si někam na jídlo?" usmál se na ni Doom a Anna mu odpověděla přikývnutím načež otevřela dveře, za nimiž stáli její dnešní první klienti.

„Tak já budu hotová tak za hodinu, ale potom mám dalšího klienta ještě, takže jen na chvíli," usmívala se dívka na muže.

„Dobře, tak zatím," zamával Christoph a odešel. Hned na to se Anna otočila na tříčlennou rodinku, omluvila se jim, že se jim hned nevěnovala a pozvala je dál.