Formy lásky

Já přijdu

Druhý den ráno se Anně kupodivu podařilo vylézt z postele docela svižně, čemuž se ona sama divila, protože normálně byla zvyklá se po budíku převalovat v peřině ještě několik dlouhých minut. Dnes ale nebyl obyčejný den. Dnes se konalo focení s kapelou, na které se Anna ještě před několika dny šíleně těšila, ale dnes? Dnes nevěděla, jestli to bude až tak dobré.

Zapadla do koupelny, kde se snažila upravit, ale nakonec vyšla jen s rozčesanými vlasy, protože víc se sebou udělat nedokázala a na experimenty nebyl teď čas. V kuchyni popadla velké zelené jablko, které si strčila do batohu už teď nacpaného polstrovanými taštičkami různých velikostí, ve kterých bylo pečlivě naskládáno všechno menší náčiní, které dívka ke své práci potřebovala.

U dveří vzala do ruky větší látkovou, ale pevnou tašku, ve které byly všechny ostatní věcičky, jež se do batohu už nevlezly. Anna se zhluboka nadechla podobně jako včera, když za dveřmi viděla Richarda, stiskla kliku a rázně vykročila ze svého bytu. Seběhla schody a venku nastoupila do svého rudého auta, které bylo plné oblečení zapůjčeného od designéra Marca, ale také dalšího náčiní důležitého ke tvorbě fotografií v exteriéru.

Za volantem, aniž by nastartovala, seděla Anna nehnutě několik minut. Přemýšlela nad sebou, nad tím, co jí včera řekl Paul a nad svým chováním. Bylo jí jasné, že si to ti hudebníci nezasloužili, a že nechtěli udělat nic špatného. Proto se Anna rozhodla, že nebude bránit ničemu spontánnímu a chovat se bude tak, jak bude chtít. Nebude si odepírat smích a soustředit se na kamennou tvář a rázný tón. Rozhodla se, že bude taková, jaká je – milá a přátelská.

Po pár minutách se auto konečně rozjelo směrem kosmetička, která měla auto naplnit dalšími věcmi důležitými k její práci. S fotografkou už nějakou dobu spolupracovaly, ale kamarádky nebyly, prostě o sobě jen věděly. Když do auta přistoupila druhá slečna, pozdravily se, avšak celou dobu jízdy až k bráně opuštěného objektu dělalo zvukovou kulisu jejich přítomnosti jen rádio.

„Dobrý den, Anna Friedman. Mám v objektu domluvené focení," pronesla dívka ke staršímu strážnému, který objekt střežil.

„Ano, vím o vás, můžete dovnitř," vpustil je muž do objektu a zase za nimi bránu zavřel. Byly tady ještě o půl hodiny dříve, než bylo v plánu, a proto se fotografka rozhodla projít si alespoň zhruba prostory, aby věděla, kde by se jí fotky líbily. Zaujaly ji opuštěné kancelářské budovy s balkony, kanál, který přiváděl vodu do chladících věží a mosty přes něj, okrajové budovy, jejichž zdi byly porostlé mechem a okolo rostla spousta stromů a keřů, ale také třeba malinký parčík na okraji objektu sloužící jako odpočinková zóna. Anna byla nadšená a ke svému autu se vrátila takřka přesně v 10:00.

Všichni už tam byli. Kapela přijela v mikrobusu a muž z managementu tady byl taky, čehož se Anna docela vyděsila. Nesnášela být pod dozorem, vždy ji to znervóznilo. Kosmetička si mezitím nachystala svůj provizorní externí kosmetický salon a hlídač ze své boudy neustále pokukoval, co se asi bude dít.

„Ahoj," usmála se Anna a svižným krokem přišla k Paulovi. Ten ale očividně neměl zájem ji obejmout, jako vždycky. Anna posmutněla, ale nechtěla se vzdát. Věděla, že to, co včera udělala bylo vůči klukům nespravedlivé, ale chtěla to odčinit. Najednou jako by zapomněla na to, co si tenkrát v léčebně slíbila, najednou se chtěla přátelit, protože jí došlo, že to potřebuje. Kluci však příliš nereagovali, kromě Richarda. Vzal si fotografku na chvíli bokem a řekl jí, aby tomu dala čas, že to bude zase v pořádku. Usmála se na něj a udělala přesně tak, jak jí řekl.

Členové kapely si s pomocí Anny vybrali oblečení, ve kterém budou fotit. Některé kousky byly dosti extravagantní, ale stále vyhlížely staromódně, a to působilo v kombinaci naprosto luxusně. Anna nabízela k převlékání dokonce i paraván, aby se nemuseli hudebníci převlékat před ostatními, ale většina z nich odmítla. Na druhou stranu tam nechtěla Anna stát zády k nim jako tvrdé Y, a tak si připravovala své náčiní, bohužel se nedalo zrakem nezavadit o jejich obnažená těla. Anna se začala červenat. Na rozdíl od jejího bývalého, který byl ještě kluk a jehož tělo ji ve skutečnosti nijak moc nevzrušovalo, oni byli dospělí muži, a to vypadalo úplně jinak. Nechtěla po nich blbě koukat, ale zkrátka se jí to moc líbilo.

Po tom, co byli muzikanti oblečení a kosmetička jim na dala na obličej tunu pudru, aby se na fotkách neleskli, mohlo focení začít. Nejprve Anna ukázala všem ta místa, která ji zaujala a nikdo neprotestoval, což dívku dosti potěšilo.

Několik minut byla Anna pod dohledem chlapíka z managementu, ale ten jí po chvíli řekl, že vidí, že je vše v pořádku a odjel, což mladou slečnu dosti potěšilo a dokázala se konečně naprosto uvolnit. Přesouvala se s kluky na různá místa a říkala jim, jak se mají postavit. Chvíli ležela v trávě, chvíli stála na kamenné zdi, na kterou jí samotná kapela musela pomoct vylézt a za další chvíli byla na pokraji spadnutí do kanálu přivádějícího vodu.

Ze začátku byla sice atmosféra dosti strnulá, ale jak ubíhaly minuty a hodiny postupně se začali všichni uvolňovat, a nakonec byla Anna přesně taková, jakou si ji většina kapely pamatovala z festivalu. Bláznivá, uvolněná a pro dobrou fotku schopná se i na hlavu postavit.

Fotografování trvalo několik hodin což způsobilo, že všichni, v čele s Annou byli unavení, ale hlavně hladoví. Po tom, co tedy všichni pomohli Anně a její spolupracovnici kosmetičce uklidit jejich náčiní, pronesla Anna: „Nechtěli byste se ke mně stavit, když to včera nevyšlo?" Na Annu se všichni podívali, ale mlčeli. Pak se na všechny ostatní kapely podíval Richard a přišel k Anně blíž.

„Anno, dneska ne. Zítra máme zkoušku a musíme být v pohodě. Snad jindy," pronesl a pohladil ji po rameni.

„Dobře, jasně... chápu...v pohodě," pronesla fotografka s hraným úsměvem, který ale vůbec nevypadat opravdově.

Když už všichni a všechno bylo v autě, a i Anna nasedala do toho svého, opět jí někdo zaťukal na rameno, jako by to byl pomalu nějaký rituál. Anna trhla hlavou, aby se podívala za sebe. Stál tam Doom.

„Zatím jsme se spolu moc nebavili," usmál se bubeník a zadíval se na své Converse tenisky, „ale klidně bych za tebou dnes večer přišel, kdybys chtěla a nevadilo ti to." Anně se rozzářily oči, ale stejně nechápala, co se to právě stalo.

„Musím ještě odvést to oblečení zpátky, takže..."

„Takže se ti to nehodí, jasně, chápu," přerušil ji Christoph.

„Ne," vykřikla Anna, „to ne," utišila se, když jí došlo, že první slovo vyřkla asi až moc hlasitě, „klidně můžeš přijít, ale později, třeba v 5," usmála se na konec a zadívala se hudebníkovi do očí.

„Fajn, takže v 5!" otočil se Doom a ještě než nastoupil do mikrobusu k ostatním, zamával dívce, což mu ona s rozzářeným úsměvem oplatila. Pak už se obě auta rozjela a vydala se každá svým směrem.

Na Annu celou dobu v autě její spolupracovnice divně koukala, ale neřekla ani slovo. Nejspíš ji v mysli tlačila myšlenka, že má Anna rande, nebo co to vlastně bylo, ale možná si taky myslela o fotografce, že je tak trochu zlatokopka, když k sobě zve slavné hudebníky. Každopádně dívce spadl kámen ze srdce, když konečně svou kolegyni vysadila u jejího domu a rozloučila se s ní. Pak si konečně pustila do rádia kazetu a poslouchala svou oblíbenou hudbu, přičemž si hlasitě prozpěvovala. Stačilo jí už jen odvézt oblečení Marcovi a pak mohla jet domů připravit se na návštěvu.

Když tahala do svého bytu nazpátek fotografické náčiní, zaslechla, jak někdo volá její jméno. Ohlédla se a viděla, jak pře cestu běží Doom. Nechápala, proč tak brzy, když se domluvili na 5, ale nevadilo jí to.

„Ukaž, já ti pomůžu," vzal jí těžkou tašku z ruky.

„Proč jsi tady tak brzo?" zeptala se Anna omámeně.

„Řekl jsem si, že určitě potáhneš tyhle těžké věci do ateliéru, tak jsem ti chtěl pomoct," usmál se na ni a Anna mu na oplátku podržela dveře. Byla moc ráda, že přišel.

***

Takže dnes poprvé s vámi takhle v rámci příběhu chci komunikovat. 

Byla bych ráda, kdybyste se mi do komentářů vyjádřili, jaký máte názor na vztah mezi Annou a kapelou a jak se jejich vztahy budou vyvíjet dále.

Úplně na konec vám dám odkaz na promo fotky k albu Rosenrot. Ano, nejsou focené ve staré elektrárně, ale vzhledem k tomu, že nevím, kde je to foceno, tak jsem si to vymyslela. Snad vám to nebude vadit.

Děkuji moc za to, že čtete.

Vaše Lucy

***

Odkaz: rammsteinworld.com/en/gallery/album/76-album-rosenrot