Formy lásky

Ticho před bouří

Anna ihned ráno obvolala všechny své klienty, kteří měli přijít dnes po 10 hodině a následující dny po 14 hodině. Dnes musela vyjet dřív, protože se konala velká zvuková zkouška, kterou si Anna chtěla také nafotit, ostatní dny chtěla dorazit až přímo na koncert.

Po tom, co zvládla jedno focení si sbalila svůj velký fotoaparát a všechno k tomu potřebné. Mnoho toho nebylo, protože velká světla při koncertu opravdu nepotřebovala. Stačil jí fotoaparát a objektivy. Pak už jen plná energie a elánu vyběhla z bytu, zamkla naskočila do auta a jela směr Wuhlheide.

„Dobrý den, Anna Friedman," promluvila dívka k členovi security, který hlídal vstup do areálu, „já mám dnes fotit koncert,"

„Dobrý den, můžete se nějak prokázat? Mátě nějaké povolení?" zeptal se muž z ochranky.

„Bohužel ne, ale pokud byste..."

„Tak to je mi bohužel líto, ale nemohu vás pustit," pronesl povýšeně muž.

„Ale já jsem domluvená," zvýšila fotografka hlas a stála si za svým. To už ale muž vzal vysílačku a volal svého nadřízeného, aby onu záležitost přišel s Annou vyřešil. Za pár minut dorazil krátkovlasý muž v saku.

„Co potřebujete, slečno?"

„Mám fotit dnešní koncert a vlastně i ty následující, jsem domluvená," promluvila Anna již mírně vytočeně k onomu muži.

„S kým konkrétně jste domluvená?" mluvil vedoucí security stále klidně.

„S managementem jsem o tom přímo nemluvila, ale bylo mi to vzkázáno po členech kapely," zamračila se Anna a zamyslela se nad svou odpovědí, nad tím, jak velká je to hloupost. Nikdo z managementu se jí neozval a všechno jí řekli jen Schneider a potom v upravené podobě Paul.

Muž z ochranky se uchechtl a tím probudil Annu z bloumání.

„Víte co, nechte to plavat," otočila se fotografka a dala se k odchodu.

„Anno?" uslyšela najednou za zády známý hlas a prudce se otočila.

„Doome!" vypískla dívka a přiblížila se k němu.

„Co se stalo?" podíval se bubeník tázavě na dva členy security různého postavení a pak znovu na mladou dívku. Muž v saku se nadechoval k odpovědi, ale Doom se jen zamračil, což jím bylo správně pochopeno, že chce muzikant slyšet jen odpověď Anny.

„Nechtěli mě pustit, nemám povolení," pronesla smutně dívka. Ihned na to se bubeník obořil na oba muže se slovy, proč se nezeptali, než ji odmítli. Oba se rychle omlouvali, ale to už ani jednoho z páru nezajímalo.

„Pojď, Anno," usmál se hudebník na fotografku a ona společně s ním odešla. Prošli celým areálem až k poódiu.

„Doome, vy jste mi lhali? Proč mě o tom neinformoval někdo z managementu?" otočila se na něj najednou dívka s tisícem otazníčků v očích.

„Cože? Ne Anno, to nikdy! Já bych ti nelhal. Byli jsme s managementem tak domluvení, že ti to vzkážeme sami," přitiskl si dívku k sobě.

„Chyběl jsi mi," zašeptala dívka a vlastně ani nevěděla, jestli ji muzikant slyšel. Zase se u něj cítila moc hezky.

Doom fotografku zavedl do backstage, ale ihned na to se rozloučil, aby se mohl připravit na velkou zvukovou zkoušku. Dívka chvíli seděla u stolu a vybalila si všechny přídavné součásti fotoaparátu, aby si svůj profesionální Canon mohla dát dohromady a začít fotit. Poté, co se šla optat vedoucího organizace, jak bude vše probíhat, dal jí muž visačku na krk s jejími údaji a nechal jí naprosto volnou ruku. Nic jí nezakázal ani nepřikázal, a to Annu vskutku nadchlo.