Formy lásky

Hlavní fotografka

Christoph odvezl Annu domů až po západu slunce. Do té doby spolu jen seděli na gauči, přitulení k sobě, popíjeli čaj a povídali si. Doom jí dal taky jednu tajnou informaci. Od 23. do 26. měla kapela vystupovat každý večer v amfiteátru Wuhlheide a management jim nabídnul, jestli s Annou, jako s fotografkou, budou spokojení a stihla by alespoň část fotek na promo odeslat ve finální verzi do 23. k nahlédnutí, mohla by tyto koncerty nafotit jako hlavní fotografka.

Když se dívka tuhle informaci dověděla, byla šíleně nadšená a těšila se domů, aby mohla už začít s úpravou fotek a vyrazila managementu dech. Když se rozloučila s Doomem a přišla domů, nedělala si starosti s plným dřezem nádobí ani úpravou fotek pro své klienty. Sedla si za počítač a začala pracovat, pracovala přes noc až do rána. Vypila za noc několik hrnků kávy, i když jí káva nikdy nechutnala. Ráno si dala další várku, aby byla schopna přes den pracovat s klienty a čile si šla připravit ateliér pro prvního zákazníka.

Vzhledem k tomu, že si na dnešní den přeložila i jednoho klienta ze včera, aby mohla zůstat déle s Christophem, tak měla velmi napilno. Mezi zákazníky neměla nikde volno déle než 15 minut, a to využila k přichystání ateliéru pro další klienty. Byl to velmi vyčerpávající den, ale Anna i po odchodu posledního zákazníka z jejího ateliéru neměla dost a chtěla doupravit ještě nějaké fotky, aby je mohla odeslat ještě dnes večer managementu. Zase ji vyrušil zvonek. Nikoho nečekala a jen upřímně doufala, že to bude Doom.

Podívala se do kukátka a viděla tam Paula. Otevřela dveře a se zvědavostí, která se jí linula z očí, ho pozdravila.

„Ahoj," nahodil svůj typický široký úsměv a bez optání vešel dovnitř. Anna ho jen zaraženě sledovala, protože se choval, jako by to byl jeho byt.

„Co tady děláš?" konečně ze sebe vysoukala, ale to ji Paul držel za ruku a táhl ji do obýváku, protože z předchozích návštěv se v jejím bytě moc dobře vyznal. Posadil dívku do křesla a sám se usadil na gauč a nahnul se k ní blíž. Anna vyděšeně sledovala co se děje a nic nechápala.

„Tak povídej, šup," smál se Paul, ale Anna pořád nevěděla, co po ní chce.

„Co?"

„No, co Doom! Co asi?! Pro pána Anno, on byl dneska na zkoušce úplně mimo, tak tady na mě nehraj tajemnou," energicky a vzrušeně vysvětloval Paul.

„Jak mimo?" mračila se nechápavě fotografka.

„Achjo," plácl se kytarista dlaní do čela, „s tebou to bude ještě sakra těžké děvče," řekl si pro sebe a pak pokračoval znovu směrem k Anně: „Byl mimo, jakože zamilovaný, víš?" vzal dívčinu hlavu do dlaní a zatřepal s ní, „probuď se, s tebou to není o moc lepší, jak koukám," zase se zasmál, „tak jak je to s vámi?" naléhal dále hudebník. Anna mu všechno do detailu vylíčila a Paul byl konečně spokojený. Vyzvídal všechno a ptal se na každou hloupost.

„Paule, ale nikomu to neříkej, prosím," pronesla vážně a Paul ji pro tentokrát s vážností i odpověděl, že to opravdu nikomu nepoví. Anna mu věřila. Když už tam byl, zeptala se ho tedy i na tu tajnou informaci, kterou jí sdělil včera večer Christoph.

„No jasně, to jsem ti chtěl taky říct, málem bych zapomněl," plácl se Paul do nohy, „myslela jsem, že budu první, kdo ti to řekne," zatvářil se naoko smutně, ale hned začal zase povídat dál, „ale každopádně, je tam malá změna," mrkl na ni.

„Povídej," zakřenila se nadšeně Anna.

„To bys chtěla vědět, co?" uchechtl se ďábelsky kytarista a očividně se chtěl nechat přemlouvat, což se teda Anně nakonec povedlo a hudebník jí prozradil, že celá kapela si Annu osobně u managementu vyprosila, aby se pro koncert ve Wuhlheide stala jejich hlavní fotografkou, takže už nemusí posílat žádné fotky k nahlédnutí, může být v klidu a bude je fotit.

„Cože? Vážně?" vyskočila dívka z křesla a začala jásat, „vy jste si mě sami vyprosili?"

„Jasně, jsi skvělá!" odpověděl jí Paul a Anna mu skočila kolem krku.

„Jste nejlepší, děkuju moc," řekla mu v objetí. Byla moc šťastná a ani nepomyslela na to, že nespala, aby mohla upravit fotky, a to všechno zbytečně.

„Hlavně se na to dobře vyspi, první koncert je už zítra," usmál se Paul, když si krapet násilím odtáhl mladou fotografku od těla. Poté se rozloučil a odešel.

Anna ihned po jeho odchodu zapadla do koupelny, kde se pečlivě umyla a ihned na to šla spát, ale těsně před usnutím přemýšlela. Jen ležela a dívala se do stropu. Pozastavila se nad koncertem a nad tím, jak moc se těší, že je zase bude moct fotit v akci. Došlo jí, že na ni asi nejsou tak docela naštvaní, protože by si ji jinak takhle usilovně nevyprosili, ale poté sklouzly její myšlenky k Doomovi. Nevěděla, jestli je zamilovaná, ale on podle Paulových slov byl. Anna jen věděla, že jí k němu něco táhne, ale nevěděla co. Možná jeho úsměv, oči, anebo třeba jeho galantní chování, nevěděla, ale chtěla s ním trávit čas, chtěla k němu být přitulená tak, jako byla včera. Cítila se u něj v bezpečí. To už se jí ale začaly klížit oči a myšlenky utekly někam daleko. Anna po dlouhé době krásně usnula. 

***

Ahoj,

dnes jsem napsala o dost kratší kapitolu, protože naopak ta včerejší byla zase delší.

Asi jste si všimli, že jsem tento týden vydávala hodně často, a proto jsem se rozhodla, že příští týden vyjde maximálně jedna kapitola. Musím udělat něco do školy a navíc by mě to psaní asi přestalo bavit, kdybych takhle vydávala pořád.

Doufám, že se vám můj příběh líbí a že si na něj rádi počkáte i ten týden.

Vaše Lucy