Formy lásky

Sonne

Když těsně před dívkou zastavilo BMW se sportovní karoserií, dívčino srdce zaplesalo, ale ani za mák to nemohlo ohrozit její nehynoucí lásku k jejímu nablýskanému BMW X3. Každopádně dívka bez otálení naskočila do Richardova vozu a prohodila k němu jen nesmělé: „Ahoj."

„Ahoj," usmál se rozpačitě kytarista a bez okolků vycouval z parkoviště a rozjel se směr Rammstein zkušebna.

Celou cestu bylo v autě naprosté ticho, které přerušovalo jen burácení motoru sportovního auta a občas nějaké zvuky zvenčí. Jinak si Anna s Richardem vůbec nepovídali, ale snad každý by si všiml Richardova tiku v očích, kterými každou chvíli, kdy se nemusel dívat na cestu, pohlédl na dívku. Fotografka si jeho pohledů překvapivě nevšimla, Richard si ale všiml těch Anniných. Měl sice spoustu práce se sledováním provozu a cesty, ale i přesto viděl, jak ho sem tam fotografka sjela pohledem.

Dívka s údivem vystoupila z auta, když zastavili před srubem za Berlínem u lesů, kde to vypadalo, jako by dávaly lišky dobrou noc. Výběru místa se dívka ani tolik nedivila, protože uprostřed města by to asi nebylo moc fajn, když by jejich hraní mohlo jít slyšet ven. Toto prostředí přírody a klidu bylo navíc naprosto podporující kreativitu a také jednoznačně vhodné pro uklidnění a uvolnění od stresu.

Richard jen zamknul svoje auto, které stálo na malém travnatém plácku vedle dalších několika vozidel ostatních členů kapely a doprovodil dívku ke vchodu do chaty a galantně jí otevřel dveře. Anna žasla, ale z tichého obdivování prostoru ji vyrušilo nečekané objetí Paula, který k ní jako první přiběhnul a vzal ji kolem ramen.

„Tak, dokud tady nikdo, kromě nás tří a Flakeho není, tak si jdeme promluvit," začal mluvit docela vážně a vzal si Annu stranou.

„Co se děje tak vážného," zadívala se na kytaristu se strachem v očích, netušila totiž vůbec co se stalo.

„Doom mi volal včera k večeru a říkal, že jsi pořád odtažitá, Anno, sakra proč?!" zněl Paul dost naštvaně.

„Paule... já za to nemůžu," sklopila dívka zrak a Paul tak pochopil.

„Ty jsi s Tillem zase spala?" dal si hudebník ruce v bok a s nazdviženým obočím čekal na odpověď, jako nevrlý otec, který vyslýchá svou dceru. Anna jen pokývala hlavou.

„To už si ze mě snad ale utahuješ, ne? Jak daleko to chceš ještě nechat zajít? Ty nechápeš, že se Christoph kvůli tobě šíleně trápí?" díval se muž na dívku s otazníky v očích. Anně se v hlavě honilo tisíc myšlenek a vzpomínek a nevěděla, zda mu to říct, nebo ne, ale po chvíli ticha se odhodlala.

„Paule, já nejsem odtažitá k Doomovi, kvůli Tillovi a nespím s Tillem jen tak pro nic za nic. Mám důvod," rázně pronesla dívka, až to kytaristu zarazilo.

„Tak mluv!" opřel se do ní znovu muž, ale když se dívka chystala promluvit, otevřely se vchodové dveře srubu a dovnitř vešel Oliver s Doomem v zádech, což jejich rozhovor narušilo. Oliver ihned, když si Anny všiml, za ní vyběhl a objal ji snad až moc silně.

„Tak co, přemýšlela si nad tím, kdy se sejdeme?" promluvil k ní vysoký muž.

„Zatím ne, ale to se domluvíme klidně později," usmála se křečovitě fotografka a vyklonila se, protože přes Olivera stojícího před ní neviděla na Dooma, na kterého se tak moc těšila, ačkoliv jí mrzelo, jak mu ubližuje.

Na rty tedy nasadila úsměv a rozešla se směrem k němu, když ho však chtěla obejmout, bubeník ji zahlédl a schválně uhnul. To dívka nečekala a chtěla na něj promluvit, on však vykročil směrem k Richardovi a Flakemu, přičemž se tvářil, že Anna neexistuje.

Fotografka jen stála na místě a dlouze se zadívala na vzdalující se Doomova záda. Myšlenky jí lítaly hlavou jako zběsilé a snažila se pochopit situaci, ale cítila se trapně, a navíc velice smutně.

Když se těsně vedle ní znovu otevřely dveře a vstoupil poslední očekávaný člověk, Anna se s velikým leknutím až moc rychle probudila z toho nemilého transu a zadívala se na Paula, který se ale bavil s Oliverem a očividně ho upozorňoval na to, že přišel už i Till a měli by se asi začít chystat.

Anna se najednou cítila, jako by tu neměla vlastně co dělat, až do chvíle, kdy na ni promluvil sám Lindemann. Jen co ji pozdravil, nenápadně se sklonil k jejímu uchu, aby to vypadalo, že si jen zouvá boty a pošeptal jí: „Tak co, zopakujeme si to dnes zase?" načež dívka nikoliv tiše, ale spíš až příliš hlasitě pronesla, že nemá čas, oběhla ho a ladným krokem vyskočila ze dveří chaty.

Anna je sice žena, ale i přesto měla až moc dobře vyvinutý orientační smysl, ale to ji teď nezajímalo. Chtěla odejít a být doma, a hlavně chtěla plakat a zmizet z povrchu zemského. Zastavila se mezi zaparkovanými auty a došlo jí, že neví kudy kam a hlavu měla natolik zahlcenou vším ostatním, že orientace v prostoru byla nulová. Fotografka se snažila z této situace vykličkovat, ale viděla jen ta auta a z druhé strany srub a pak za ní uslyšela hlasy, ale byla zmatená. Hlava se jí točila jako na kolotoči a svět se jí rozmazával, kolena se jí podlomila a pak už neviděla nic.

Naštěstí ty hlasy byl Paul s Oliverem, kteří za ní hned vyšli ven. Když viděli, co se s ní děje a jak zvláštně se chová, tak se za ní rozběhli a Oliverovy svalnaté paže ji dokázaly zachytnout dřív, než se skácela na zem. Paul Oliverovi otevřel dveře, a ten ji vzal znovu dovnitř srubu a položil ji na měkký gauč.

Doom, který se o Annu do teď nezajímal, se k ní najednou rozběhl a začal se vyptávat, co se s ní stalo, stejně se však zachoval i Richard. Flake mezitím vytáhl pro jistotu telefon a začal vytáčet číslo na sanitku, protože nikdo nemohl vědět, jestli Anna jen zkolabovala, nebo jestli se jí společně s tím nestalo i něco vážnějšího. Jediné, co bylo jisté bylo to, že zkouška skončila, protože Doom chtěl svou přítelkyni doprovodit kam bude třeba a bez bicích zkrátka nelze zkoušet.

Najednou si k ležící dívce prorazil cestu Till a chrstnul na ni sklenici ledové vody. Všichni na něj vylekaně a udiveně pohlédli a Doom dokonce zařval, co to jako dělá, ale výsledek byl kladný, dívka se probrala.

Vystrašeně se dívala na všech 6 mužů, kteří na ni hleděli jako na zjevení boží a nutno říci, že to dosti připomínalo jejich videoklip k písni Sonne.

Sanitka byla každopádně již přivolána, a navíc Doom s Richardem v patách si stáli za tím, že by Annu měl opravdu prohlédnout lékař, kdyby byl kolaps přeci jen způsoben něčím vážnějším. Richard šel tedy obětavě vyhlížet záchranáře a po příjezdu je navedl dovnitř k Anně, která tedy stále vyděšená a nechápající, každopádně nyní již sedící čekala na vyšetření, aby ji pak mohl Doom odvézt domů, jak se mezi tím domluvili.

Lékař fotografku prohlédl a konstatoval, že vše je v pořádku až na velice vysoký krevní tlak, který měla Anna nyní v klidovém stavu necelých 170/110. Z toho důvodu jí lékař píchl injekci, která by toto měla dát do pořádku a doporučil, aby byla alespoň přes noc s někým, kdo by jí v případu nouze mohl pomoci, ale že nijak víc závažný její stav není.

Členové kapely se tedy pomalu rozloučili a po jednom odjížděli pryč z toho krásného místa u lesů. Till odešel takřka bez rozloučení, Flake jen popřál, aby vše proběhlo v pořádku a odporoučel se s Oliverem v patách, který pronesl, že je to škoda, že s vysokým tlakem už s ním nebude moci tolik cvičit. Richard chtěl podle všeho zůstat déle, ale byl celou dobu potichu, jen se koukal, jak se o Annu Paul a Doom snaží postarat, a když ji pak vzal bubeník na ruce jako nevěstu, svižným krokem opustil budovu bez jediného slova.

Doom odnesl slečnu k sobě do auta, poděkoval Paulovi za pomoc a odjeli společně k Doomovi domů. Christoph okamžitě chtěl brát Annu znovu na ruce, ale ona, nyní už mnohem víc při smyslech, si stála za tím, že to zvládne po svých, ale Schneider si neodpustil minimálně malé podpírání.

Jeho dům již dívka znala, a proto se nedivila té elegantnosti, kterou se mohl pyšnit. V ložnici však ještě nebyla a ta byla teprve nádherná. Bubeník ji nechal lehnout si do krásné měkoučké postele s nebesy pohladil ji po vlasech.

„Promiň, sluníčko moje, můžu za to já," Anna už ale jen stiskla jeho ruku a usnula.