Formy lásky

Poslední kapka

Celou cestu k Annině domu byl Paul myšlenkami jinde a možná proto si nevšiml, že celou dobu jede tím stejným směrem i Tillovo auto.

Jakmile Paul u Annina domu vystoupil z auta a vydal se ke vchodovým dveřím, konečně si všiml Tilla, který o Paulovi až do této chvíle nevěděl. Paul se rozběhnul a zastavil se přímo před zpěvákem, kterému tím zamezil k přístupu ke zvonků.

„Co tady děláš?!" procedil mezi zuby Paul a naštvaně se díval na muzikantův překvapený výraz.

„To si snad děláš srandu?" uchechtl se po chvíli ticha Till a snažil se dostat se ke zvonku Anny.

„Nedovolím ti za ní jít. Chceš ublížit Doomovi? Chceš si rozhádat celou kapelu kvůli sexu? Vážně?!"

Till se pousmál a začal Paulovi posměšně líčit, proč za Annou musí a proč mu za to stojí: „kdybys to zažil, tak bys chápal. Je skvělá, je v ní tolik vášně, můžeš se do ní doslova zakousnout!" zvýšil hlas a usmál se Paulovu malému leknutí. Nakonec úsměv ze své tváře ale usekl a Paula odstrčil ze své cesty k uspokojení a zazvonil na zvonek. Jakmile se však rozezvučel bzučák otevření dveří, skočil Paul po Tillovi, který to ani za málo nečekal a oba se svalili k zemi. Mohli by se zmlátit do krve, ale jakmile se sobě navzájem zadívali do očí, došlo jim, že je to blbost. Všichni z kapely se navzájem považovalo skoro za bratry. Mlátit se nepřipadalo v úvahu.

Oba se tiše postavili, upravili si oblečení a převzali kontrolu nad svými chtíči, myšlenkami i chováním, aby mohli zase vystupovat jako dospělí lidé. Till se sebral a odjel, ale Paul mu nevěřil, že za Annou už nepůjde a jediná obrana proti tomu byla ta, že za ní půjde on. Navíc za ní zkrátka musel, chtěl vědět, co se jí stalo, proč se chová, tak jak se chová, co stojí za jejím chováním.

Zazvonil na zvonek a kytarista doufal, že nebude mladou fotografku budit, hlavně po tom, co se jí dnes stalo. Bzučák se ale rozezněl tichem večera a hudebník mohl vstoupit do domu. Schody bral po dvou a v prvním patře vešel do již na škvírku otevřených dveří. Jakmile je za sebou zavřel, uviděl před sebou stát dívku v krajkovaném spodním prádle. Ne však na dlouho. Jakmile viděla kytaristu a ne zpěváka, snažila se rukama zakrýt co šlo a utekla do pokoje.

„Anno!!!" zakřičel zaskočeně Paul, „co to má znamenat?"

„Promiň..." špitla zpoza dveří pokoje fotografka

„Mi se neomlouvej, ale Doomovi, tohle je fakt vrchol. Čekala jsi na toho prasáka? Jo, mám ho rád, ale jak jde o sex, vím moc dobře jaký Till dokáže být," mluvil zvýšeným hlasem Paul do zavřených dveří, za kterými se oblékala Anna. „Ty se mu ještě nabízíš, cíleně tím Doomovi ubližuješ a očividně ti to nevadí. Víš co, už mi nevolej, chtěl jsem ti pomoct, ale tohle mi stačilo." Otočil se muzikant a vydal se napříč bytem ke vchodovým dveřím.

„Paule, počkej," vyběhla z pokoje dívka se slzami na krajíčku.

„Ne, už ne, Anno," otočil se muž a bez rozloučení odešel.

Dívka automaticky propadla šílenému pláči. Složila se v rozsvícené chodbičce na kolem a zalykala se slzami. Pomalu ale jistě ztrácela kontrolu nad vším, co se dělo, nad svým chováním i životem. Pomalu se jí bortilo vše, co si stanovila v psychiatrické léčebně a stačilo k tomu pár dní a šest chlapů ve středním věku, kterým chtěla být bezmezně oddaná. Zároveň ale nechtěla přijít ani o jednoho z nich, ani o kapelu jako celek. Byl její sen je fotit, znát je, existovat s nimi a když to má, měla by to vše zavrhnout? Ne, nešlo to. Musela si udělat plán a první krok byl ten, že po dobu turné si od celé kapely dá zkrátka oraz.