Formy lásky

Festivalová fotografka

Když Anna brzy ráno dorazila na místo konání festivalu a setkala se s pořadateli, byla vcelku nemile překvapena, protože ani za nic nečekala, že nebude moct fotit všechno. Možná by jí to bylo jedno, kdyby jí však nebylo oznámeno, že nebude fotit její oblíbené kapely.

„Takže Anna Friedman," otočil se k ní jeden z pořadatelů, „bude fotit po celou dobu trvání festivalu výhradně Blue stage," řekl zahleděn do jakýchsi papírů a podal Anně visačku s kartičkou, na která byla její fotka, osobní údaje a informace, že je fotografka pro Blue stage.

„Díky," prohodila Anna a zadívala se na hodinky. Když zjistila, že je jen něco málo po jedenácté dopoledne, šla se zatím posadit do stanu, kde bylo zázemí pro všechny, kteří se nějakým způsobem podíleli na chodu festivalu nebo zde měli jinou důležitou práci. Anna položila svůj velký fotoaparát značky Canon s velkým přídavným objektivem na stůl před sebou a pročítala si co všechno má napsáno na své visačce.

„Ahoj, taky fotíš?" vyrušil ji mladý kluk s velmi podobným fotoaparátem v ruce a přisedl si na lavičku k ní.

„Sakra, Tome, co tady děláš?" začala se Anna usmívat od ucha k uchu, protože v mladíkovi poznala svého spolužáka ze studia fotografie.

„Jak vidíš, taky fotím, ale koukám, že ty jsi tady za prestižnější fotografku než já," zahleděl se na její visačku a uchechtl se, ale Anna naprosto nepochopila, jak to myslel, a proto se podívala, kde má visačku on. Když Thomas spatřil její tázavý pohled na jeho hrudi rozepl si mikinu a pod ní se skvěla zdánlivě stejná visačka, kterou měla ona, avšak s povolením fotit vše mimo konkrétní vystoupení kapel.

„Aha, no, ale stejně jsou tu ještě prestižnější fotografové, ti fotí Green stage," sklopila hlavu Anna a myslela na to, jak by si užila, kdyby mohla fotit jednu z těch obrovských kapel, které vystupovaly na zelené stagei.

„Nevím, jestli se to tak bere," poplácal Tom dívku po rameni, „stage, jako stage," mrknul na ní a pomalu se začal zvedat, „musím jít, já totiž na rozdíl od někoho musím fotit od rána až do rána," vyšel ze stanu a nechal tam mladou ženu znovu samotnou.

Mladá fotografka byla dost zklíčená, protože se těšila na ty úžasné show, které mohla fotit, ale samozřejmě tím nechtěla urazit kteroukoliv jinou kapelu. Všechny byly úžasné, ale některé zkrátka víc.

Anna se snažila myslet na svou práci a nelitovat toho, že nemůže být u některých vystoupení, ale snažila se být ve své hlavě vděčná, že zde může vůbec být a fotit alespoň něco, navíc ji slova, která pronesl Tom, že je prestižnější fotograf, protože fotí vystoupení a stage, docela potěšila.

Sama pro sebe se pousmála a vstala z dřevěné lavičky, přičemž sebrala fotoaparát ze stolu a pověsila si ho na krk. Byl docela těžký, ne že ne, ale když to člověk dělá několik let a nošení takového fotoaparátu je pro něj na denním pořádku, zkrátka si zvykne a nejspíš i posílí krční páteř. Nakonec si jen vyndala své dlouhé tmavé vlasy zpod řemenu, který držel velký Canon na jejím krku a odešla ze stanu.

Ostré slunce jí oslepilo, a tak si byla nucena zastínit tvář dlaní a když uviděla, kolik je tam již takto brzo lidí, žasla. Celý areál byl již před dvanáctou hodinou obýván lidmi, kteří se tam hemžili jako mravenci v mraveništi. Anna už teď přesně tušila, že atmosféra na tomto festivalu bude úžasná. Byla to pro ni vlastně první velká akce, kterou měla možnost fotit, ale sama za sebe již několika festivalů účastnila, avšak připadalo jí, že všichni ti lidé, které zde viděla to budou brát úplně jinak, než to brala ona. Pokud Anna jela na festival, tak jen kvůli jednomu nebo dvěma interpretům a o ty, kteří ji nezajímali se nestarala. Zkrátka si odbyla koncerty jejich oblíbenců a odešla. Lidé zde se ale bavili mezi sebou a bylo jim jedno zda jeden z nich má na sobě tričko Oasis, Nine Inch Nails nebo Rammstein. Vypadalo to, jako by tady všichni přijeli kvůli všem, a to bylo na tom to úžasné.