Formy lásky

Zmatek

Anna celý večer po focení seděla u svého pracovního počítače a projížděla všechny fotky, které Paulovi a Richardovi nafotila. Nelíbily se jí a nejraději by je rovnou všechny smazala. Už se na ně nechtěla dívat, a protože jí její myšlenky nedovolily usnout, až do rána upravovala fotky z focení zvířat. Když byla se svou prací spokojena a ujistila se, že splnila všechny požadavky, které jí časopis zadal, šla si konečně lehnout.

Dlouho se převalovala ze strany na stranu, ale neusnula. Stejně už bylo ráno a Anna přes den nikdy nespala, nešlo jí to, a to ani když byla nejvíce unavená. Odešla tedy do kuchyně uvařit si silnou kávu.

Stála opřená o kuchyňskou linku a koukala do neznáma. Nedokázala se vyznat ve své vlastní hlavě, měla pocit, jako by se jí před očima bortilo to, co jí nejvíce pomohlo a čeho se ona chtěla držet až do konce života – samota. Měla za to, že jen to jí pomůže, protože když bude sama, nikdo jí nebude moct ublížit. Najednou se tu ale objevil někdo, koho ona už dlouho obdivovala a ani ve snu ji nemohlo napadnout, že by se s nimi mohla setkat, realita byla ale jiná, vypadalo to, jako by se s ní chtěli minimálně prozatím ti dva, přátelit. Nerozuměla tomu. Jak se s ní mohl chtít přátelit někdo, kdo ji neznal, kdo o ní nic nevěděl? Chtěla se tomu bránit, ale nevěděla jak. Hrát nedotknutelnou, zlou a nezábavnou bylo to jediné, co ji napadlo, prostě se jim zhnusit. Problém byl v tom, že o ně jako o klienty přijít nechtěla, jen se s nimi nechtěla přátelit, anebo chtěla? Sama nevěděla.

Cink, vyrušil ji z bloumání zvuk zvonku u dveří. Anna zatřásla hlavou a rychle se vydala podívat se, kdo ji může takto brzo ráno rušit. Nikoho nečekala a na dnešek neměla ani žádné klienty. Podívala se do kukátka a k jejímu překvapení tam stál Paul. Zpanikařila. Sice jen ve své hlavě, ale nevěděla, jak se má tedy nakonec chovat, jestli ho tam má nechat stát anebo otevřít, být nerudná anebo milá, nevěděla, ale nakonec kliku stiskla.

„Ahoj," pronesl kytarista s úsměvem od ucha k uchu, jako by se včera večer vůbec nic nestalo a vše proběhlo naprosto v pořádku, se jí hned cpal do dveří.

„Co tady děláš?" zeptala se Anna bez jakéhokoliv náznaku emocí.

„Přinesl jsem ti kávu, chci si popovídat, mimochodem, fajn ohoz," s posledními slovy se k ní otočil a zadíval se na její nahé nohy. Anně v tom zmatku, který se jí odehrával v hlavě ani nedošlo, že doma chodívá jen v dlouhém tričku a kalhotkách. Rychle zaplula bez jediného slova do svého pokoje, kde na sebe natáhla první kalhoty, které ji vlezly pod ruku. Za chvíli už byla zase u Paula, který postával v kuchyni a ohlížel se kolem sebe.

„No, tak se posadíme v obýváku," řekla Anna velice nervózně, protože byla vedle z Paulovy návštěvy, a ještě více ji vyvedla z míry absence jejích kalhot, což už tedy napravila, ale i tak se cítila dosti trapně.

Zavedla člena její oblíbené kapely do obývacího pokoje a Paul konečně položil horké kelímky s kávou a téměř spálené ruce si jen nenápadně promnul a vložil do klína. Anna poděkovala a nabídla mu snídani, nebo něco malého k jídlu. Paul odmítnul, ale Anně doporučil, aby si něco vzala, že je na ní znovu vidět nervozita.

Když už tedy oba seděli v menším obýváku na pohodlném gauči a popíjeli espresso, Paul konečně sdělil, proč si teda přišel povídat.

„No, přišel jsem, protože mi přišlo, že se včera něco stalo, takže jestli si myslíš, že jsme s Richardem udělali něco špatně, nebo se prostě něco stalo, tak by mě to zajímalo. Chtěli jsme si užít ten photoshoot, ale tobě se pak pokazila nálada a nebylo to ono."

„Aha," usrkla Anna znovu kávy.

„A teda řekneš mi, co se stalo?" vyzvídal Paul a snažil se Annu přesvědčit, aby se mu svěřila.