Formy lásky

Moc jsi mi chyběl

Po vyřízení korespondence s klienty, zrušení spousty zakázek a zjištění, že bude mít víc volného času, než si myslela, si šla dívka znovu lehnout do postele, protože byla velice unavená. Jen co ale zamhouřila oči, zazvonil jí vedle hlavy telefon. Neznámé číslo.

„Ano prosím? U telefonu Anna Friedman," pronesla naučenou frázi.

„Ahoj, tady Oli, jsi připravená?" ozvalo se z telefonu. Anna nejprve vůbec nechápala o koho a co jde, ale po chvíli mlčení, promluvila znovu.

„Jaký Oli a připravená na co?"

„No já, Oliver, Riedel, z Rammstein," snažil se dívce vysvětlit hlas v telefonu, „včera v klubu jsme se domluvili na to cvičení," zněl muž dosti natěšeně.

„Aha, no, já si to moc nepamatuju. V kolik a kde?" zjišťovala Anna, protože nechtěla baskytaristovi zkazit zjevně dobrou náladu. Ten už jí jen řekl, že se pro ni zastaví doma, aby si oblékla sportovní oblečení a nezapomněla na všechno ke cvičení potřebné a prozatím se rozloučili.

Anna ve skutečnosti nenáviděla cvičení a nechápala, jak se s ním mohla na něčem takovém domluvit. Hudebník v telefonu zněl ale až moc šťastně a dívka nechtěla být znovu za tu zlou, která ničí náladu. Vstala tedy z postele celá rozlámaná a zralá akorát na prospání celého dne i noci a přešla k šatní skříni, ve které někde vzadu v rohu našla sportovní kraťasy a volné tílko, z botníku vyndala zaprášené tenisky, které si někdy dávno koupila jen kdyby se náhodou hodily. V koupelně si rozčesala slepené neumyté vlasy a svázala je do pevného drdolu. Nakonec si vzala svůj batoh, ve kterém normálně nosila foťák a příslušenství k němu, a vložila do něj láhev s vodou, jablko, malý ručník, menší verzi jejího fotoaparátu, jen pro jistotu.

Za chvíli již stála fotografka nervózně před domem a popravdě vypadala, jako by chodila cvičit každý den. Nečekala dlouho a zastavila před ní šedá nablýskaná Honda, což nebyla zrovna Annina nejoblíbenější značka, ale auto to bylo v rámci možností hezké. Skrz stažené okénko na ni Oli zavolal, aby si naskočila a dívka udělala přesně tak, jak řekl.

„Ahoj," usmál se basák a dal auto opět do pohybu.

„Ahoj," odpověděla nervózně dívka, i když se moc snažila nervózní nebýt, „odkud vlastně víš, kde bydlím?" zeptala se na otázku, která jí vrtala hlavou.

„Včera jsi mi to ukazovala na mapě, ale chápu, že si toho moc nepamatuješ. Chtěli jsme tě dát jen do nálady a zvrtlo se nám to, tak se omlouvám, ale snad se tolik nestalo. Příště budeme vědět," odpověděl hudebník neskutečně dlouze, což by do něj ani za nic neřekla, protože vždy patřil společně s Flakem mezi ty, kteří se příliš neprojevovali. To, co řekl však donutilo Annu se pro sebe v hlavě ironicky zasmát, protože Oliver ani za málo nevěděl, jak moc se toho stalo jen díky tomu, že se jim alkohol vymkl z rukou. Každopádně fotografka si byla vědoma, že kdyby sama dokázala říct dost, nestalo by se to, takže nese určitou část viny také.

Za pár minut téměř neustálého Oliverova mluvení, což slečna naprosto nechápala, zastavili na velkém parkovišti u parku na okraji centrální části Berlína. Oliver jí vysvětlil, že nejprve se půjdou protáhnout na venkovním cvičišti a pak si zaběhají. Anna se zděsila, ale nevěděla, co všechno muzikantovi včera napovídala, a tak se snažila tvářit se jakoby nic.

Po pár minutách cvičení byla dívka v obličeji rudá jako rajče a pot z ní tekl proudem jako voda v Nilu v období dešťů. Na rozdíl od ní byl Oliver naprosto v pohodě a všechny prozatímní cviky pro něj byly jen chabým rozehřátím.

„Jsi v pohodě?" zahleděl se muž na dívku dřepící u plotu neschopnou se skrz zběsilé dýchání ani napít.

„Jo...jasně," odvětila přerývavě a konečně na chvíli zadržela dech a pozvedla bandasku s chladnou vodou k ústům.

„Kdy jsi naposledy cvičila?" zeptal s rukama v bok a ručníkem přes rameno Oliver. Dívka k němu jen zvedla zrak, ale neodpověděla, stačilo to však k tomu, aby Oli pochopil, že dívka necvičila vlastně asi nikdy. Oliver se zasmál a pomohl jí se postavit, protože Anna vypadala, že by toho sama nebyla schopná.

„Jsem ti to asi měla říct," řekla dívka, nyní už skoro vydýchaná.

„No, to jsi měla, choval bych se k tobě jako k začátečníkovi. Umíš ty stroje vůbec používat?" ukázal basák na posilovací náčiní za ním, které si tedy ještě ani nestihli vyzkoušet.

„Spíš ne," sklonila hlavu fotografka a znovu se napila. Pak už jí ale Oliver hnal na první stroj a snažil se jí všechno vysvětlit a naučit, jak správně posilovat a cvičit a Anna? Tu to překvapivě začalo bavit, ale vzhledem k tomu, že byla dost unavená a nevyspalá, brzy už nemohla, takže poprosila Olivera, jestli by to pro dnešek mohli zabalit a zopakovat si to třeba někdy příště. Ten jí samozřejmě nemohl přetahovat a nechat ji cvičit do naprostého vyčerpání, a proto svolil. Oba zalezli do umýváren sportovního areálu, kde se vysprchovali a oblékli do čistého oblečení, které měl každý z nich v batohu a pak už jen nasedli do auta a odjeli

„Hele, jestli chceš, můžeme zkusit i jiné věci než jen tohle obyčejné cvičení," v Anně hrklo, protože netušila, co tím myslí, „třeba ta stojka, co jsem tě učil před koncertem, šla ti docela dobře, takže kdybys chtěla vyzkoušet i něco takhle z gymnastiky, není problém," usmál se baskytarista a Anna byla ráda, že tím nemyslel něco jiného a nadšeně souhlasila, protože byl fakt, že jí to učení stojky opravdu bavilo a oba se při tom dost nasmáli.

V tom dívce zazvonil mobil a na obrazovce svítilo jméno Doom. V telefonu se ozval starostlivý mužův hlas a ptal se, kde je, protože stojí před jejím domem a ona mu neotvírá. Dívka zpanikařila a nechtěla dát bubeníkovi důvod žárlit, proto mu sdělila, že se šla projít do parku a vyzvednout si auto od Wuhlheide a že určitě bude brzo doma.

„Copak?" podíval se basák letmo na Annu a pak se opět znovu věnoval řízení a provozu.

„Zavezl bys mě k Wuhlheide na parkoviště? Mám tam pořád ještě auto," obrátila se dívka na Olivera s otázkou, který samozřejmě souhlasil. Nakonec se domluvili, že spolu zajdou do tělocvičny po koncertě na Belgickém festivalu Rock Werchter, konkrétně 4. července. Pak se rozloučili, fotografka vyskočila z auta, zamávala basákovi a vydala se ke svému rudému BMW, které stálo samo samotinké na celém rozlehlém parkovišti.

„Stýskalo se mi po tobě, zlatíčko moje," pohladila Anna auto po vyleštěné červené karoserii. V tom si ale uvědomila, že asi nemá klíčky. Zašátrala v batohu, ale k jejímu štěstí je z něj naposledy nevytáhla a zůstaly tam tedy až do teď. Nasedla dovnitř a pohladila svého miláčka po volantu. Pak už jen nastartovala a vyjela směrem ke svému domu.

„Ahoj," skočila Doomovi kolem krku Anna a on jí objetí oplatil, i když ho to vcelku překvapilo, ale protože viděl na dívce, že se na něj opravdu těšila, chtěl ji políbit, ona se ale otočila a šla ke dveřím. Schneider se chvíli cítil trapně, ale řekl si, že je na to nejspíš ještě brzy, a navíc to asi nečekala, takže se tím dál nezabýval.

Fotografka pozvala muže dovnitř a nabídla mu něco k jídlu nebo k pití, potom jí ale došlo, že doma asi nic poživatelného k jídlu nemá a šla mu tedy uvařit medový čaj, jako minule. Hrnečky z toho večera ležely umyté v rohu kuchyňské linky, protože se Anna bála je dávat znovu na tu poličku, která je pro ni až příliš vysoko. Když fotografka donesla na tácu oba plné hrnečky do obýváku a sdělila hudebníkovi, že žádné jídlo z její lednice není k  jídlu, nabídl muž, že tedy konečně něco objedná, což nakonec i udělal.

„Moc jsi mi chyběla. Na té party jsem se o tebe hrozně bál, když jsem tě tam neviděl a nebyla jsi ani nikde okolo a doma," pronesl směrem k dívce muzikant.

„Promiň," sklopila hlavu Anna. Bylo jí líto, že mu tak moc ublížila, i když o ničem zatím ani nevěděl. To, co provedla bylo hrozné, nemohla mu to říct. Zvedla se, přišla k němu, posadila se mu na klín a přitulila se k jeho tělu. Doom se opřel a takhle tam bez jediného slova spolu pohodlně leželi, dokud jim nepřijelo jídlo.