Formy lásky

Návod na uklidnění

Anna s Christophem si dali pozdní oběd v krásné útulné restauraci na okraji Berlína. Bylo kolem 4 hodiny a slunce viselo ještě dost vysoko nad obzorem. Bubeník tedy navrhl, aby se šli spolu projít, protože tato letní atmosféra k tomu přesvědčivě vybízela. Muzikanta však velice nemile překvapilo, když Anna odmítla a poprosila ho, aby ji odvezl domů. Vše však říkala s úsměvem na rtech a přesvědčivými výmluvami na jazyku. Schneider měl dívku moc ráda, a proto jí věřit vše, co mu řekla, ale zároveň ho moc trápilo, že byla stále tak odtažitá. Věděl, že za tím bude něco víc, ale nedokázal si ani představit co.

Než Anna vystoupila ze Schneiderova Mercedesu, políbila ho na tvář, usmála a pak už se rychle ztratila v obytné budově, ve které se nacházel její byt. Cítila se zvláštně, jako by na ni stále něco tlačilo a v hlavě měla zmatek. Tento pocit naposledy zažila ve škole, když měla milion povinností do každého předmětu a všechny měla mít splněny za měsíc.

Fotografka se na sebe dlouze zadívala do zrcadla. Vypadala jako v transu, ale přitom se jen snažila zorientovat se ve svých myšlenkách. Po chvíli ale odešla z předsíně a zamýšlela jít do ložnice. Když však její zrak zavadil o spoušť, která po ní a Tillovi zůstala v kuchyni, lekla se, jako by na to celé zapomněla. Rychle se tedy svlékla, uklidila si všechno nepotřebné oblečení do skříně a vlezla si do sprchy, kterou se snažila co nejvíce zkrátit. Myšlenky se jí honily hlavou jako zběsilé a ona si je nutně potřebovala přebrat.

V kuchyni si ihned nechala vařit vodu na čaj a mezitím rychle, ale opravdu velmi pečlivě uklízela binec na stole, okolo stolu i pod ním. Varná konvice cvakla, dívka si zalila ve velkém hrnečku ten vynikající Asijský čaj a opět se vrátila k nepořádku.

Než to všechno uklidila, utřela, srovnala a vydesinfikovala, čaj už byl takřka studený, takže si Anna dala najednou několik hlubokých doušků, po kterých zbyla v hrnku už jen polovina tmavé, kofeinem naplněné kapaliny. Sedla si za zrovna uklizený stůl a začala přemýšlet a rozebírat své myšlenky.

Moc dobře si byla vědoma, že ta odtažitost, kterou Christophovi neustále ukazuje, mu ubližuje a stejně tak by mu nejspíš probodlo srdce, kdyby věděl o Tillovi. Toho se ona po dnešku ale taky už vzdát nechtěla, protože sex jí chyběl a Till byl ten nejpovolanější, s kým ho mít. Nechtěla spát s Doomem, ale nevěděla proč. Byl krásný, hodný a sex s ním by byl z lásky, a ne z chtíče, ale možná proto nechtěla, protože jistota, že by mohla Dooma milovat, ji každým dnem opouštěla. Chtěla s ním být a trávit čas, každý den, každou noc, ale to zaprvé nešlo a zadruhé, si vzpomněla že potřebuje přeci někam vměstnat plány s Oliverem a Paula, ten si její pozornost taky zasloužil, Tilla a taky další klienty na focení. Dnes s ním mohla být, to si uvědomovala, ale po cvičení s Oliverem a řádění s Tillem už byla ráda, že vůbec chodí. Musela si odpočinout.

Byla smutná z toho všeho, jak by její chování mohlo lidem okolo ní ublížit, ale co ona? Ji to taky bolelo. Každá věc, která ji připomněla její minulost, každá myšlenka na to, že ona může být strůjcem cizího neštěstí, ale nemohla si pomoci. Ke vše čtyřem zmíněným členům kapely cítila něco zvláštního a potřebovala to naplnit. Měla se ráda a věděla, že když něco potřebuje ke svému štěstí, tak to zkrátka musí mít.

Vypadá to, že Anna byla zlomyslná a nevadilo jí ubližovat ani po tom, co si to uvědomila a došlo jí, že prostě ubližovat bude, avšak tak to nebylo. Byla z toho smutná, ale ona jako člověk už tak moc potřebovala kousek štěstí, že se rozhodla jít do toho po hlavě a najednou chtěla ze svých známostí vyždímat všechno, co mohla, do poslední kapičky.

Z hlubokých myšlenek ji vyrušilo zvonění telefonu.

„Ahoj, Paule," pronesla nadšeně do mobilního zařízení.