Formy lásky

Od sportu k LUDU

Anna poslechla radu Paula a následující 4 dny na Rammstein a ani žádného jejího člena nepomyslela. První dva dny se celá kapela stejně připravovala na sobotní koncert a v neděli si podle Annina úsudku chtěli určitě všichni odpočinout. Nutno říci, že dívku občas někde vzadu v mozku kousla vzpomínka na focení jejich koncertů a zastesklo se jí, že tam tentokrát nemůže být taky. Anna sice měla v nejbližších dnech podepsat smlouvu s managementem skupiny, ale do té doby jim ještě platila smlouva s bývalým fotografem, Wuhlheide byla výjimka, a navíc toto byly koncerty, které pro kapelu nebyly nijak víc důležité, takže nějaké umělecké a nadmíru kvalitní fotky ani nebyly třeba, teda ne, že by současný fotograf Rammstein byl špatný, to vůbec ne.

Dívka celé dny spíš jen odpočívala a upravovala fotografie, protože klienty žádné neměla. Zbylo jí jen pár kšeftů a ty se konaly spíš nárazově, a ne příliš často. Několik hodin strávila fotografka v posteli se šálkem onoho čaje od tajného ctitele.

Když tak jednou ležela a koukala do stropu s hlavou plnou nápadů na fotky, narazila jedna její neposedná myšlenka na dopis přiložený u dřevěné krabičky s černým čajem z Asie.

Stendhal pomyslela si Anna vyletěla z postele jako namydlený blesk. Měla pocit, že to jméno zná, ale nevěděla odkud a kdo to vlastně je. Sedla si tedy za svůj stolní počítač a počala hledání, které ale netrvalo ani minutu. Stačilo napsat do vyhledávání ‚Stendhal' a výsledky mluvily jasně. Francouzský spisovatel, nejznámější dílo – Červený a černý.

„Co? Červený a černý? Kdo by si dal sakra přezdívku Červený a černý princ?" rozezněl se prázdným bytem fotografčin hlas. Dívka si na chvíli podložila hlavu rukou a zadívala se do prázdna, v hlavě si srovnávajíc, co zjistila a co to může znamenat. Po chvíli ale zaklepala hlavou a začala myslet zase na něco jiného, dokud ji nevyrušilo cinknutí telefonu, který tímto ohlašoval příchozí SMS právu.

Anna stisknutím tlačítka otevřela záložku se symbolem obálky a četla její text.

„Bylo to zvláštní, když nás fotil někdo jiný než ty. Pořád jsem se díval pod podium a vyhlížel tvůj euforický úsměv.

Richard"

Annu zarazilo, že jí píše Richard, zrovna ten, který na ni byl zatím vždy milý, ale moc se s ní nebavil.

„To je od tebe milé, ale co nevidět už budu jen vaše.

Anna"

Odpověděla fotografka kytaristovi textovkou a šla si zase po svém. Na následující den měla slečna domluvenou schůzku s Oliverem a byla si jasně vědoma, že to bude utrpení, i když baskytarista už věděl, že Anna nemá se sportem moc zkušeností.

Ihned po probuzení se dívka cítila svěže a plná energie, což znamenalo, že je na dnešní schůzku s jedním ze členů kapely jednoznačně připravená a Paulova rada, nebýt s nikým z nich v kontaktu alespoň na těch pár dní, jí pomohla.

V 10 hodin ji vyzvedl Oliver před domem stejně jako minule a stejně tak i dnes nezavřel za celou cestu pusu. Mluvil o koncertu, o tom, jak to celkově vlastně nestálo za moc, že diváci sice byli super, ale zázemí festivalu bylo celkově dost špatné.

Když dorazili do veřejné tělocvičny, vydali se dovnitř a každý z nich do šatny svého pohlaví. Když se pak znovu sešli již převlečení do sportovního oblečení, Oliver se vrhnul Anně vysvětlovat, jak se vlastně správně sportuje a cvičí. Snažil se jí ukázat cviky na zahřátí, protažení a rozcvičení, ale dívka na to byla naprosto levá. Nejvíce se jednoznačně pobavili, když se hudebník snažil fotografce vysvětlit, že když dělá dřep, musí mít paty na zemi, a ne se při pohybu dolů postavit na špičky. Anna ale měla zkrácené šlachy a snažila se sportovnímu maniakovi vysvětlit, že to zkrátka nelze. Oliver chtěl důkaz. Anna tedy dělala vše podle Oliverových pokynů, ale když se snažila ponechat paty na zemi, neudržela rovnováhu a překulila se na záda. Tento malý incident oba rozchechtal, baskytaristu dokonce natolik, že svalil na zem vedle Anny. Byl to ale on, kdo se po uklidnění rozechvělé bránice první postavil a tahal fotografku zpět na nohy.

Bylo by na dlouho vyprávět, co všechno spolu až do oběda v tělocvičně dělali, každopádně se tím ale dosti sblížili, a přislíbili si i další schůzku, ale zatím bohužel Oliver nevěděl, kdy bude mít část, takže si zkrátka jen slíbili, že si spolu zase někdy zajdou zacvičit. Anna se sice cítila, jako by ji přejel parní válec, ale byla si jistá, že břišní svaly ji bolí zejména z toho, že spolu taky šíleně nasmáli tomu, jak jí cvičení vůbec nešlo, padala a Oliver ji chytal, dělala cviky i na podesáté stále špatně a tak dále.

Když muzikant vysadil dívku před domem a energickými úsměvy se plni elánu rozloučili, vydala se dívka ke svému vchodu a vstoupila dovnitř. Byla ráda, že zvládla vyjít schody a v tomto momentě byla opravdu vděčna bohu, že bydlí jen v prvním patře. Když stála na správném poschodí, oddychla si a začala hrabat v tašce, aby našla klíče. Jakmile zvedla hlavu viděla však něco překvapivého. Till Lindemann seděl na schodu u jejích dveří a vítězně se usmíval.

„Co-co tu chceš?" optala se překvapeně dívka.

„Ty to moc dobře víš a chceš to taky, po mé poslední NÁVŠTĚVĚ," zdůraznil, „se z toho už nevyvlíkneš," mrknul na ni a fotografka jen sklopila hlavu a rozešla se směrem ke dveřím. Do klíčové dírky zasunula klíč a otevřela.

Moc dobře věděla, že od teď není Paul jediný, kdo jí vidí až do žaludku. Tenhle muž byl druhý a viděl jí lépe řečeno do vagíny, protože o nic jiného než o sex mezi nimi ani nešlo. Navíc očividně poznal, že se to Anně minule líbilo, když se přestala bránit, a hlavně tedy taky věděl to, jak moc se jí to líbilo, když byla opilá po afterparty u něj doma. Nejhorší na tom bylo, že měl pravdu.

Anně sex za tu dobu, co se s ní rozešel její bývalý přítel v 18 letech, opravdu chyběl, jen to sama nevěděla, protože když to neměla, tak na to zkrátka ani nemyslela. Jenže nyní se v ní onen chtíč probudil a ona někde uvnitř věděla, že to chce znovu a znovu, a že to chce od něj.

„Teď v Belgii jsem měl několik kurviček, ale už jsem se moc těšil na tu tvou těsnou nerozmrdanou kundičku," zazněl zpěvákův hlas těsně u Annina ucha, až sebou mírně trhla. Dnes už se neměla důvod bránit. Till všechno věděl a ona to vážně chtěla, jen to v sobě podvědomě potlačovala.

Pak už se na muže dívka jen rozhodně otočila a začala ho zuřivě líbat. Pro tentokrát nestačili ani dojít do ložnice a rozdali si to na kuchyňském stole, který nebyl tak daleko.

Načasování měli vskutku dokonalé, protože jen co se zpěvák stačil slečně zkropit bříško, zazvonil jí telefon.

„No, tak mu to zvedni, ať o tebe nemá strach, je to můj kamarád a tohle bych opravdu nerad," zasmál se Till a teatrálně jí se smíchem poslal vzdušný polibek. To fotografka už ale držela v ruce mobil a snažila se před stisknutím zeleného tlačítka pořádně vydýchat.

„Ahoj, Doome," pronesla s úsměvem.

„Ahoj, zlatíčko, máš dnes čas?" ozvalo se zamilovaně z druhé strany spojení.

„No, zašla bych s tebou ráda na oběd, jestli bys souhlasil," navrhla bubeníkovi fotografka, jako by se nechumelilo. Popravdě to ale bylo kvůli nepořádku, který tady po řádění s jeho kolegou zůstal.

„Zrovna jsem to měl na jazyku," zasmál se šťastně muž do telefonu a domluvil se s dívkou na čase a restauraci, do které by ráda.

Když hovor Doom položil, Anna se prohla v zádech a oddychla si. Trochu to vypadalo, jako by měla druhý orgasmus, ale ne, jen jí spadl kámen ze srdce, že šlo jen o tohle a nechtěl jí říct, že na ni třeba čeká před domem nebo dokonce přede dveřmi. Z toho by se dívka přeci jen vymlouvala dosti složitě.

Ani nevěděla, jak to dokázala, ale za pár minut byla upravená a oblečená, že by na ní ani samotný Lindemann nedokázal poznat, že před pár minutami ještě ležela na kuchyňském stole v rouše Evině a postříkaná jeho spermatem.

Nakonec se na sebe jen podívala do zrcadla, nasadila šťastný rozzářený úsměv a vyšla ze dveří bytu vstříc muži, který ji podle všeho miloval, ale ona jeho?