Formy lásky

První tajemství

Dívka třesoucí se zimou se ráno vzbudila díky žaludku, který doslova volal o pomoc, protože už zkrátka nedokázal ve svých útrobách zpracovávat tolik alkoholu různého druhu, na který Anna nebyla navíc vůbec zvyklá. Proto se mladá fotografka nejprve ani nepozastavila nad tím, kde to vlastně je, ale v rouše Evině se rozběhla hledat nejbližší místo, do kterého by mohla obsah svého utrápeného žaludku vyvrátit. Neměla čas hledat záchod, a tak zkrátka využila dřez v kuchyni, což bylo opravdu velmi nechutné, ale dívka byla natolik při smyslech, že se to po sobě snažila svědomitě uklidit, ovšem stále neoblečená a nevědouc, kde je. Poté si Anna už jen opláchla rty a vrátila se pro deku, která z ní v noci musela spadnout, protože když se probouzela, ničím přikrytá nebyla. Chlupatý kus látky si obmotala okolo sebe a zmateně, jednou rukou se držíc za třeštící hlavu, se okolo sebe rozhlížela.

„Už vzhůru?" ozval se za jejími zády, hrubý mužský hlas. Anna se s trhnutím otočila a viděla Tilla jen ve spodním prádle, který právě scházel po schodech dolů, přímo k dívce. Ta se jen zamračila, protože její hlavou zrovna projela prudká bolest a prsty si promnula oči.

„Proč jsem tady?" položila směrem ke zpěvákovi naprosto zbytečnou otázku, ale vzhledem k tomu, že byla fotografka ještě značně mimo, dá se to pochopit. Muž se ale jen zasmál a odešel směrem ke kuchyňské lince, kde si dal vařit vodu na kávu. Celkově se vlastně choval, jako by minulou noc nevypil ani kapku alkoholu, což má však jedno jednoduché vysvětlení – na rozdíl od mladé fotografky byl na alkohol zvyklý a buďme upřímní, nejen na něj.

„Proč myslíš?" otočil se muž zase k ní a zády se zapřel o mramorovou kuchyňskou desku. Dívka se jen porozhlédla kolem sebe, na rozházené oblečení, podívala se dolů na své nahé tělo obalené huňatou dekou a pak zvedla zrak znovu k Tillovi.

„Ne, ne, že to není tak, prosím," sedla si na pohovku, ze které ráno také vstala a složila hlavu do dlaní.

„Nevím, na co myslíš, ale jestli si to chceš připomenou, nemám problém," přišel zpěvák až k ní a na skleněný stoleček položil sklenici studené vody s šumivou tabletou uvnitř a úlisně se na ni zadíval.

„Prosím, nedoví se to nikdo, že ne?" zeptala se jej se slzami v očích.

„Hele," posadil se muž nyní již se šálkem kávy v ruce do křesla naproti ní, „nenechám si rozhádat kapelu kvůli holce. Nemám potřebu se chlubit nebo si něco kompenzovat," usrkl z hrníčku horkou povzbuzující tekutinu. Anna se už jen zvedla a v dece si posbírala ze země své oblečení, do kterého se pošetile za rohem převlékla, což bylo přeci tak či tak jedno, stejně ji už v noci nahou viděl. Potom do sebe kopla sklenici vody, kterou jí Till dal a dala se na odchod, když jí došlo, že neví, jak se domů dostane. Zastavila se těsně u dveří, přičemž se na ni zpěvák pobaveně díval.

„Ehm, kde to vlastně jsem?" otočila se Anna rozpačitě znovu k muži. Ten se jen uchechtl a řekl jí, že jí taxíka zavolá, načež dodal, že tady bude asi za 10 minut.

Dívka se pro zkrácení dlouhé chvíle rozhodla zkontrolovat telefon. Když se však displej rozsvítil, čekalo ji nemilé překvapení. Deset zmeškaných hovorů od Paula, 20 zmeškaných hovorů z neznámého čísla a 3 z jiného neznámého čísla. Jediné štěstí pro ni bylo, že ani v jednom případě se nejednalo o žádného klienta, protože ty má vždy uložené. Nevěděla, čí jsou ta dvě telefonní čísla, ale Paulovi se rozhodla zavolat ihned v taxíku.

„Co se děje, Anno, kam ses ztratila, proč jsi nezvedala telefon?" vybalil na ni kytarista ihned potom, co hovor zvedl.

„Klid, Paule, jen prosím, přijedeš ke mně? Potřebuji s tebou mluvit?" odvětila mu slečna klidným hlasem a hudebník přislíbil, že u ní bude co nevidět.