Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 59.

,,Mhmm.. To není všechno Ggukie..." S malým úsměvem se ode mě odtáhl a pohladil mou tvář. Překvapeně jsem pozvedl obočí. ,,Ale Tae, vždyť to... To už je takhle moc!" Pokroutím nesouhlasně hlavou, ale Taeho to neodradí. Na rty mi přiloží prst a tím mě umlčí. ,, Víš, že si zasloužíš klidně celý svět a stejně by to bylo málo.."

Rozpačitě se usměju a pohled sklopím do strany. ,,Počkej tady..." Vtiskne mi rychlý polibek na tvář a zmizí mi z dohledu. Nervózně se zhoupnu ze špiček na paty a složím si ruce za zády. Nemusím však čekat dlouho a Tae je v momentě zpět i s malou sametově černou krabičkou v jedné ruce.

Trošku nervózně si odkašle a překryje samet i druhou dlaní. Očekávaně, ale lehce vyděšeně jej pozoruji. ,,Ehm... Já vím, že to až tak moc není, ale snažil jsem se vybrat něco, co by se hodilo pro vše a zároveň něco, co by ti mě stále připomínalo až do konce našeho milostného vztahu - a že doufám v jeho dlouhé trvání.." Pomalu otevřel krabičku a mně se naskytl pohled na tenký pozlacený prsten.

Pootevřel jsem ústa v samém překvapení a nevěřícně na ten malý kroužek hleděl. ,,L-líbí se ti?" Zakoktal se a zahanbeně odvrátil pohled do strany. Bez váhání jsem zlehka uchopil jeho líce do svých horkých dlaní a hluboce ho políbil. Jeho ruce se opatrně dotkly mých boků, jako by se bál neskutečnosti této chvíle. Natisknul jsem se k němu celým svým tělem a dodal mu tím větší jistotu.

Pevně se chopil mých boků a pomalu mě dotlačil až ke zdi, na kterou mě přitiskl. Jeho rty chutnaly sladce, jako čerstvé rudé třešně. Byl bych ho líbal dál, avšak nedostatek kyslíku v mých plicích mě přinutil se odpojit. Místností se ozvalo tiché mlasknutí, když jsem tak učinil.

Aniž bych musel otevřít oči, věděl jsem, že mne Taehyung sleduje. Vypaloval mi očima díru do duše, kterou následně zalepil něhou. Naskočila mi husí kůže, když uchopil jednu mou paži a sjel po ní až k mému prsteníčku, na který ladně nasadil onen zlatý prsten. ,,Nemůžu se dočkat, až jednou na druhém prstě poneseš druhý, zásnubní," zašeptal mi líbezně do ucha, až jsem se otřásl. Mezi rty si vzal můj ušní lalůček, který následně skousl mezi zuby.

Pootevřel jsem oči a dlaněmi se zapřel o jeho hruď. Jednak abych se mohl opět podívat na kroužek spočívající na mém prstě, ale také proto, abych ho od sebe oddálil. ,,Taehyungie, nemůže tohle počkat na večer? Pojďme si užít tento den jako každý jiný a večer budu jenom tvůj..." Špitnu nesměle a slabě do něj zatlačím. S viditelným úsměvem se oddálí a vtiskne mi alespoň poslední hubičku na špičku nosu. Zasměju se a nos si otřu.

,,Tak pojď, jdeme ochutnat tvůj láskou stvořený dort," mrkne na mě a společně se vydáme do kuchyně, kde mě usadí ke stolu. Dort položí opatrně do středu a vyndá si dva talířky, lžičky a nůž. Očkem ho pozoruji a rychle prstem naberu trochu z lahodně vypadajícího krému. Prst olíznu a přesně na čas se vrátím do neutrální polohy. To už přede mnou leží talíř se lžičkou a na Taeho straně také.

Když se však chystá zakrojit dort, poněkud se zamračí. Bez otálení se jeho čokoládové oči zabodnou do těch mých a vyčítavě promluví. ,,Ty jsi do něj dloubl!" Vyděšeně na něj pohlédnu a rychle pokroutím hlavou. ,,J-já nic neudělal!!" Přimhouří oči a já mám chuť svůj pohled sklopit. ,,To byla jistě chyba stěrky, že ano..?" Cuknou mu koutky, čímž si zničí svou ocelovou masku na tváři. Tiše se zasměju a opět přikývnu, tentokrát v souhlas.

Pokroutí nade mnou hlavou a z dortů už raději odkrojí dva kousky. Nastavím mu svůj talířek, a jakmile mi na něm přistane můj kousek, uculím se. ,,Vypadá krásně, Tae..!" Pochválím ho a zazubím se na něj, což mi oplatí úsměvem. ,,Dal jsem do něj všechnu svou lásku, tak je přeci jasné, že bude krásný."

Vyšpulil jsem spodní ret a ublíženě na něj pohlédl. ,,A co já? Na mě už nic nezbylo?" Bylo vidět, jak se trochu polekal, což mě pobavilo. ,,Samozřejmě, že zbylo..! Tohle bylo vlastně jen... Eh. To bylo vlastně jen trošičku, přeci bych to všechno nevypotřeboval na... Dort." Pohodil rukama, což jsem už nevydržel a hlasitě se rozesmál jeho počínání. ,,Ach Tae, ty jsi nemehlo..." Se stálým úsměvem pokroutím hlavou a konečně se pustím do dortu.

_______________________________________

Ano, oficiálně prohlašuji, že přes dlouhé slibování (které odteď posílám na dovolenou) jste se KONEČNĚ dočkali nové kapitoly, mí milí!! :3

A ano, jsem si vědoma toho, že je to teď snad ta nejtupější věc, co jsem mohla vymyslet, ale nevadí... Holt se dařilo na začátku, tak to někde musím pokazit, nom. :'D

No a co bych též chtěla, je poděkovat. Je neuvěřitelné, kolik z vás si to za tak krátkou dobu přečetlo!! Kdy to bylo, co jsem děkovala za 1K?! Není to tak dávno a přitom už tu za chvíli bude 2,5K! π~π Aish, jste neuvěřitelní lidičky a já vůbec nevím, čím mám děkovat, protože tohle si nezasloužím (╥﹏╥)