Kapitola 3.

2.1K 146 21
                                    

Ještě několik dalších chvil Jimin do Jeongguka bodal nožík, přičemž s úsměvem sledoval jeho tvář, která se křivila bolestí a byla vlhká od všech těch slz, jež vyplakal. Měl mokré jak líce, tak i hrdlo, přičemž se slané kapičky slz zastavily vždy až o kožený popruh.

Tvor v jeho těle se nepokusil jeho rány zacelit a uzdravit ho, což Seokjina velmi zaráželo, jelikož vždy, když na Jeonggukovi prováděli nějaký test a byť jen lehce mu porušili kůži, hned to tvor zaznamenal a jako by tam před chvílí nic nebylo, se kůže zacelila.

Když viděl, že chlapci dochází síly, zastavil Jimina a povolal si do místnosti několik svých doktorů, kteří se starají o to, aby lidé, kteří byly spojeni s jedním z těchto vzácných a podivuhodných tvorů, byli naprosto v pořádku a přežili všechny věci, jež se jim udějí.

Pomalu Jeongguka dostali na sál a položili ho na lehátko.

,,Postarejte se o to, aby byl zdravý co nejdříve...!" Zavrčel ještě Seokjin, než opustil místnost a nechal tak doktory dělat svou práci.

Cestou do své kanceláře neustále přemýšlel o tom, proč se tvor nepokusil bránit, či svého hostitele uzdravit. Nedávalo mu to sebemenší smysl a chtěl za každou cenu zjistit, jaký byl důvod jeho neaktivity.

~~~

Mezitím, co se v laboratorní budově neustále testovalo na dalších a dalších mladých jedincích, ve společnosti M.U.C. se dozvěděli o vcelku neobvyklé zásilce, jež byla do laboratoře zaslána skoro o půlnoci. V času, kdy by v laboratoři neměl nikdo být.

Obecně se ředitel této společnosti, jež je zaměřena na velmi nebezpečné mise, u kterých se zjišťuje mnoho informací u podezřelých firem, lidí, či objektů, dozvídá každou chvíli samé zvláštní věci, které se v laboratoři odehrávají. Rozhodl se tak, že nic nenechá jen tak a vše si pořádně ověří.

Už si dokázal zjistit, co obsahoval balík, jež byl do laboratoře poslán. Byly to kovové kleště spolu s kovovými znaky, jimiž se ,značili' lidi, kteří skončili ve spárech společnosti se špatnými úmysly. Ovšem nic kromě tohoto si nemůže zjišťovat sám. Potřebuje někoho, kdo by mu informace podal rovnou z budovy, aby se dozvěděl, o co vlastně jde. Proto tam poslal své dva agenty.

TAEHYUNG P.O.V
,,Kim Taehyung! Volal jsem Vás už skoro čtvrt hodiny zpět a chudák slečna Soo Yuni tu na Vás musela čekat celou tu dobu, než jste se uráčil přijít..! Vy máte opravdu času na vše dost, co?!'' Seřval mě ředitel hned ve dveřích, na což jsem jen přitočil očima a rozešel se k jeho stolu.

,,Také Vám přeji dobré poledne, pane Lee..'' Uchechtl jsem se a sedl si na židli. ,,Každopádně.. Jaký byl důvod k tomu, mě volat..?''

,,Nebuďte drzý Kime.. Důvod, proč jsem Vás sem pozval.. Do laboratorní budovy byl zaslán podivuhodný balík se zvláštní objednávkou.. I lidé, kteří bydlí poblíž tohoto objektu, říkají, že se tam kolikrát pracuje a svítí až do rána.. Obyčejně by však všichni pracovníci měli odcházet kolem deváté hodiny večerní. Proto jsem se rozhodl, že tam pošlu dva ze svých nejlepších agentů.. A to jste Vy, pane Kime společně se slečnou Soo Yuni." Dokončil svůj monolog ředitel a já chvíli neměl slov.

,,Máme tam.. Prostě vtrhnout a zjistit o tom co nejvíce?" Zeptala se Yuni. S pobavením jsem se na ní podíval, jestli to opravdu myslí vážně.

,,No co? Jen se ptám.. Pro jistotu." Řekla na svou obhajobu a zamračila se na mě. Jen jsem pokrčil rameny a svůj zrak obrátil na ředitele.

,,Ano, přesně tak.. Hlavně zůstaňte v utajení. Platí to obzvlášť pro Vás, pane Kime.. Víme, jak to dopadlo minule.. Byl bych rád, kdyby se to neopakovalo, jasné?" Změřil si mě přísným pohledem a já nad tím znova jen přitočil očima.

,,Samozřejmě, že vím, jak to dopadlo minule, ale ta včela vypadala prostě nebezpečně a nechtěla ze mě sletět..!"
Zamračil jsem se. Lekl jsem se oprávněně. Nevěděl jsem, co dělat a ona mě chtěla zajisté zabít!

Flashback
Zrovna jsem s několika dalšími muži pozoroval nějakou partu ze zdejší mafie, když na mě sedla včela. Můj největší nepřítel. Rychle jsem se po ní ohnal a snažil se jí setřást. Stále na mě ale sedala a i přes paniku, která mé tělo zachvacovala, jsem se snažil být v klidu a nepokazit tak důležitou misi. Bohužel se ten malý tvor rozhodl, že mě potrápí a začal mi lézt přes zátylek až k vlasům. Leknutím jsem nadskočil a vyděšeně vyjekl. Všichni se na mě tázavě otočili a pro všechnu mou smůlu, si nás všimli. Rychle prchli pryč, zatímco já jsem skučel bolestí, když do mě ta včela zabodla své žihadlo a do oběhu krve mi tak vpustila malou dávku svého jedu. Ostatní, kteří tu se mnou byli, na mě házeli naštvané pohledy a dva z nich se dokonce rozeběhli za partou kluků, které jsme pozorovali. ,,Tohle nemyslíš vážně, že ne..?" Zeptal se mě nevěřícně Jung a promnul si kořen nosu. Jen jsem provinile pokrčil rameny a snažil se žihadlo ze svého krku vytáhnout.

Konec flashbacku

_______________________________________
Zdarec ^^ jsem tu s novou kapitolkou a tak doufám, že se líbí a kdyžtak se omlouvám za chyby.. ':D píšu to přes mobil a autokorekce mě někdy ,opraví'..

Předem bych chtěla upozornit, že nevím, jak budou vycházet další části, jelikož jsem mimo domov a na psaní moc nebude čas.. Ovšem pokusím se sepsat alespoň něco málo, když se nějaký ten čas najde ^•^ Zkusím sepsat ještě jednu část dnes, ale pokud mi to nevyjde, tak dobrou noc všem..!~

Purple u! <3

Hope  [j.jg x k.th] ✔Where stories live. Discover now