Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 43.

Kopal jsem nohama a snažil se ho odehnat dál ode mě, ale nedařilo se mi. Nakonec pevně chytl mé kotníky a hrubě mi je držel. Sykl jsem bolestí, jelikož jeho stisk nebyl ani trochu příjemný. Tiše jsem kňučel a přál si, aby mne pustil.

,,Buď poslušný, jsem řekl!" Zamračil se a znenadání mi vlepil facku. Bolestně jsem zkřivil tvář a ruku si zlehka přiložil k rudé tváři. V očích jsem měl nové slzy. Přestal jsem se úplně bránit a nechal se sebou dělat to, co on chtěl. Svlékl mi boxerky a olízl si rty.

,,Jsi tak nádherný.." Vylezl si nade mě a chystal se chytnout má stehna a roztáhnout mi nohy. Já měl mezitím natočenou hlavu na stranu a hanbou jsem se mohl propadnout. Bylo to tak nepříjemné.

Co ho však vyrušilo, nečekal ani jeden z nás. Někdo totiž zaklepal na dveře a následně zalomcoval klikou. ,,Jeonggukie? Jsi vzhůru..?" Ozval se nejistý hlas a znova zalomcoval klikou. Vykulil jsem oči a bez sebemenšího váhání začal volat o pomoc. Neměl jsem čas na to, rozpoznávat ten hlas. Chtěl jsem jen zachránit od toho úchyla, který se po mně sápal.

,,Pomoc!! Pomozte mi!" Zakřičel jsem a zhluboka se nadechl, abych to mohl zopakovat. ,,Pom-" Ani jsem to nedořekl a na ústech mi přistála Jungova dlaň. Varovně mě sledoval, ale já se jeho pohledu raději vyhýbal. Zplna hrdla jsem alespoň začal řvát, aby to dotyčný za dveřmi slyšel i přesto, že vše bylo tlumené.

,,Jeongguku?!" Znova někdo zalomcoval s dveřmi a následně zaklel. Chvíli následovalo ticho, ale poté se ozvala hlasitá rána a dveře se s rachotem otevřely dokořán a narazily do zdi. Do místnosti vtrhnul k mému překvapení Taehyung a Junga ze mne strhnul. Automaticky jsem se na posteli přikrčil a co nejrychleji si stáhl košili až ke kolenům, kde jsem jí křečovitě držel.

Ze strachu jsem slzám nechal volný přístup na povrch a tiše se rozvzlykal. Ti dva na sebe začali pokřikovat a jeden druhému dával ránu za ránou. Po nějaké chvíli to v místnosti jen hučelo, jak tu bylo mnoho hlasů, nebo se mi to snad zdálo? Zacpal jsem si raději uši. Nedělalo mi to vůbec dobře.

,,TAK DOST!!!" Zakřičel někdo přes celou místnost tak, že všichni v jedinou vteřinu zmlknuli. I já jsem sebou škubnul a opatrně se podíval ke dveřím. Stála v nich rozzuřená sestřička nízkého vzrůstu.

,,Co je to tu sakra za hluk?! Myslete na to, že jste v nemocnici, ne v zoo!! Ke všemu jste mi uvedli do šoku pacienta! Všichni ven!!" Křičela tak hlasitě, že jsem se bál o své uši. Doufám, že nemá děti. Bylo by mi jich velmi líto.

Ani jsem nepostřehl, kdy se přivřely dveře a já zde zůstal jen se sestřičkou. Celý jsem se klepal a byl mimo. ,,Jeonggukie, sssshh... V klidu dýchej, ano? Všechno je už v pořádku," mluvil ke mně jemný hlásek a následně jsem byl přikryt peřinou. Zvědavě a zároveň vyděšeně jsem k té osobě vzhlédl a spatřil, dříve rozzuřenou, sestru.

Přitáhl jsem si peřinu až k bradě a setřel si slzy. ,,Nikdo už tu není, ano? Není se čeho bát, jsem tu od toho, abych ti pomohla." Pousmála se a přisedla si na druhý konec postele. Přitáhl jsem si kolena k hrudi, abych od ní měl nějaký odstup a v tichosti na ní zíral. ,,Říkej mi Ji.. Je mi líto, co se ti tu odehrálo.. Potřebuji ale vědět, co se dělo, jelikož oni se nedomluví." Zasmála se a povzbudivě na mě hleděla.

Nasucho jsem polkl a pohledem vyhledal své boxerky. Ukázal jsem na ně prstem. Nechápavě na ně koukala, až se nakonec natočila zpět ke mně. ,,J-jsou mé.. T-ten vyšší mě.. Chtěl mě..." Nedokázal jsem to říct. Schoval jsem si hlavu do dlaní a opět se rozvzlykal. Očividně jí to však došlo a zděšeně vyjekla.

,,Bože můj!! Nic se ti však nestalo, že ne?!" Ucítil jsem její dlaň na své ruce a zakroutil hlavou. Fyzicky ne. Psychicky však ano..

Slyšel jsem, jak se zhluboka nadechla. ,,Neboj se, už nic takového neudělá.. Sdělím to policii, jakmile se dostanu na recepci, ano? Přestaň plakat prosím. Všechno už je v pořádku..." Mluvila tiše, a když jsem si setřel slzy a pohlédl k ní, pousmála se. Sebrala ze země mé spodní prádlo a podala mi ho. Vykuleně jsem si je převzal a cítil horko hrnoucí se do mých tváří. Bylo to tak ponižující. ,,D-děk-kuji.." Zašeptal jsem a počkal, až odejde.

Když se tak stalo, odkryl jsem se a rychle si navlékl boxerky. Upravil jsem si košili, přikryl se a stočil se do klubíčka. Byl jsem naprosto zmatený úplně ze všechno.

_______________________________________

Odpoledne jsem si řekla, že bych mohla zase něco napsat.. O pár minut později jsem si stáhla novou hru a dočista na můj předešlý plán zapomněla. Xdd Snad to zítra bude lepší...

Dobrou noc všem!! <3