Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 19.

,,Taehyungu?! Co tu.. Co tu děláš?!" Vyhrknu hned a vykulím oči, div mi nevypadnou. On jen ledabyle pokrčí rameny a na tváři si zanechává neutrální výraz. ,,Řekl jsem si, že by nebylo od věci, kdybych na tobě to oblečení viděl. Přeci jen.. něco z toho si musíš pak hned vzít na sebe." Mrkne na mě a já se ošiju.

,,Já ale.. Chtěl bych mít nějaké.. Ehm.. Soukromí.." Špitnu a uhnu pohledem. ,, Nemusím se dívat celou dobu. Třeba až budeš převlečený." Mykne rameny a ve tváři má skoro nečitelný výraz. ,,Nemohl bys jít prostě.. Ven? Čekat tam? Slibuji, že ti to pak ukážu.." Znova se ošiju a prosebně na něj kouknu.

,, Dobře.. Budu tedy čekat venku.." Povzdechne si a vyjde z kabinky ven. Úlevně si oddechnu a sundám ze sebe jak košili, tak tričko. Vezmu si Jedno tričko a přetáhnu si ho přes hlavu.

~~~

Všechno oblečení teď tahá Taehyung v taškách do auta, zatím co já žužlám brčko od jahodovo-borůvkového smoothie a jdu vedle něj. Vzal bych si to sám, ale zaprvé to na mě bylo až moc těžké a zadruhé by mi to stejně nedovolil, nést si to.

,,Jeongguku? Prosím tě.. Vyndej mi ze zadní kapsy klíče od auta.. Udělal bych si to sám, ale jaksi mám plné ruce.." Prosebně se na mě podívá a já chvíli pobírám, co mi to řekl. Mám mu jako sáhnout na zadek?!

Vykulím oči a chvíli jen němě a bez pohybu stojím vedle něj. Tváře mám jako vždy nachově rudé. Pomalu odložím kelímek na střechu auta a ještě pomaleji se k němu přiblížím. Rozhlédnu se kolem sebe, kdyby náhodou někdo šel kolem, ale nikde nikdo. Rychle mu sáhnu do zadní kapsy a kousnu se do vnitřní strany tváře, abych ze sebe nevydal žádný pazvuk. Červený musím být ale snad všude. Rychle klíče vyndám a trochu sklopím hlavu, aby má stydlivost spolu s rozpaky nebyla tak moc vidět.

,,Odemkneš ještě prosím..? A kdyžtak ještě otevřít ten kufr, jestli bys mohl.." V jeho hlase jde slyšet očividné pobavení. Já jen rychle pokýval hlavou, odemkl a následně mu otevřel kufr.

,, Děkuji.." Položí tašky do kufru a zavře ho. ,,Nastup si. Převlečeš se, až budeme na parkovišti u mé práce.. Nestíháme." Poslední větu si spíše zamumlá sám pro sebe a sám nastoupí na místo řidiče. Já vezmu své smoothie a sednu si hned vedle něj.

Taehyung okamžitě nastartuje a o něco větší rychlostí, než by zde jet měl, vyjede z parkoviště na denní světlo na silnici.

Celou cestu jsme byli oba ticho. Jako vždy však ticho prolomil nakonec Taehyung. Podíval se na mě a řekl: ,,Jsme tu.. Něco si vyber z těch tašek a převleč se na zadních sedačkách.. Jsou tam zatmavená okénka." Pousměje se a odepne si pás.

Pokývu hlavou a také se odepnu. Otevřu dveře a s již jednou nohou venku se zastavím a pohlédnu na něj. ,,Já.. Děkuji ti. Není to tvá povinnost to udělat a i přesto jsi mi dopřál všechno tohle.." Vypravím ze sebe a zlehka se usměju. On mi úsměv s pokýváním hlavy vrátí a opře se uvolněně do sedačky.

Rychle tedy vystoupím a z tašek v kufru vytáhnu jedno bílé delší tričko, světle modré roztrhané džíny a boty timberland. Nakonec jsem si vzal ještě roušku, pro jistotu.

Ze všeho jsem strhal nepotřebné cedulky s cenou a velikostí a sedl si na zadní sedačky. Sundal jsem ze sebe Taehyungovu košili a tričko a rychle na sebe navlékl bílé tričko. Snažil jsem se přitom ignorovat červeň, jež se mi hrnula do tváří. Rozvázal jsem si boty a nějak ze sebe svlékl i kalhoty, což bylo o něco těžší. Celou dobu jsem na sobě cítil jeho pohled a tak jsem se alespoň snažil to tričko stáhnout co nejvíce. Když jsem byl hotov, složil jsem všechno na hromádku a vystoupil.

Počkal jsem, až i on vystoupí a rychle se vydal k jedné z budov, i když jsem nevěděl, jestli jdu dobře. Když už jsem chtěl vejít do jedněch dveří, nedaleko mě se ozvalo odkašlání. Zmateně jsem se otočil a spatřil tak pobavený výraz v jeho tváři.

,,Vchod je tady.. Jdeš do šaten u recepce." Zašklebil se a já si nervózně odkašlal. ,,Ah.. Jo.. Ehmm.. Díky." Špitnu a rychle dojdu k němu. Projdu dveřmi a nasucho polknu, když spatřím spoustu lidí.

_______________________________________

Co dodat.. Zatím to asi nebylo záživné, ale mám v plánu ještě spousty věcí! :))

Kdo z vás je taky chorý, nebo-li lépe řečeno.. Nemocný? ':) Mě to nehorázně štve už..