Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 55.

,,Jeden čaj pro pana Strašpytla.." Podá mi opatrně hrnek s černým čajem.

,,Nejsem strašpytel!"
,,Bojíš se o svůj zadek." 
,,To je oprávněné!"
,,Myslím, že spíš předčasné..."

Nechápavě se zamračím a pozoruji ho. Chci vědět, co tím myslel. Nevím, proč by to mělo být předčasné. Bylo to právě včas. Ještě chvíli a bylo by pozdě. A vůbec, nechápu, co si to dovoloval. Vážně mi zmáčkl zadek.

,,Nemrač se tolik Ggukie.. I když jsi rozkošný, úsměv ti sluší více," pousmál se Tae. Prstem mě cvrnkl do nosu, načež jsem se zašklebil. ,,Nechápu, co jsi myslel tím, že je to předčasné, Tae..."

,,To poznáš Jeonggukie, to poznáš.." Lehce se ušklíbne, ale toho už si já nevšimnu. Upiju si totiž z hrnku. Trochu sebou cuknu, když mi horký čaj opaří jazyk a ústa. ,,Opatrně zlato.." Zamračím se.

,,Proč mi tak říkáš..?" Pokrčí rameny. ,,Nemohu snad?" Přimhouřím oči a snad i na vteřinu přemýšlím, ale následně rychle zakroutím hlavou a dodám: ,,Ne, nemůžeš..!" V jeho očích se odráží jiskry pobavení. Přijde mu to vtipné.

,,Zítra -tedy vlastně už dnes- nejdu do práce... Pojďme do mého pokoje. Dáme si čaj na stolek a můžeme jít potom zase spát, hm? Co na to říkáš?" Po rtech mi přejel přímý úsměv. ,,Ano!!" Oba se zasmějeme. On díky mému počínání a já díky radosti.

,,Tak pojďte pane, půjdeme do naší královské postele."
,,Naší postele?" Podivím se. Taehyung pouze přikývne a už jde zpátky do pokoje. Vydám se tedy za ním a zhasnu za sebou kuchyňské světlo.

V pokoji odložím hrnek na stoleček vedle postele, do níž si následně sednu. ,,Co když neusnu?" Tae se na mě chvilkou podívá a poté si sedne vedle mě. ,,Určitě usneš Jeonggukie.."

,,Jak to můžeš vědět?" Natočím hlavu jeho směrem a němě ho pozoruji se skrytým uchvácením a touhou, o které sám jen ztěžka v této chvíli vím. ,,Prostě to vím, není tu nějaký větší důvod.. Chceš zazpívat ukolébavku na dobrou noc mé malé miminko?" Na jeho tváři se usadí zákeřný škleb, za což ho praštím hravě do ramene a zamračím se.

,,Nedělej si ze mě srandu Tae!" Založím si ruce na prsou a jemně, skoro neznatelně nafouknu tváře. Není to však asi až tak nenápadné, jelikož se ke mně ten zrádce více přisune a své ukazováky mi přiloží k tvářím, do kterých zatlačí. ,,Nemrač se.. Tobě to sice opravdu všechno sluší a jsi roztomilý, ale není třeba se mračit.."

Jeho tváře se zvětší a vypoulí. Napodobí mě. Se smíchem mu tváře dlaněmi splasknu a strčím ho do hrudi, aby spadl do peřin, což se mi také povede. Vyzdvihnu se nad něj a s malým úsměvem pravím: ,,Prohrál!" Zazubím se a mám v plánu slézt, ale ani se nenaděju a Taehyung se tyčí nade mnou s rukama po stranách mé hlavy. Mé nohy okamžitě povolí všechno svalstvo a tudíž ze sevření propustí jeho boky. Je vměstnaný mezi mýma nohama a tiše se mi posmívá. ,,Nikdo neřekl, že jsem se vzdal..."

Tupě na něj hledím, neschopen jediného slova. Jeho blízkost je mi tak příjemná a v podbřišku mě podivně šimrá. Hledím do jeho tmavých očí a pomalu se v nich ztrácím. Mou pozornost od jeho očí odpoutá až vzdálenost, kterou zmenšil. Pohledem jsem velmi pomalu sklouzl k jeho rtům, pamatujíce si při tom každý detail mé dlouhé cesty k nim. Jedna jeho teplá dlaň se ocitá v mých vlasech a já ty své pokládám na jeho čelist, za kterou uchopím jeho tvář.

Bez přemýšlení si ho přitáhnu blízko ke mně, jak jen to jde, až se naše rty spojí v jedno v hrubém nárazu. Na jedinou vteřinu se snad střetnou i naše zuby, až to cvakne. Nevšímám si toho a pokojně zavírám oči. Opět udělám jako první další krok a pohnu svými rty oproti těm jeho. Je to tak příjemné. Nohy obmotám kolem jeho pasu a přirazím si ho tak k sobě. Jeho tělo se celé otírá a opírá o to mé. Nepatrně do polibku vzdychnu.

Všechny pocity se ve mě víří jako při silné vichřici, snad až tornádu. Jeho zuby chytají do pasti můj spodní ret, který potrestají za jeho horlivé činy. Skousne ho a to mu na oplátku přivede další jemný vzdych z mé strany. Je to úžasné. I přes jemné a láskyplné polibky se vzájemně škádlíme.

Chvíli jsem já ten, kdo ho ,omylem' kousne do vrchního rtu, podruhé je to on, kdo olízne koutek mých úst a přejede po něm zuby. Nikomu z nás to nevadí a je jisté, že oba si tuto chvíli nadmíru užíváme. V podbřišku se mi stále hromadí nepříjemný tlak a tak se z polibku odpojím. Rád bych ochutnal jeho rty podruhé, ale ten tlak je již více než nepříjemný. Zhluboka proto dýchám a uklidňuji jen svůj dech. Oči nechávám stále zavřené, užívám si ten klid.

,,Tvé rty jsou úžasné.. Snad i lepší než předtím..." Zašeptá Tae a věnuje drobounkou hubičku mé bradě. Cuknou mi koutky. ,,D-děkuji.." Je jasné, že se usmívá. Jeho dech stále dopadá na můj obličej, tudíž soudím, že je mi stále blízko a sám se nechce odtahovat a kazit tuto krásnou chvíli.

_______________________________________

Ummmh.. Myslím, že měním názor. :'D včera v noci jsem měla nutkání už něco napsat a popravdě.. Tohle je zatím to nejsmysluplnější, co jsem za své nemoci napsala a nemusela přepisovat.. xdd

Zítra odpoledne bohužel i tak jedu na chatu za prarodiči a tak bych se chtěla pokusit vydat ještě něco, jelikož pak to jsou dva dny bez internetu a pokud se to během dvou dnů zlepší, následuje mi další tři denní tábor.. :')

Mám takový dojem ale, že je to hrozně nudné a nikdo si to nepřečte (což je pravdou asi úplně vždy) a tak vám jen popřeji dobré ráno a doufám, že jste si kapitolu alespoň užili. ><