Kapitola 22.

1.2K 124 15
                                    

JEONGGUK P.O.V
,,Takže ty jsi jeden z těch, kteří byli v laboratoři.. Že?" Zeptal se muž naproti mě a já jen pokýval hlavou v souhlas. Nebylo mi to příjemné už teď, ale pravděpodobně tu musím být.

,,Jak se jmenuješ?" Začne s další otázkou. Polknu neustále větší knedlík v krku a odpovím: ,,Jeon Jeongguk.. P-pane." Při tom oslovení si vzpomenu na Seokjina a proto se zakoktám. Jeho tvář zkroutí úšklebek a následně se uchechtne.

,,Kolik ti je?" Další otázka. Pravděpodobně se asi ani ničeho jiného nedočkám. Chvíli jsem ale mlčel a zvažoval odpověď. Nebylo to však k ničemu. ,,Devatenáct.." Špitnu a periferně vidím Taehyunga, jak se na mě překvapeně podíval. Je to proto, že je to zde velmi osobní nebo v tom hrálo roli opravdové překvapení..?

,,Hmmm.. Skoro ještě dítě. Řekni mi... Co se tam dělo." Jeho hlas je naprosto klidný, ale když vysloví poslední větu, nedokážu skrýt mé zděšení. Zvednu k němu hlavu a němě otevřu ústa. Srdce mi bije jako splašené.

,,Pane Lee.. Nechte toho, když je mu to nepříjemné.." Ozval se vedle mě Taehyung, ale ředitel po něm hodil vražedný pohled a tak sklapl.

,, Povídej Jeongguku.. Co se tam dělo? Řekni vše, co víš..!" Ptal se znova a já sklopil hlavu.

,,Pokoušeli se.. O spojení DNA člověka a.. Nějakého podivného tvora, který se zde začal objevovat. Když.. Když to vyšlo," musel jsem zastavit. Zhluboka jsem se nadechl a až poté pokračoval: ,,Zkoušeli na dotyčných různé testy. Ten tvor Vás jistým způsobem změnil.. Dokázal jste se pak v něco.. Přeměnit..? Oni toho chtěli využít a zkoušet, na co vše to reaguje. Kdy můžete dosáhnout své ,přeměny'."

V místnosti zavládlo ticho, avšak jen krátce. ,, Vyšlo spojení i u tebe? Popřípadě.. Co by se mohlo stát, když to nevyjde?" Povzdechl jsem si a pokýval souhlasně hlavou. ,,Ano, vyšlo to. Byl jsem prý jeden z mála jedinců.. Když by spojení ale nevyšlo, člověk buď zemřel, nebo zešílel.. Ve většině případech to ale skončilo smrtí."

Ředitel souhlasně zamručel a pak si odkašlal. ,,Říkal jsi něco o testech.. Jaké byly v tvém případě?" Cukl jsem sebou. O tomhle mluvit nechci.

Mlčel jsem. Neřekl jsem ani slovo a se sklopenou hlavou seděl ztuhle na sedačce. ,,Jeongguku.. Řekni mi to," naléhal.

Zkousl jsem si spodní ret a svraštil obočí. ,,Když došlo ke spojení mezi mnou a tím tvorem.. Převzal vládu nad mým tělem a já nemohl nic kontrolovat. Prostor, kde jsem byl, byl ohrazen silným sklem. Velmi silným už od pohledu. To všechno se ale rozbilo. Měl hlad a.. Pod jeho vládou jsem zabil pět výzkumníků.." Svraštil jsem obočí. Bylo pro mě těžké o tom mluvit. Musel jsem ale pokračovat.

,,Měl jsem svůj vlastní pokoj. Po tom, co jsem ale udělal, mne dali do menší a tmavší místnosti, kde jsem byl přivázán řetězy ke zdi. Jídlo a pití mi bylo dáváno minimálně.. Po několika dnech nastal můj první.. Test. Byl jsem odveden do jiné místnosti a opět přivázán ke zdi, tentokrát ale tak, abych musel stát.

Nebylo to nic pěkného. Jednou jsem byl bičován, podruhé mlácen a urážen. Nejhorší bylo.. Když do mě bodal jeden výzkumník nožíkem. Do břicha. Rány mi vytvořil jen dvě, ale chtěl mi toho udělat více a tak.. Do ran bodal víckrát a různě s nožem otáčel. Nejednou mě při testech škrtili.. Snažili se vždy o to, vyvolat ve mě to ,monstrum' a získat tak co nejvíce nových informací a zkušeností. Povedlo se jim to jen párkrát a nikdy to nedopadlo v prospěch jejich, ale můj. Ehm.. Při posledním testu mi do úst narvali ostnatou malou kuličku. Byli na ní velmi ostré a tenké jehly. To všechno se mi zabodalo do jazyku a horního patra. Také jsem byl ale.. Značkován."

Trhaně jsem se nadechl a snažil se uklidnit. Nebylo mi z toho dobře. Z ničeho.

,,Značkován? Kde?" Zajímal se hned ten muž a více se ke mně naklonil přes stůl. Nedobrovolně jsem si stoupl a trochu odstoupil. Vzal jsem do rukou tričko a lehce ho vyhrnul, aby šla vidět podkovička, kterou mi vryli až do masa. Po chvilce jsem tričko ale pustil rychle dolů a sedl si.

,,Hmm.. Zajímavé. Ještě něco, co bys měl dodat?" Zeptal se, když jsem se usadil. Zakroutil jsem hlavou. Vím, že celou dobu na mě Taehyung a Yuni koukali. Všiml jsem si toho, ale snažil jsem se to nevnímat.

,,Fajn.. Chci vidět tvojí proměnu. Tady, přímo teď." Jeho hlas byl o poznání hrubší a jeho poznámka mě donutila vykulit oči. Tohle přeci nemůže chtít.

,,Slyšíš? Dělej..!"

_______________________________________

Pravděpodobně to také není tak zajímavé.. Příští kapitolka bude ale lepší! ^•^

Hope  [j.jg x k.th] ✔Where stories live. Discover now