Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 52.

Jako by jeho jméno bylo něčím kouzelné, cítil jsem opět nad svým tělem plnou kontrolu. Když jsem si to uvědomil, nechal jsem hlavu opět ležet na podlaze a přestal jsem se horlivě škrábat na levém předloktí.

Bezmocně jsem ležel na zemi a hleděl do své vlastní krve, ve které se odrážel můj obličej. Měl jsem touhu jí ochutnat. Svou vlastní krev. Raději jsem oči zavřel a pokoušel se ignorovat bolest a touhu, které mnou proudily.

,,Jeongguku otevři!! Prosím..!" Zakřičel zpoza dveří Taehyung a bušil na dveře. Bál se o mne. Neměl jsem ale sílu na to, zvednout se a odemknout mu. Byl jsem jen kousek od dveří. ,,Jeongguku, prosím!" Ozvala se tupá rána. Pravděpodobně se opřel o dveře.

Nade mnou se stále ochranářsky tyčila mohutná křídla tmavě zelené barvy. Zkusil jsem nimi pohnout a úspěšně. Otevřel jsem oči a natočil hlavu ke straně. Křídlem jsem narazil do klíčku a všechnu sílu použil do zapření se o něj. Pírka byla lehká, proto to bylo o to těžší.

Zamračil jsem se a více do klíčku zatlačil. Úspěšně v zámku cvaklo. S úlevným výdechem jsem zavřel oči a křídla volně složil podél mých boků. Křídla se o zem opírala více jak z poloviny. Opravdu byla větší než předtím.

Kolena se mi podlamovala o to více. Váha křídel byla velká. Chvíli ticha narušilo otevření dveří. ,,Jeongguku, díky Bo-.. Kurva," ulevil si Taehyung, až to cuklo s koutky mých úst. ,,Znesvětil jsi boží jméno.." Konstatoval jsem.

,,Komu na tom teď záleží! Co se stalo..?" Přispěchal ke mně, odhodil berle tak, že se opřely o matraci postele, a sedl si přede mě. Opatrně zvedl mou levou paži, jenže to jsem už nevydržel a zřítil se k zemi plnou vahou. Zakňučel jsem. Můj obličej se setkal s rudou krví a chtě nechtě jsem ji musel ochutnat. Sladké.

,,Bože, promiň!! To-to jsem nechtěl..!" Zpanikařil Tae a pustil mou ruku. Bolestně jsem se zasmál, až se mi zamotala hlava. ,,Tae..?" Začal jsem a on mi jen pokývl hlavou. ,,Myslím, že potřebuji spát," zamumlám a kdyby mě Taeho veliká dlaň nezastavila, má hlava by spadla do kaluže krve.

,,Ne, ne, ne! Teď mi nesmíš usnout Jeonggukie..!" Poplácal mě po tváři, ale to už jsem vnímal jen krajně. Nedokázal jsem se na něj více soustředit. ,,M-musím," zašeptal jsem a zavřel oči. Propadl jsem spánku.

~~~

Probudil jsem se kvůli šimrání na mém krku. Bylo to vážně nepříjemné. Pomalu jsem otevřel oči. Pálily mne od pláče a zajisté byly načervenalé. Nemusel bych se ani dívat do zrcadla, abych si něco takového domyslel.

Co bylo ale hlavní, všude panovala tma. Musel jsem spát opravdu hodně dlouho. Chtěl jsem se pohnout a rozsvítit alespoň lampičku na nočním stolku, kterou jsem v pokoji měl, ale něco mi to nedovolilo.

Kolem mého pasu se náhle omotala něčí paže a na svém krku jsem dokonalé cítil horký vzduch, když mi na pokožku někdo dýchal. Celý jsem strnul a zrychlil se mi dech. Dostal jsem strach. Byl to všechno snad jen sen? Jsem stále u pana Junga? Naskočila mi husí kůže při tom pomyšlení na to.

Ruka, která spočívala na mém boku, mně přitáhla k něčemu tělu. Přesněji k pevné hrudi, ze které sálalo teplo. Ztěžka jsem polkl. Chtěl jsem pryč. Opatrně jsem se převalil na bok a položil dotyčnému ruce na hruď. Mé dlaně se dotkly horké pokožky. Zadrhl se mi dech.

Mé oči si začaly přivykat tmě kolem, tudíž jsem rozpoznal větší věci a několik obrysů předmětů a osoby, jež vedle mě ležela. Přivřel jsem oči a zaměřil se na obličej daného člověka. Husté vlasy, plné rty a hebká pokožka už jen na pohled. Trochu se mi odlehčilo, když jsem shledal Taehyunga.

Znervóznil mě však fakt, že vedle mě leží bez trička, objímá mě kolem pasu a hlavu má tak blízko mého krku, že kdyby se jen kousek pohnul, dotkl by se mé pokožky na něm. Má ruka stále však spočívala na jeho hrudí a já neodolal pokušení se na ní podívat.

Jakmile jsem uviděl jeho vypracované břicho, mé tváře nabraly rudý odstín. Vážně si ho prohlížím, zatím co on spí? To je velmi pošetilé. Zavřel jsem oči, abych uklidnil chod myšlenek v mé hlavě a pomalu je opět otevřel. Hltal jsem pohledem každý kousek jeho horké kůže. Zlehka jsem přejel prsty po jednom z mnoha svalů a lehce záviděl.

Také bych někdy chtěl mít takhle vypracovanou postavu, ale ne. Mé břicho je ploché a jsem až moc hubený. Jen v přeměně si můžu užívat té svalové hmoty. Podíval jsem se na jeho tvář, abych se ujistil, že stále spí. Až poté jsem opět zkoumal jeho hruď.

Kdybych mohl, nepřestal bych se ho dotýkat nikdy. Má tak hebkou pokožku. Snad ještě více než na pohled. Bylo to tak zvláštní, ale zároveň příjemné, se ho dotýkat na holé kůži.

Problém nastal v tu chvíli, kdy něco zamručel a pohnul se. Lekl jsem se, když jsem se setkal s jeho pohledem. Ruku jsem rychle stáhl k sobě, zatímco jsem nehorázně moc zčervenal. Bylo mi takové horko.

,,Tak nenápadné Ggukie.." Promluvil hlubokým a chraplavým hlasem. Němě jsem pootevřel ústa.

_______________________________________

Páni! Jsem ráda, že jsem stihla alespoň jednu kapitolu dnes. ':D za 25 minut mi jede autobus na letiště.. Jak mně se nechce domů! π~π

Co vy? Jak užíváte poslední měsíc prázdnin? ^^ Ona už je polovina za námi skoro, že..? Tak rychle to utíká!! :((

Užívejte zbytek dne!! <3