Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 14.

A opravdu. Čekal do té doby, než jsem si sám ukousl kousek. Když jsem tak udělal, v ústech jsem měl opravdu jen malinký kousek toastu. Nemusel jsem to ani kousat, jak to bylo malé. Taehyung si znova povzdechl a sedl si na židli vedle mě.

,,Kousni si, prosím tě, pořádně.. Takhle se nenajíš." Podepřel si dlaní bradu a stále mi u úst držel tmavší kousek pečiva. Přemohl jsem se a kousl si znova, ale už o něco více. Poté jsem do trochu roztřesené ruky vzal jedno rajče a hodnou chvíli si ho prohlížel, než jsem si ho vložil do úst. Jakmile jsem plod rozkousl, rozlila se mi na jazyku vcelku sladká chuť. Kousl jsem do rajčete ještě několikrát, než jsem se ho odvážil polknout. Slyšel jsem, jak Taehyung vydechl o něco hlasitěji a tak jsem k němu zvědavě zvedl pohled. Usmíval se. V očích mu plála jistá jiskra, pravděpodobně potěšení. Přišlo mi, že je moc blízko a tak jsem se trochu odsunul na židli dál od něj. Přebral si toast do vlastních rukou a pomalu začal více a více jíst.

~~~

,,Jeongguku..! Vzbuď se!" Podvědomě jsem cítil, jak se mnou někdo cloumá. Má mysl mi právě přemítala ne moc pěkný sen. Spíš bych to nazval doslova noční můrou. Snažil jsem se z toho probudit, ale dokázal jsem vnímat jen tu bolest a strach. Nevědomky jsem se celý třásl.

,,Sakra Jeongguku!!" Zakřičel na mě někdo a já se s trhnutím posadil a začal se ještě více klepat. Více jsem se zachumlal do peřiny a civěl na neurčitý bod do tmy před sebou.

Něčí ruce si mě přivinuly k sobě. Taehyung. Pomyslel jsem si a svou tvář si schoval do jeho hrudi. Tváře jsem měl celé vlhké od slz a řasy se mi lepily k sobě. V pěstičkách jsem sevřel jeho tričko a tiskl se na něj co nejvíce.

Z jeho těla vyzařovala uklidňující energie, sálalo z něj teplo a krásně voněl. Když jsem se konečně trochu uklidnil, stále mě hladil po zádech, lehce se se mnou kolébal ze strany na stranu a šeptal mi uklidňující slůvka do ucha. Nenápadně jsem nasál jeho vůni a zavřel oči.

,, Už je to v pořádku Ggukie..?" Zašeptal a jednou rukou prohrábl mé vlasy. Zčervenal jsem nad tím oslovením, kterým mě nazval a lehce zakýval hlavou. ,,D-děkuji.." Špitl jsem a trochu se od něj odtáhl. Byl jsem vcelku rád, že v pokoji nebylo rozsvíceno, tudíž tu panovala tma.

Pustil jsem jeho tričko, které jistě muselo být celé pomačkané a úplně se odtáhl. Taehyung mě beze slova uvolnil ze sevření a ještě chvíli u mě byl, než se rozhodl odejít.

,,Spi sladce.. Už se ti nic takového zdát nebude, to se neboj." Mohl jsem slyšet, jak se pousmál. Jen jsem si lehl, otřel si tváře a do deky se zachumlal tak moc, že zpod ní byla vidět skoro jen kštice mých vlasů. Jako poslední zvuk, jež byl před dlouhým tichem slyšet, bylo zavření dveří.

Už nějakou dobu jsem měl zavřené oči, ale vůbec jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se proto z jedné strany na druhou, na břicho i na záda, a hledal vhodnou polohu, při které by se mi dobře spalo. Ani jedna mě ale nedovedla do říše snů nebo jen bezesného spánku. Zvedl jsem se proto z postele a rozhodl se vydat za Taehyungem.

Každou místnost, kterou jsem prošel, jsem rozsvítil a zase zhasl, když jsem rychle odběhl pryč. To ticho a tma mě lehce děsilo a tak jsem se chtěl co nejdříve vytratit. Otevřel jsem dveře od Taehyungova pokoje dokořán a přivřel je za sebou. Na tmu už jsem si lehce přivykl a tak jsem mohl vidět, kde má postel a jak spí.

Potají jsem se přikradl na druhou polovinu postele a půjčil si kousek jeho peřiny, ale jen tak malý, abych mu nevzal nic, co zahřívalo jeho tělo. Znova jsem zavřel oči a teď už doopravdy pomalu, ale jistě usínal.

Když už jsem vnímal jen okrajově, ucítil jsem, jak se mi kolem pasu obmotaly dvě paže a následně na svých zádech cítil příjemné teplo. Nevědomky jsem se k tomu zdroji tepla přitulil a na rtech se mi usadil malinký, skoro neznatelný úsměv. Přeci jen tam ale byl.

_______________________________________

Dnes již poslední a o trochu kratší, než obvykle kapitoly bývají. Snad to ale nijak nevadí. ^•^

Enjoy! <3