Bullying [Larry] ✔

Part 58

Sixth day in hospital, at afternoon

Louis

Po lících mi stékaly horké slzy. Pořád jsem čekal na příchod Liama, Nialla a Harryho. 

Slunce už svítilo na obzoru. Paprsky už hladily pokožku všech živých tvorů. Zahřívaly kameny a všechny věci pro chladnokrevné tvory. 

Taktéž dopadaly do tohoto pokoje. Avšak až k mojí posteli nedopadly. Nemohly tak zahřívat mou pokožku, či mou postel.

Jen se líně ploužily po podlaze a po stěně. Zahřívaly drsný povrch béžových stěn a hladký povrch hnědého linolea.

Skrz otevřené okno sem proudil chladný vzduch, jelikož venku byl chladnější vítr, který se táhl od oceánu.

Z přemýšlení o kráse přírody, mě vytrhlo až tiché klepání na bíle dveře. „Dále," vyzval jsem je. Rychle jsem si utřel slané cestičky od slaných perel.

„Ahoj," přivítal mě Harry s úsměvem. Ale ten mu hned zmizel, když si všiml mých rudých očí.

Za ním se vynořil Niall, který měl propletené prsty s Liamem. Culil se jako sluníčko.

Zelenooký brunet okamžitě udělal několik velkých kroků a tím se dostal až k mojí posteli. Na nic nečekal. Objal mě svými silnými pažemi kolem trupu a natiskl na své tělo.

Více jsem se k němu přitulil. Hlavu jsem zavrtal do jeho krku, kde jsem mu i věnoval motýlí polibek.

Ještě jsem koutkem oka zaregistroval, jak si Liam sedá na židli a na jeho klín se umístil Niall. Všichni tři měli ztrápené výrazy. 

„Neříkej mi, že se to potvrdilo," zašeptal mi Harry do vlasů. Vtiskl mi do nich i polibek na uklidnění. Zřejmě uklidňoval i sebe.

„Loui, že to není pravda," zalekl se Niall. Jen Liam mlčel. Neviděl jsem mu do tváře, takže jsem nemohl vědět, jak se tváří.

Pomalu jsem se odtáhl od svého bruneta. Podíval jsem se na všechny. Niall s Harrym měli vyděšené, ale Liam měl nechápající výraz. Zřejmě mu tohle Niall neřekl.

„Já,"  zasekl jsem se a do očí se mi opět nahrnuly horké slzy. Do chvíle mi jedna stekla po tváři.

„Loui, prosím, ne," zavzlykal Harry. Už i jemu začaly téct slzy. To stejné i Niallovi.

„Neplakej, Hazz." Pohladil jsem ho po tváři. Úsměv se mi rozlil po rtech.

„Není důvod k pláči. Jsem zdravý," zasmál jsem se. Harry i Niall úlevně vydechli. Do chvíle jsem zase byl v pevném a medvědím objetí svého přítele. 

„Pane bože. Ani nevíš, jak se mi teď ulevilo," zasmál se Harry a já s ním. Aspoň nějaké to štěstí mám.

Tiskl mě, jak jen nejsilněji mohl. Měl jsem problém dýchat.

„Hazz, sice jsem zdravý, ale potřebuji kyslík," zasmál jsem se přidušeně. Stisk povolil, ale nepouštěl mě. 

Kolébal se mnou ze strany na stranu. Vzlykal mi do ramena a já jemu do krku.

Slyšel jsem i vzlyky od Nialla, ale já jsem teď byl v omámení vůně od Harryho. Vnímal jsem jeho bijící srdce. Jeho rychle zvedající se hrudník. Jak jeho tělo vyzařuje teplem. 

„Už tě nikdy nepustím," zašeptal mi trhaně do ucha. Já ani nechtěl, aby mě pouštěl. Takhle jsem se cítil fajn a v bezpečí. I přes to, co se stalo.

„Může mi někdo, laskavě, vysvětlit, co se tady, ksakru, děje?" optal se rozhozeně Liam. Nuceně jsem se od Harryho odtáhl a podíval se mu do očí.

Otočil jsem se k Harrymu zády a opřel se o jeho hruď. Jeho paže se obtočily kolem mého pasu. Nemohl jsem se cítit líp.

„Doktor si mě zavolal, že mi v krvi našli látku, která se produkuje, když má člověk rakovinu. Jenže dnes ráno mi doktor oznámil, že žádný nádor nemám," zasmál jsem se uvolněně. Nemohl jsem být šťastnější.

Liam jen pokýval, že rozumí a bradu si položil na Niallovo rameno. Já se jen více zavrtal do Harryho objetí, které o trochu upevnil.

„Jen. Řekni mi, co dělala Harrietka, že už to nešlo vydržet?" Podíval jsem se na něj. Byl jsem unavený, jelikož jsem toho moc nenaspal, ale taky jsem nemohl usnout.

„Liame, drž hubu," zavrčel, ale Liam měl až moc velký úšklebek na to, aby to neřekl.

„Pokud pomineme to, jak se v noci budil a nespal, nebo záchvaty vzteku či pláče," povzdechl si, „tak tu je potom to, že jsme ho slyšeli v koupelně vzdychat tvé jméno a vydržet tohle, to je umění," zasmál se, „taky se neustále tiskl k tvé mikině, kterou ti kdysi ukradl. Někdy pobíhal sem a tam jako malé dítě, že už to nevydrží. A když už někdy nakonec usnul, byl přitulený k tvému polštáři."

Vymanil jsem se z jeho sevření, abych se mu podíval do očí. Byly plné nejistoty.

„Kdy začaly ty záchvaty a nespavost?" Zamračil jsem se starostlivě. O té nespavosti jsem se dozvěděl, ale už i záchvaty?

Poškrábal se na zátylku a pohled věnoval spíše svému klínu než mně. Pokroutil jsem hlavou, sevřel jeho bradu mezi mými prsty a pohled mu zvedl ke mně.

„Záchvaty mu začaly asi tak dva dny po tom, co si odešel. Někdy jsem přišli a viděli ho, jak je opřený o postel, stěnu nebo linku a pláče. Někdy jsme ho našli, jak se taky opírá, ale všude okolo byly rozbité věci a jeho klouby do krve," odvětil mi Niall, když viděl, že Harry zřejmě mluvit nebude.

„Nespavost se během roku taky projevovala, ale tak jednou týdně. Pak to stoupalo. Jednou týdně, dvakrát týdně, až se dostal do stádia, kdy spal jen hodinu. To se nejvíce projevilo, když tě našel v," zajíkl se. Do očí se mu nahrnuly slzy, ale nestekly. Pouze mu dělaly skleněné oči.

„Je to pravda?" Stočil jsem svůj uplakaný pohled na mého kudrlinku, který jen mlčky seděl a díval se do prázdna.

„Je," povzdechl si. Okamžitě jsem se k němu bez váhání přitulil a nehodlal ho pouštět. Ne teď, ne jindy.

Zavrtal jsem se do jeho objetí. Cítit jsem se jako malé dítě, které se tulí k huňatému plyšákovi. Jenže Harry nebyl huňatý, nýbrž teploučký. A nemyslím to jen z hlediska toho, že je gay.

„Nad čím přemýšlíš?" zašeptal mi Harry do vlasů. Ani jsem si nevšiml toho klidu, který se tady roznesl.

„Nad tím, že jsi teplý jak radiátor. To ostatně všichni zde přítomní," uchechtl jsem se, když jsem si to uvědomil. Hold je tady teplo jako v tropech.

,,Dá si někdo banán?"