Bullying [Larry] ✔

Part 38

Louis

Zmoženě otevřu oči do toho šera, které tady vládne. Kolik je vůbec hodin?

Kolem pasu mám přehozenou Harryho ruku. Cítím teplo, které vysílá jeho tělo. 

Já spal? Kdy jsem usnul? Co se stalo?

Hlava mi třeští, že si myslím, že se za chvíli rozlétne po pokoji. Mám sucho v puse, že se to vyrovná i Sahaře.

„Dobré odpoledne, princezno," zašeptal mi do ucha. Na rtech se mi objevil jemný úsměv. Je krásné ho slyšet hned po probuzení. Vědět, že nejsem zcela sám.

„Dobré," otočil jsem se k němu čelem. I on měl na rtech úsměv. 

Natáhl jsem ruku, abych se mohl dotknout těch ďolíčků, které jsem na něj miloval. Všechno jsem na něm miloval.

Přejížděl jsem mu po nich a fascinovaně je pozoroval. Bylo mi krásně. Možná mi bylo špatně, ale  tahle chvíle byla tak dokonalá.

Chytl mou ruku do své a každému kloubu věnoval polibek. Na jeho počínání jsem se pouze díval. Měl jsem zatajený dech. Vzduch se dal krájet.

„Chceš donést prášek? Není ti špatně?" Podíval se mi starostlivě do očí. Já jen zavrtěl hlavou a přitulil jsem se k němu.

Se smíchem si mě položil na hrudník tak, abych na něm ležel. Bylo mi špatně, ale jak jsem už říkal. U něj mi bylo příjemně.

„Harry, já, chtěl bych se tě na něco zeptat," zašeptal jsem opatrně. Možná se začne smát, možná mi normálně odpoví. To teď zjistím.

„Ptej se." Usmál se na mě. Začal mě hladit po vlasech, jako by mi chtěl dodat odvahu.

„Bude to znít absurdně, ale kdy se stalo, že ses do mě zamiloval? Mohl si mít kde koho, ale jsi s..." Nenechal mě to doříct. Umlčel mě polibkem.

„Pamatuješ na naše první líbání?" Musel jsem trochu zapřemýšlet. 

„V parku, někdy v noci. Když jsem utekl z domova a chtěli tě přepadnout," uchechtl jsem se. To jsem zjistil, že je Haroldík i na kluky.

„Díky otci jsem cítil jen nenávist. Ale když si mě políbil, vzplanul ve mně plamínek a já dostal naději. Už tehdy jsem věděl, že tohle nebude jen tak. Už tehdy si zasadil to semínko lásky, které vyklíčilo v okamžiku, kdy jsem si tě přistěhoval k sobě. A vyrostlo tehdy, kdy jsem s tebou poprvé spal. A květy rostlinka získala, když jsem se ti to odvážil říct. Ta krásná dva slova, které jsem řekl jen jediné osobě. Ale u tebe to je něco jiného. Jako bych s tebou byl jedna duše. Miluji tě." Usmál se a spojil naše rty v dlouhém polibku. Měl jsem slzy na krajíčku. Tohle jsem fakt nečekal.

„Já tebe taky, Hazza." Pohladil jsem ho po tváři. Oba jsme měli úsměvy na tváři a s láskou se dívali tomu druhému do očí.

„Proč se na to vůbec ptáš?" Chytil mou dlaň do své a více se na mou ruku natiskl. S úsměvem přivřel oči, ale i tak šly vidět ty jiskřičky.

„Protože si už dlouho pokládám otázku, kdy se z člověka, který mě nenáviděl, stal člověk, který mě miluje." Pousmál jsem se nervózně. Otevřel oči a povytáhl jedno obočí.

„Přesně v okamžiku, kdy já začínal cítit a ty mě nenávidět," uchechtl se a dal mi dětskou pusu na rty. Uculil jsem se na něj a pusu mu vrátil.

„Docela ironické, nemyslíš?" Ušklíbl se a povytáhl obočí. Musel jsem se zasmát.

„Docela dost." Pokrčil jsem rameny. Nahnul jsem se a lapil jeho rty do těch mých. Pomalu jsem ho líbal, užíval jsem si každý polibek od něj. Kdo ví, kdy bude poslední.

„Ještě mi něco dlužíš," zasmál se. V očích mu zajiskřilo a já věděl, že i kdybych chtěl, a že jsem nechtěl, neutekl bych.

„Fakt? A co přesně?" zasmál jsem se tentokrát já. Zavrtěl jsem zadečkem, abych ho trochu provokoval. 

„Menší službičku." Přemístil ruce na můj zadeček, který promnul. Do menší chvíle se dostavilo i silnější plácnutí, které zapříčinilo mé tiché vzdychnutí.

„Jakou? O žádné nevím." Ušklíbl jsem se. Zase jsem si vysloužil silnější plácnutí. Více jsem se na něj přitiskl a začal ho drsně líbat.

Ani neváhal a hned se zapojil. Pánví jsem se rozpohyboval proti té jeho. Dodával jsem nám tak slastné tření, díky kterému jsme si sténali do úst.

Zněl tak krásně. Dokázal bych to poslouchat každý den. Jako by to byli andělé, kteří zpívají nebeskou hudbu.

„Provokace, babe?" vydechl trhaně. Nijak jsem mu na to neodpověděl, jen rty přemístil na jeho krk, který jsem okamžitě začal barvit.

Pohyb pánví jsem ještě zrychlil. Prudce se nadechl, až jsem měl pocit, že se udusí.

Sténal jsem mu do krku. Nejen díky tření, ale díky tomu, jak mi zatínal nehty do zadečku.

Hrudníky do sebe narážely jako draci v boji. Na vystouplé krkavici jsem cítil jeho zrychlený tep.

Ložnicí se ozývaly naše vzdechy, které nabíraly na síle. Snažil jsem se zrychlit, ale já už byl na maximu.

Do pohybu už se dal i Harry. Oba jsme byli blízko. Stačilo už jen pár minut.

Jednu ruku stáhl a naslinil si dva prsty. Já už pouze pohyboval pánví. Nemohl jsem líbat jeho krk. Asi bych potom omdlel na neokysličení.

Trhaně jsem se nadechl, i když v této situaci to bylo až nemožné. Nasliněnými prsty obkroužil můj vstup, na který vzápětí zatlačil.

„Harryy," zakňučel jsem zmoženě, když mě k tomu začal i prstit. Já se snad zblázním.

„Jen vzdychej. Zníš ná-nádherně," zavzdychal, když jsem mu skousl tepnu. Nemohl jsem si pomoct.

Jen co se dotkl mé prostaty, žensky jsem zavzdychal a udělal se. Harryho to zřejmě dostalo, protože do pár sekund mě následoval.

Vytáhl prsty z mého zadečku a jen spokojeně oddychoval. Oba jsme měli úsměvy na rtech a líčka červená.

„Měli bychom se jít umýt," uchechtl se. Ruce mi omotal kolem pasu a hlavu mi zabořil do krku, na který mi začal dávat jemné polibky.

„Jo, to měli," zasmál jsem se. Mírně jsem naklonil hlavu, aby měl lepší přístup.

„Užíváš si to?" zamručel mi do krku, kde mě následně i kousl. Vylekaně jsem vypískl a následně zčervenal.

„Docela i jo," zasmál jsem se. Vyplašené srdce se zase zklidňovalo, stejně jako můj dech.

„Tak si tu péči raději užij ve sprše," zasmál se a udělal mi cucflek. Tak Harry nebude jediný s označením.

„Sám víš, že tam bude druhé kolo."