Bullying [Larry] ✔

Part 16

1 week later

Nobody

„Clarku, nech toho!" smál se modrooký brunet, když ho zrovna lechtal jeho přítel, který se zatím jen přetvařuje. Ještě nedal Louisovi okusit svou pravou stránku.

„Tohle je jen na něm," odfrkne si vlastník smaragdů, který nyní sedí v kavárně, společně se Zaynem, Liamem a Niallem. Měl před sebou karamelové latté, kterého se zatím ani nedotkl. A to už před ním stálo deset minut.

„Harolde, sám víš, jaký je Luke zmrd," zavrčí na něj blondýn, který hned dostal uklidňující pusu na líčko od Liama, který ho začal hladit po stehně. Hold je irská princezna trošičku výbušná.

Během toho, co tito čtyři sedí v kavárně, kousek od nich se prochází dva chlapci, kteří ruku v ruce procházejí parkem. Oba mlčí a jen si užívají přítomnost toho druhého. Avšak to tak jen vypadá. Ani jeden není myšlenkami u toho druhého. Oba jsou myšlenkami někde jinde, kde by být neměli.

„Daltone, počkej!" křikl na něj Collins, který zrovna brzdil svého kamaráda, aby se jen tak nerozběhl za Lukem. Chtěl mu rozbít hubu za to, co udělal jeho sestře.

„Allane, nech mě! Zaslouží si to!" zavrčel na něj, když se blížil k továrně. Nějak nedomýšlel, že tam bude i Lukova parta. Chtěl ho jen dostal do nemocnice. Nic víc v tom nehledal.

Louis se s povzdechem zastavil a pustil ruku Clarka, který se na něj nechápavě, ale docela naštvaně podíval. Netušil, proč se ho Louis pustil. Jen tak a ještě s povzdechem? Bylo mu jedno, že Louise něco trápí. Nedal mu svolení, aby se ho pustil.

„Počkej, Zayne," zamračil se Harry, „jak ses to vůbec dozvěděl?"

„Od Daltona." Pokrčil ramena. Nechápal, proč se ho na to ptá.

Louis

„C-Clarku," zašeptal jsem vyděšeně, když jsem si mnul pravou tvář, kde mám určitě otisk Clarkovy ruky. Facka byla hodně silná, takže otisk tam budu i zítra.

„Jdeme," zavrčel na mě a pevně mi chytil zápěstí. Rychle s ním trhl, až se v zápěstí ozvalo křupnutí a celým zápěstím mi projela bodavá bolest.

Vůbec jsem nechápal jeho chování. Nikdy se takhle nechoval. Jak kdyby se lusknutím prstu změnil a vše dobré se rázem ocitlo ve stínu temna.

„Dělej!" křikl už hlasitěji, že to celá tahle ulice musela slyšet, i kdyby nechtěla. Zděšeně jsem na něj vykulil oči, ale raději neodporoval.

„Harolde, zastav!" vřískl na protější ulici Horan, kterého bych poznal i poslepu. Jeho hlas jen tak nezapomenu, i kdybych ho neslyšel deset let.

„Táhni, Horane!" vztekal se Styles, kterého jsem neměl ani možnost vidět. To stejné i Horana. Neviděl jsem ani jednoho, ale ty hlasy poznám kdykoli.

Clark s mým zápěstím trhl silněji, načež jsem bolestně vykřikl. Opětovně se ozvalo křupnutí, které bylo i dost hlasitější, než to předchozí.

„Drž hubu a pojď." Otočil na mě pohled. Z očí mu létaly blesky, byl celý rudý. Šel z něj strach. To byl možná i důvod, proč mu lidé okamžitě ustupovali a velkým obloukem se mu vyhýbali.