Bullying [Larry] ✔

Part 40

Louis

Podrážděně klepu nohou o podlahu a dívám se na dveře, kterými měl před šesti minutami přijít Harry. Jenže si musel lépe upravit vlasy.

„Pane Stylesi, už to bude nebo si mám dát deset!?" křikl jsem do domu arogantně a ramenem se opřel o stěnu. Avšak se nic neozývalo. Co jsem taky mohl čekat.

„Harolde, no tak!" zaskučel jsem. Díky tomu oslovení jsem do pár chvil mohl slyšet vzteklé vrčení, které se každou chvíli přibližovalo.

„Mám ti snad rusky nebo japonsky říct, ať už mi tak neříkáš?" Objevil se na chodbě. Na krku mu vystupovala tepna, která přímo lákala mé zoubky o to, aby ji skously.

„Neříkal bych ti tak, kdybys aspoň na předešlé oslovení reagoval." Zkřížil jsem si ruce na prsou a pobaveně ho pozoroval. Na rtech jsem měl pobavený úsměv a v očích mi tančily jiskřičky, které jasně signalizovaly mou drzost.

„Děláš, jako by si byl ty vždy dochvilný, pane nevolnost," vyštěkl na mě. Ramenem jsem se odrazil od stěny, přičemž jsem na obličeji měl hraně šokovaný výraz.

Se zaduněním se má dlaň ocitla na hrudi a dělal, jak moc dotčený jsem. „Já do práce nevolal, že je mi nevolno. Tady mě někdo omluvil, pane koumáku." Povytáhl jsem šibalsky obočí a celý postoj uvolnil. Ruce jsem si opět zkřížil na prsou.

„Tak hele, šašku." Stočil na mě pohled, když si konečně dal lakýrky na nohy. Ach ti jeho miláčci. Někdy si říkám, že ty boty miluje více jak mě.

„Mám raději oslovení princezno," zasmál jsem se, ale musel jsem vyděšeně vyjeknout, když se mé tělo najednou ocitlo mezi stěnou a vyšším brunetem.

„Neprovokuj," zavrčel mi do ucha. Zuby stiskl lalůček, za který silně zatahal. Do těla mi vyslal bolestnou slast, díky které jsem se zachvěl.

„Protože," přesunul ruce ze zdi na můj zadeček, „si potom," pokračoval zuby přes dolní čelist, „týden nesedneš," zavrčel a tvrdě mě políbil na rty. Zmoženě jsem vydechl a přímo před ním jsem tál jako čokoláda na přímém sluníčku.

„Rozuměl si mi?" Podíval se mi neoblomně do očí, které jasně udávaly, že na vybranou stejně nemám. I kdyby mi řekl, že mám skočit pod vlak, udělal bych to. Nedával mi na výběr.

„A-ano," vydechl jsem trhaně. Do plic se mi nedostávalo vhodného množství vzduchu. Cítil jsem srdce, které bije jako šelmě, jež číhá.

„Šikovný." Pohladil mě po tváři. Jeho pohled zjihl, načež se celá tahle atmosféra dostala na pod mrazu.

Přivřel jsem oči a do plic konečně nasál potřebné množství vzduchu. Tváře mi nabraly červený odstín, když jsem zjistil, že se na mě Harry dívá.

„Co?" Povytáhl jsem obočí. Stále jsem byl mezi jeho tělem a stěnou. Byl jsem jako krysa v kleci.

„Jen někdy uvažuji, jak velkou mám nad tebou moc." Ruce přesunul na mé boky, za které mě odlepil od stěny, ale zase si mě natiskl na tělo.

„O tom si promluvíme někdy jindy." Dal jsem ruce za jeho krk. Palcem jsem začal přejíždět po zátylku, načež mi začal příst jako kočka.

„My oba máme nad tím druhým moc. Jen ji nesmíme využívat." Usmál jsem se na něj zamilovaně. Přitáhl jsem si ho k sobě a nejprve slíbl vrchní ret. Potom jsem něžně vsál spodní ret, po kterém jsem přejel jazykem.

Nakonec jsem celými rty přilnul na ty jeho do něžného polibku. Oba dva jsme se usmívali a více se na toho druhého tiskli.

,,Ať už máš nade mnou jakoukoli moc. klidně i temnou magii, stejně tě miluju," zasmál jsem se. Stoupl jsem si na špičky a nosy o sebe otřel.

,,Taky tě miluju, Loui. Tak co to zpečetit tou procházkou v tom parku?" pousmál se na mě. Konečně se dostaneme tam, kam jsme měli namířeno před celou touhle situací.

,,S tím jen a jen souhlasím," zahihňal jsem se. Do koutků úst jsem mu dal ještě rychlý polibek, než jsem se od něj odtáhl.

Avšak jsem zapomněl na to, že za mnou stojí zeď. Silněji jsem do ní narazil, až jsem prudce vydechl.

,,Jsi nešikovná princezna," zasmál se. Poodstoupil ode mě jeden krok, aby mi dal prostor k tomu, abych se mohl vzdálit od té prokleté stěny.

,,Jinak jsem v pohodě, díky," promnul jsem si mírně bolavé místo na hlavě. Neudeřil jsem se příliš, ale i tak tam bude chvíli hrbolek.

,,Promiň," věnoval mi polibek do vlasů. Uculil jsem se a vychutnal si jemný dotyk hedvábných rtů.

,,Tak jdeme?" podíval se mi do očí. Na rtech mu pohrával lehký úsměv, který i tak odhaloval ďolíčky.

S nachovými líčky jsem mu to odkýval. Propletl si se mnou prsty, během čehož si já kontroloval, že mám vše v kapsách. Naštěstí mám.

,,Ty sluchátka máš?" otočil jsem se na Harryho. Hold má lepší sluchátka a vlastně jsou jediné v této domácnosti. Já si nové ještě nepořídil a staré zůstaly u otce.

,,Mám," zasmál se a otevřel dveře. Jako první jsem vyšel já. Harry za námi zamkl a my se mohli vydat do menšího parku, kde jsme chtěli taky chvíli strávit.

Ruku v ruce jsme šli do onoho parku. Vládla mezi námi tichá, ale i tak příjemná atmosféra. Samozřejmě mi mou duši uhryzávala myška v podobě nenávistných pohledů, ale jen co si toho Harry všiml, stiskl mě pevněji.

Oba jsme měli mírné úsměvy na tváři. Užívali jsme si přítomnosti toho druhého, který stojí hned po boku. Cítil jsem se v bezpečí, i když tady stále bylo nebezpečí v podobě Clarka.

Nešli jsme nijak rychle. Šel tak, abych mu dokázal stíhat. Za což jsem mu byl vděčný, protože moc dlouhé nohy nemám.

,,Tak kam si sedneme?" otočil se na mě, když jsme už stáli na cestičce v parku. Natočil si mě čelem k sobě a ruce měl na mých bocích.

,,Nechám to na tobě," zčervenal jsem a raději se podíval na špičky našich bot. Byly tak velikostně rozdílné.

Má brada byla do pár sekund v sevření jeho prstů. Hlavu mi nadzvedl a donutil mě se dívat do mechů, které pohlcovaly všechnu vodu mých pomněnek.

,,Pořád se budeš schovávat," zasmál se a palcem mi přejel po rtu. Stisk pomalu povoloval, protože si všiml, že moc jeho očí mě nepustí.

Líčka více nabrala barvu nachu a chtěl opět hlavu sklopit, ale neumožnil mi to. Ne, když mi dlaň položil na tvář a své hedvábné polštářky na ty mé.

Vedle nás se ozvalo opovržlivé slovní napadení, díky kterému jsem se chtěl odtáhnout, ale skousnutí mého dolního rtu jasně mluvilo, ať se o to ani nepokouším.

Byla to krásná chvíle. Jako z pohádky. Ale přeci jen, známe mé štěstí.

Kolem pasu se mi omotala cizí paže, která mnou trhla dozadu. Dotyčný mne tak oddělil od Harryho, který se vzpamatoval rychleji než já.

Stisk byl pevný, bolestný. Ještě když nehty zatínal do mých modřin. Nevěděl jsem, o co tady jde a co se vlastně děje.

,,Tak jak si užíváš života, Harolde?"