Bullying [Larry] ✔

Part 42

Louis

Muž už to nijak nekomentoval. Raději se jen naštvaně otočil a konečně si zase hleděl svého.

„Jsi roztomilý, když se zlobíš," zasmál se mi do krku, na který mě následně políbil. Více jsem naklonil hlavu, aby měl lepší přístup.

„To je sice milé, ale ty by si mi mohl vysvětlit, kdo to byl," zavrněl jsem. Ale co se mi do hlavy opět dostala představa, že mě držel za zadek, ošil jsem se.

„Tak fajn." Odtáhl se a prsty si promnul oči. Najednou vypadal tak zranitelně. Jak štěně zahnané do kouta.

„Nick byl kdysi můj přítel. Ještě před tím, než mě otec znásilnil. Otec mě taktéž bil, což Nickovi bylo jedno. Viděl ty modřiny, viděl ty kruhy pod očima. Ale nedělal nikdy nic. Nijak mi neříkal, že to bude dobré, nebo že mi pomůže. Nikdy jsem se takových slov z  jeho strany nedočkal. Když jsem mu však jednoho dne oznámil, že mě otec znásilnil a začal prodávat jako lacinou kurvu, vysmál se mi, že si za to ostatně můžu sám a poslal mě do země jednorožců. Už se mnou nikdy nenavázal kontakt. Udělal za sebou tlustou čáru." Pokroutil nevěřícně hlavou. Malou slzu, která mu sjela po tváři, jsem utřel palcem.

„Využíval tě," zapřemýšlel jsem. Odezvy se mi, bohužel, dostalo kladné. Přitulil jsem se k němu a hlavu si dal pod jeho bradu, kterou se opřel.

„Já tě budu bránit. I  kdyby mě to mělo stát život," zašeptal jsem. I přesto, co mi dělal, bránil bych ho. Stoupl bych si do dráhy kulky, aby to neschytal on.

„Jenže já jsem tvůj princ, princezno. Já mám být ten, který přijede na bílém koni a zachrání tě z komnaty," zamručel pobaveně. Odtáhl jsem se od něj, přičemž jsem mu podíval do očí.

Obočí jsem povytáhl a pronesl: „Tak se čiňte, princi. Princezna vám tady stále krvácí."

Pokroutil nade mnou hlavou a pomalu mě postavil na zem. Po slze už nebylo ani památky.

„Zvládneš dojít domů?" Chytil mě kolem pasu. Více si mě na sebe natiskl a já to jen rád uvítal.

„Snad. Po cestě se zjistí." Pokrčil jsem rameny s úšklebkem. Pomalu jsme se rozešli směrem domů.

Docela mě mrzelo, že jsme se neprošli, jak jsme měli v plánu. Určitě by to bylo kouzelné. I v tuhle hodinu.

At home

Vylekaně jsem vyjekl, když si mě vzal do náruče a překročil práh. Na tváři měl zamilovaný úsměv, když se mi díval do očí.

„Co se tak, ummm..." Zavřel jsem spokojeně oči. Nohou zavřel dveře a nadále pohyboval rty proti těm mým. 

Nebylo to nijak rychlé. Spíše pomalé. Jako pírko, které pomalu padá k zemi. Nakonec jemně dopadne na zem, kde spokojeně i zůstane ležet.

„A takhle tě jednou přenesu. Až budeš hrdě nosit mé příjmení a nebudeš nikým jiným, než mým manželem." Usmál se na mě. 

„Hrdě a s úsměvem." Pohladil jsem ho po tváři. Opět jsem spojil naše rty, které ještě byly stočené do úsměvu.

Nějakým způsobem se mu povedlo se dostat ze svých bot. Já si své Vansky taky pokusil nějak sundat, ale šlo mi to těžce. Spíše jsem se více věnovat těm polštářkům.

I tak se mi to povedlo a Harry se rozešel do koupelny. Dveře jsem musel otevřít já, ale nijak si nestěžuji. Jak bych taky mohl, když mě zrovna líbá?

Za stálého líbání mě opatrně položil. Až po zjištění, že pád nehrozí, se ode mě s mlaskavým zvukem odtáhl.

Rty měl lehce napuchlé, ale hádám, že je mám více. Jeho zuby jsou pro mé rty peklo.

„Tak si sedni na pračku," pokýval k pračce. Celou dobu mě sledoval, jako by mi najednou z toho kolene měl snad vylézt jednooký jednorožec, který bude prdět hvězdičky a místo hřívy by měl zlaté nitě.

Jeho slova jsem poslechl a opatrně si sedl na pračku. Až teprve tehdy začal hledat věci. 

O pár tichých nadávek později se konečně narovnal, načež měl v ruce dezinfekci a v druhé kapesník. Samozřejmě jsem zase měl VIP výhled.

„Teď mě klidně chyť za ramena. Bude to štípat." Usmál se na mě omluvně. Myslím, že horší než dezinfekce po řezání, to nebude.

„Budou vypadat jak po sexu," zasmál jsem se. Zvrhle se na mě usmál a pomalu mi začal stahovat jeany.

Každou nově odhalenou pokožku políbil, načež jsem jen přivíral oči. Bylo to tak úžasné a intenzivní. Skoro jsem vrněl.

„Připravený?" Podíval se mi do očí, které jsem musel otevřít. Hm, jak to asi myslel?

„Na koleno nebo na to, kdy mi ošukáš prdel?" Pozvedl jsem šibalsky obočí. Stisk na mém lýtku zesílil a v očích mu zajiskřilo.

„Teď na koleno. Nevím, na co ty pořád myslíš." Pokroutil se smíchem hlavou. Políbil mě nad koleno, načež má líčka chytla barvu nachu.

„Raději nechtěj vědět," zasmál jsem se. Smích mě však rychle přešel, když se na ráně ocitla štiplavá dezinfekce.

Zaryl jsem mu nehty do ramen a tiše zaskučel. Pálilo to. Docela dost.

„Hele, zarývej ty nehty tak, ať nevykrvácím," sykl bolestně. Ruce jsem raději stáhl a začal je zarývat do  pračky.

„Ještě chvíli,"  pohladil mě volnou rukou po lýtku. Dotyk to byl příjemný, ale mnou teď proplouvala chvilková bolest.

„Však v pohodě." Zkusil jsem se pousmát, ale nevyšlo to a zbyl z toho jen úšklebek.

„Je to jen dezinfekce kolena," sykl jsem. Ale na něco jsem zapomněl. Zápěstí.

Jen co se nehty opět zaryly do pračky, zápěstí už o sobě dalo vědět. Bolest se v něm zvětšila a tepání zrychlilo.

Ruku jsem rychle stáhl a bolestně vykřikl. To už se zhrozil i Harry, protože krvavý kapesník odhodil do koše. V ruce mu zůstal sterilní čtvereček s obvazem.

„Co se stalo?" Postavil se. Těkal mi po obličeji, který byl bolestně zkřivený. V druhé ruce jsem držel zápěstí, kde jsem cítil vlastní srdce.

Pohled mu sjel na onu část těla a to se z jeho hrdla ozval povzdech. Políbil mě na nos, což mi vytvořilo malinký úsměv, ale bolest to nijak neutišilo.

„Ještě ti to obvážu a můžeme do nemocnice. Snad to nebude nic vážného." Pohladil mě po vlasech. Na čelo mi dal ještě rychle polibek, než se zase vrátil ke kolenu.

Na ránu přiložil čtvereček, po kterém následoval obvaz. I když se to snažil dělat rychle, taky šlo vidět, že se snažil, aby to nebylo příliš odbyté. 

Konec obvazu mi zalepil a pomohl mi z pračky. Do rukou mi vrazil jeany a já se jen snažil vzpamatovat. To zápěstí zase nehoří. A jestli mě hodlá kvůli tomu kolenu nosit, tak mu asi vrazím pěstí.

„Tak honem, princezno. Ať tě princ může vzít do nemocnice."