Bullying [Larry] ✔

Part 26

Louis

„Stylesi!?" křikl jsem do bytu, když jsem zavřel dveře. Odnikud se neozýval žádný zvuk, žádný hluk.

„Harolde!?" vyzkoušel znovu, když jsem tentokrát na háček dával bundu. Tentokrát se ozvaly kroky. Já věděl, že to zabere.

„Říkal jsem ti, ať mi tak neříkáš," zavrčel na mě popuzeně. Musel jsem se uchechtnout, když měl na čele mouku. Vypadalo to na hladkou. Nebo to byla polohrubá? Hrubá to být nemohla.

„Sniž se trochu. Dvoumetrový fakt nejsem," zasmál jsem se a udělal krok k němu. Harold nechápavě nakrčil nos, ale udělal to, co jsem chtěl.

Stoupl jsem si na špičky, protože byl stále vyšší. Opřel jsem se rukou o jedno jeho rameno a na druhé ruce jsem si navlhčil palec, který jsem natiskl k jeho fleku na čele.

„Co to kuchtíš, že máš mouku až na čele?" zahihňal jsem se a naposledy projel palcem po čele. Následně jsem od něj odstoupil a s menším úsměvem se na něj díval.

„Dělám lívance. Proč si mě vůbec volal?" Protočil očima a pohledem opět zůstal na mých oceánech.

„Jen jsem chtěl zjistit jestli jsi doma." Pokrčil jsem rameny a do botníku dal boty. Nečekané, že ano? Stejně jako sníh na Antarktidě. Taky by ho tam nikdo nečekal.

„Jsem. Pro příště, neříkej mi Harolde. Nebo se neudržím a zřejmě ti dám pěstí," zavrčel a dal se na odchodu do kuchyně. Já cupital za ním.

Posadil jsem se na židli a sledoval jeho počínání. Vím, že je dobrý kuchař, ale teď byl docela marný.

„Nechceš s tím pomoct?" Postavil jsem se a přešel k němu. S povzdechem se opřel o linku a podíval se mi do očí.

„Bylo by to fajn, ale nevím, jak to chceš ty s tou rukou zvládnout." Zasmál se docela výsměšně. S nepříjemným bodnutím jsem to přešel a bokem ho trochu odstrčil.

„Sice nemám obě ruce plně v provozu, ale pomoct můžu, Stylesi." Zamračil jsem se na něj. V jeho očích vyzařovalo pobavení. Jsem rád, že mu můžu dělat kašpara.

„Hlavně klid, skrčku." Pokroutil hlavou a začal mi dávat instrukce.

A few moments later

Zrovna jsem se snažil umýt nádobí a poslouchal hudbu v pozadí, která hrála, aby nebylo úplně ticho.

Kroutil jsem boky do rytmu, na rtech měl nepřítomný úsměv a tiše si broukal.

„Můžeš toho nechat?" Přešel ke mně Harold, který mě sledoval od konce linky. Nechápavě jsem se na něj podíval, ale taky si všiml té boule v kalhotách. Malý nebude, to vám povím na rovinu.

„Čeho přesně?" Povytáhl jsem tázavě obočí a vypnul tekoucí vodu. Nebudeme přece ničit životní prostředí.

Styles se odrazil od linky a přišel ke mně. Stál za mnou, tak jsem se rozhodl se otočit, abych se mu mohl dívat do očí.

Mé tělo uvěznil mezi linkou a ním, když si ruce opřel o kraj linky vedle mých boků. Byl tak blízko.

Můj tep se zrychlil, stejně jako můj dech. Nevěděl jsem, co dělat dřív. Jestli plánovat útěk nebo ho políbit.