Bullying [Larry] ✔

Part 44

At home

Louis

Dveře se za námi zavřely, načež jsem se hned vzápětí na nich ocitl. Bez ostychu mi začal rukama šmejdit po celém těle a líbal mi krk.

„Aaah," zavzdychal jsem, když si mě vyhodil do náruče. Ještě více mě natiskl na dveře, i když jsem si myslel, že to není ani možný.

„To máš za tu provokaci v autě," zavrčel mi do krku. Pánvi přirazil proti té mé, až jsem se instinktivně prohnul v zádech.

„Tak chtivá děvka," zavrčel mi do ucha. Chtěl jsem mu odpovědět, ale spíše ze mě vyšlo zasténání.

„Chceš, abych z tebe vyšukal duši?" Podíval se mi do očí. Za zátylek jsem si ho k sobě přitáhl blíže, ale rty nespojil.

„Prosím, Daddy," vydechl jsem toužebně. Sám pro sebe se zvrhle ušklíbl a věnoval mi silné plácnutí po zadečku.

„Abych tě ojel tak tvrdě, že by sis další týden nesedl?" Rozpohyboval pánev proti té mé. Zaklonil jsem hlavu, až jsem se silněji bouchl.

„Že by si nedokázal mluvit, jak moc bys křičel mé jméno?" vrčel mi do krku. Z jeho horkého dechu mi vstávaly chloupky na celém těle. A ne jenom chloupky.

„Ano, prosím," zasténal jsem už zoufale. Kousl mě do krku, jako by těch značek nebylo málo.

„Že mě v sobě budeš cítit ještě další měsíc?" Přirazil tvrdě proti mému rozkroku. Oba jsme zasténali, ale on tišeji. Já se nijak nekrotil.

„Drž už hubu a už si mě vezmi, jak tady celou dobu říkáš," zakňučel jsem. Uchechtl se mi do krku. Tvrdě mě plácl po zadečku, kde určitě budu mít modřiny.

„Tak chtivý," mlaskl spokojeně. Přisál se mi na rty a rozešel se do naší ložnice, kde se opět necháme spoutat touhou a vášní.

A few moments later

Ležím mu spokojeně na hrudi. Vnímám tlukot jeho srdce. Ukazováčkem mu jezdím po hrudi.

Nohy máme spletené do sebe. Leží na zádech, dívá se do stropu. Kolem mého pasu má paži, která mě hladí po holé pokožce.

Na tváři mám spokojený úsměv. Cítím se tak nějak úplný. Jako by mi najednou v životě nikdo nechyběl. Ani otec, ani matka. Jako by mi všechnu lásku vynahradil.

„Miluji tě." Podíval jsem se na něj. Úsměv se mu ještě více rozšířil a podíval se mi do očí.

„Já tebe taky, Boo." Natiskl si mě více na bok. Hleděli jsme si do očí. Všude byl klid. Žádný hluk zvenčí. Jen my dva a naše dechy. Tlukot našich srdcí.

Druhou rukou mě začal hladit po levém líčku. Srdce mi začalo rychleji bít. Běželo maraton k jeho srdci.

Zavřel jsem oči. Vnímal jsem doteky, které věnoval mému tělu, ale já je cítil, jako by mi spíše hladil duši. Jako by ji dával dohromady. Sbíral všechny střepy mého srdce, lepil je k sobě. Snažil se ho opravit. Střep po střepu.

Dotýkal se mě, jako bych byl z porcelánu. Jako bych byl ztracený poklad, o kterém každý sní.

Bříšky prstů mi jemně jezdil po pokožce. Jako by po mně chodil motýlek, který nechává za sebou jemný dotyk.

Husí kůže se dostavila během pár okamžiků. Klouzal mi po paži, po zádech.

Zrychleně jsem dýchal. Můj dech byl jasně slyšitelný. Jako by se mě dotýkal prvně.

Otevřel jsem oči a měl tu nejkrásnější možnost se podívat do očí, které se smály. Usmívaly se, zářily štěstím. Jako byste se dívali do očí malého dítěte, kterému se povede bábovička na pískovišti.

„Jsi nádherný," zašeptal jsem do ticha. Usmál se na mě a vyhoupl si mě na hruď.

„Ne tak jako ty." Mé tváře nabraly odstín nachu. Sklopil jsem pohled na jeho hruď.

„Jsi krásnější, než západ slunce. Svou roztomilostí můžeš předčit všechny. Tvé oči zaujmou každého. Jsou čisté jako nebe bez mraků. Díváš se do nich, pak ztratíš pojem o realitě. Nevnímáš čas, ani to, co se odehrává kolem. Rty, které má snad chuť každý okusit. Vyzkoušet, jak chutnají ty dva polštářky, které se už zdají jemné na pohled. Srdce pokryté ranami, ale přesto bojuje a miluje. Duše, která utrpěla mnoho ran, a i tak pomáhá. Na těle mnoho jizev, i tak chrání a nedokáže ublížit. A právě ty sis vybral mě. Někoho, kdo ubližoval tak křehkému tělu. Někoho, kdo ti způsobil rány na duši. Doufal, že tvou maličkost zničí. A i tak ses právě zamiloval do mě," dokončil. Slza mi stekla po tváři.

Naklonil jsem se k němu a spojil naše rty do jemného, něžného polibku. Nijak jsem nespěchal. Jen pomalu pohyboval rty proti těm jeho.

Hladil mě po zádech, po bocích. Netušil jsem, kde mé tělo končí a kde začíná.

Seděl jsem na něm obkročmo. Držel jeho tváře ve svých dlaní. Tak, jak on hladil mě po celém těle, já palci hladil jeho tváře.

Zastavil bych čas. Zůstal v této chvíli. Zaseknout se někde v mezi prostoru s ním. Zůstat s ním po svém boku.

„Ani slovy nejde popsat, jak nádherný jsi. Nemyslím teď tvůj vzhled, ale to, jak ryzí srdce máš." Pohladil mě po vlasech. S úžasem jsem mu hleděl do očí, které mě sledovaly. Každý můj pohyb.

„Pane bože, Curly," vydechl jsem s úžasem. Nikdy bych nečekal, že by mi tohle někdy někdo řekl. A už vůbec, že by mi to řekl někdo, kdo mi ničil život.

„Já, já nemám slov. Tak rád bych ti to nějak vrátil, jenže má slova se ztratila někde v tom úžasu." Usmál se na mě a odhalil své ďolíčky, které nechaly mé srdce roztát.

„Tak co kdybychom se šli podívat na nějaký film, hm?" Pohladil mě po tváři, na kterou mi dal i pusu. S úsměvem jsem mu to odkýval a pomalu z něj vstal. Chtěl jsem se rozejít pro své boxerky, ale vyjekl jsem, když si mě stáhl zpátky do postele, přímo na sebe.

„Ale nejprve chci ještě pusu." Našpulil rty s očekáváním. V očích mu opět jiskřilo a podtrhávalo to jeho dětskou duši. Zasmál jsem se, ale jeho přání jsem splnil. Nehodlal jsem ho nijak odmítat.

Přitiskl jsem rty na ty jeho, ale zase jsem se se smíchem odtáhl. Roztomile se zamračil, nafoukl tváře a našpulil rty.

„Tak aspoň pořádnou," zaškemral. Pokroutil jsem se smíchem hlavou. Když není po jeho, budeme tady další tisíciletí.

Nenechal jsem ho dlouho čekat a procítěně ho políbil. Spokojeně se usmál, načež si mě opět lépe uvelebil na svém těle. On je neskutečný.