Everything For You

119. část

Musel jsem usnout na pohovce. Byl jsem celý rozlámaný. Hodiny ukazovaly osm hodin. Vstal jsem a potichu nakoukl do ložnice. Annie spala, ale Maddy už byla vzhůru. Opatrně jsem ji vzal k sobě. Musí mít hlad. Nemyslel jsem na nic jiného, než na Annie a mě. Jak budeme pokračovat dál, když nedokážeme ani pořádně komunikovat? Jedno vím jasně. Jestli zase uteče a vezme do ruk alkohol, odejdu i s Maddy. Rozhodl jsem se. Nemůžu ji přece nechat vyrůstat v takovém prostředí. Teď bych se šel projít. Proč ne? Oblékl jsem Maddison, napsal vzakaz a ve snaze nevzbudit An jsem odešel. Vyčistím si hlavu. Měl bych přemýšlet, co budu dělat dál. Vlastně si za všechno můžu sám. Chtělo by to stroj času. Vrátil bych se do doby, kdy jsem začínal chodit s An a začínal kariéru. Hodně věcí bych udělal jinak.

Byli jsme pryč skoro tři hodiny. Zajímavé je, že mi Annie ani jednou nevolala. Dřív se ozvala i za deset minut. Maddison kňourala, že chce zpátky, tak jsem hodil zpátečku. Setou jsem potkal pár fanynek, se kterými jsem se vyfotil a podepsal se jim. Na recepci jsem si chvíli vykládal s vrátným, a pak se nějak narval s kočárkem do výtahu. Odemkl jsem. Netušil jsem, že jsem zamknul. Vešel jsem dovnitř. Ticho.

,,Annie? Jsme tady!" zavolal jsem. Nic. ,,Annie?" položil jsem klíče na botník a přešel do ,,centra" apartmánu. Nikde nic. Přešel jsem do ložnice. Nic, jen prázdná otevřená skříň. Přistoupil jsem k posteli, kde ležel nějaký papírek. Přečetl jsem si ho.

,,Zayne, už mě to taky nebaví. Na téhle dovolené bychom se jen hádali. Jela jsem domů, nemá to cenu. Promiň. Miluju tě, An."

Zmačkal jsem ho v dlani a hodil s ním přes celý pokoj. ,,Do háje!" Do očí se mi nahrnuly slzy beznaděje. Proč? Co jsem komu udělal? Aby toho nebylo málo, Maddy se tam rozplakala. Musel jsem vstát a jít k ní.

,,Ci mámu."

,,Maddinko, maminka musel jet domů. A my pojedeme taky."

,,Ploč?"

,,Proto."

,,Ci mámu."

,,Já taky," povzdechl jsem si. ,,Máš hlad?"

,,Ne."

,,Tak si budeme hrát, hm?"

Donesl jsem ji na pohovku, ale prvně jsem si musel uvařit kafe. Co mám dělat? Jet za ní? Zbláznila se? Jak můžu takhle nechat vyrůstat naše dítě? Otázky se hromadily v mé hlavě, ale nepřicházela žádná odpověď. Když jsem se vrátil s hrnkem kávy, Maddy spala. Pousmál jsem se a opatrně ji odnesl do postýlky. Právě kvůli ní nevím, co dělat. Nemůžu ji nechat s Annie ani bez ní. Vzal jsem do ruky mobil a snažil se jí zavolat. Nedostupná. Asi je v letadle. Zavolal jsem Liamovi.

,,Ano Zayne?" ozvalo se.

,,Ahoj, Liame, není tam už Annie?"

Chvíli mlčel. ,,Ehm - Zayne, Annie je s tebou."

,,Právě že není."

,,Cože? Jak není?"

,,Včera...docela jsme se pohádali. Dnes jsem se byl projít, a když jsem přišel, ležel tady pouze vzkaz, že letěla domů."

,,Děláš si srandu?

,,Nevím, co mám dělat." Chtělo se mi brečet, zmizet ze světa.

,,Až se mi ozve, dám vědět."

,,Nemůžu dál, Liame, co mám dělat?"

,,To fakt nevím."

,,Snažím se pochopit, co asi prožívá, ale stejně to nejde. Co bys dělal, kdyby Sophia trávila večery s flaškou v ruce a pořád byste se hádali?"

,,No, težko říct. Nejspíše bychom si dali pauzu."

,,Hm, jenže já nemám srdce to udělat. Ona je moje manželka a máme spolu dítě."

,,Zkus přemýšlet, třeba tě něco napadne."

,,Máš pravdu, dej mi vědět, kdyby něco. Já jdu balit kufry."