112. část

322 17 0
                                    

,,Máš všechno?" zeptal jsem se An a pohladil ji po zádech. Seděla, mlčela a koukala do zdi.

,,Lásko, máš všechno?"

,,Cože?" zachraptěla.

,,Máš všechno?" zopakoval jsem otázku.

,,Asi ano," odpověděla nezúčastněně. Chtěl jsem si povzdechnout, ale zhoršil bych to.

,,Ten revers jsi podepsala, že?"

,,Hm."

,,Můžeme jít?"

,,Domů?" otočila na mě hlavu.

,,Kam bys chtěla."

,,Nikam. Já už nechci nic."

,,Pojďme. Maddison se na tebe už moc těší."

Na moment se usmála. ,,Maddinka, jak se má?"

,,Chybíš jí."

,,Těším se na ni."

Usmál jsem se. Aspoň něco ji potěší. ,,Pokud je vše zařízené, můžeme jít."

Chytla se mé ruky a šli jsme domů. Celou cestu se dívala z okna a mlčela.

,,An, jsme tady."

Trhla sebou, až jsem se lekl.

,,Nechci tam."

,,A kam bys chtěla."

,,Pryč."

,,Ale musíme jít domů, je tam Maddy."

,,Jsem unavená."

,,Můžeš si jít lehnout, ano?"

Sama od sebe vystoupila a šla dovnitř. Já jsem vzal věci. Doktor říkal, že asi bude potřebovat psychologa. Muselo se to stát zrovna teď, před Vánocemi.

Maddison hlídala Karen a moje máma. Ani si jich nevšímala, ale Mad si vzala hned.

,,Máma!"

,,Srdíčko, chyběla jsi mi."

,,Mám plo tebe oblázek."

Donutila Annie, aby ji odnesla do pokojíčku .

,,Tak co?" zeptal se Karen.

Pokrčil jsem rameny. ,,Chvíli v pohodě, chvíli je mimo. Doktor říkal, že bude trvat dlouho, než se dá dohromady. Asi bych tam měl pro jistotu jít." Omluvně jsem se usmál a odešel.

Jemně jsem pootevřel dveře. Maddison něco Annie vysvětlovala, ale ona jí neposlouchala. Zase tupě hleděla do zdi.

,,Viděla's to? Mami?" Zvědavě naklonila hlavu. ,,Mami!" Nereagovala. Maddy se začala klepat brada. Nesnášela, když byla ignorována. ,,Mami!"

Když znova neodpověděla, vytekly jí první slzičky. ,,Mami!" Třásla s ní.

Annie se zvedla a rozeběhla se do ložnice. Nevím co dřív. Annie nebo Maddison?

,,Mami! Karen! Pojďte prosím utišit Maddison!" zakřičelj sem a sám šel do ložnice. ,,Lásko?"

,,Jsem k ničemu!" vyštěkla mezi slzami.

Objal jsem ji. ,,To neříkej, prosím."

,,Rozbrečela jsem Maddison."

,,Je ještě malá, nesmíš ji tolik brát."

,,Všichni jsou nešťastní kvůli mně."

,,Není to pravda."

,,Myslíš si, že nepoznám, že v noci brečíš? A proč? Protože jsem ti zabila dítě."

,,Ty jsi nikomu nic neudělala."

,,Ale ano. Ublížila jsem hodně lidem. Tobě, Maddy a..." Zabořila mi hlavu do ramene. ,,Já prostě nemůžu dál, Zayne. Můj život už nemá žádnou cenu."

,,Přestaň to říkat. Jsem tady pro tebe. Společně to zvládneme."

,,Tohle se nedá zvládnout. Zkrátka nedá."

Everything For YouWhere stories live. Discover now