Everything For You

92. část

Potichu jsme ležely a vnímaly ticho. Snažila jsem se už nebrečet a usnout.

,,An, spíš?" El se mnou jemně zatřásla.

Neodpověděla jsem, chtěla jsem být sama.

,,Půjdu dolů za Harrym." Naposledy mě pohladila a odešla. Pevně jsem objala polštář a potichu brečela. Přemýšlela jsem, jestli má tohle všechno vlastně cenu.

ZAYN

Teď jsem se zachoval jako totální hajzl a idiot. V afektu jsem vykřičel tolik hnusných věcí, že jsem se za sebe styděl. Chudák An. Určitě se někde zžírá ve smutku a slzách a to všechno jenom kvůli mně. Vždyť to může ohrozit i to malé.

Když mi to řekla, byl jsem zmatený. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, křičet nebo brečet. Jako vždy jsem si to nejhorší. Co když mi to neodpustí? Ani bych se jí nedivil. Jak jsem jí jen mohl něco takového říct? Jak jsem mohl říct, ať si to nechá vzít, jinak odejdu?

Ach bože Zayne! Ty jsi takový debil! Měl jsem chuť si nafackovat. Vždyť jsem vlastně rád. Těším se na miminko, Maddison nebude sama. Sám mám sourozence.

Nešel jsem daleko od domu, vracel jsem se zpět a přemýšlel, jak zareaguju, až ji uvidím.

Opatrně jsem otočil klíčem v zámku.

Uvnitř byla tma, jen od televize šlo slabé světlo. Překvapilo mě, že tam seděl Harry. Televize měla vypnutý zvuk a on tupě čuměl na obraz za ní. Přišla k němu Eleanor. I ona je tady? Nevšmli. si, že stojím ve dveřích.

,,Trochu se uklidnila a asi usnula," řekla unaveně El.

,,Já toho hajzla zabiju!"

,,Uklidni se."

,,Viděl jsem, jak se An sesypala! Byla jako pomatená."

,,Musí se s tím smířit."

,,Maddison spí?" pokračoval.

,,Byla jsem tam, spí jako andílek."

,,Chudák dítě, vždycky to odnese nejvíce."

Se skloněnou hlavou jsem vkročil do místnosti. Oba se na mě podívali.

,,Co tady děláš?" vyštěkl Harry.

,,Já..."

,,Opovaž se ji ještě nějak ublížit!" začal řvát a kdyby nebylo El, jednu by mi vrazil.

,,Neuvědomil jsem si, co říkám."

,,Jenže jsi to řekl! An je úplně na dně! Nikdy jsem ji takhle neviděl!"

,,Pokazil jsem to."

,,Víš co byla největší chyba v jejím životě? Že se k tobě vrátila! Jedině ty ji vždycky ublížíš," řval mi do obličeje.

,,Harry, pojď, půjdeme. Myslím, že bychom je měli nechat samotné."

,,Nenechám jí tady samotnou! Co když jí zase něco řekne?"

,,Harry, pojď. Oni si to potřebují vyříkat."

,,Jestli jí ještě ublížíš, rozmlátím ti ten tvůj ksicht!"

,,Pojď," tahala ho za ruku.

,,Tohle je, myslím, tvoje." Něco po mně mrštil a oba odešli.

Podíval jsem se na to. Bílá obálka. Vytáhl jsem její obsah a rozsvítil. Fotky z ultrazvuku, tři. Ještě je to takový puntíček. Pousmál jsem se a položil to na stolek. Mám jít za ní nebo ne?

Potichu jsem se vydal nahoru, kdyby spala. Před otevření dveří do ložnice jsem zaváhal, ale nakonec jsem to udělal. Na podlaze ležel kufr a v něm několik kusů oblečení. Nespala. Slyšel jsem, jak potichu vzlyká.

,,Annie..." zašeptal jsem a lehl si vedle ní. Chtěla jsem ji obejmout, ale vyškubla se mi.

,,Nesahej na mě!"

,,An, promiň."

,,Přišel sis pro věci? Nebo mě zase přemlouvat?"

,,Ne, vím, že omluva nestačí. Řekl jsem to v afektu. Nechápu, jak jsem to mohl vyslovit."

Otočila se ke mně. Její oči plné slz a beznaděje se na mě dívaly. ,,Nevzdám se ho."

,,To ani nechci. Omlouvám se, nevěděl jsem, jak reagovat, ale udělal jsem to nejhůř, jak to jen šlo." 

Potáhla.

,,Odpustíš mi to?"

,,Takže sis to rozmyslel?"

,,Těším se stejně, jako ty," usmál jsem se a rukou pohladil její bříško.

,,Vážně?"

,,Nikdy bych ti nedal na výběr, jestli já nebo dítě."

Blíže se ke mně posunula. ,,Bála jsem se, že odejdeš."

,,Nejsem takový hajzl."

,,Vím, že dítě nechceš, ale já za to nemůžu."

,,Já vím. Neboj se, to zvládneme, jsme v tom společně. Akorát jsi mi to mohla říct dřív."

,,Bála jsem se."

,,Čeho?"

,,Přesně toho, co se stalo."

,,Řekl jsem ti tak hnusné věci, stydím se podívat se ti do očí."

,,Zapomeňme na to."

,,Pořád tomu nemůžu uvěřit."

,,Já taky ne."

,,Tak proto pořád jíš jahody a zeleninu, ráno zvracíš a nenosíš upnuté věci," zasmál jsem se. 

,,Doufala jsem, že si toho všimneš."

,,Nenapadlo mě to." Teď už jsem ji konečně objal.

,,Viděl jsi ty fotky?"

,,Je to ještě takový puntík."

,,Harry mu říká prvok, tečka a převážně Harold."

,,Harold, bože. Slib mi, že to nebude Harold."

Pousmála se a zakroutila hlavou.,,Neboj, raníme tím Harolda staršího, ale tak se vážně jmenovat nebude."

,,Zařídíme mu pokojíček hned v tom pokoji vedle Maddison a budeme ho ladit do modra, pokud to bude chlapeček a dorůžova, kdyby to byla holčička."

,,Můžeme jim udělat společný pokojík."

,,Nene, máme volné pokoje. Koupíme jim klouzačku, a taky houpačky."

,,Neplánuj tolik dopředu."

,,A jak se bude jmenovat?"

,,Na to máme ještě půl roku čas."

,,No, to abych zase chodil kupovat plínky."

Zasmála se a dala mi pusu.