Everything For You

56. díl

Posadila jsem se na postel a prohrábla si vlasy. Cítila jsem se jako přejeta parním válcem. Nemotorně jsem se postavila a šla do koupelny.

Čistila jsem si zuby,když se rozletěly dveře. Podívala jsem se na uplně bílého Zayna,který běžel k záchodu. Nakrčila jsem nos,kdyby tolik nechlastal,nemusel by mít kocovinu.

Napustila jsem do sklenice vodu a podala mu ji.

,,Dě-dě-děkuju," zakoktal a vypil. Bylo mi ho celkem líto,celý se třásl.

,,Včera jsi to krapet přehnal,že?"

,,Trochu." Pokusil se vstát,ale spadl na zadek. ,,Je-je mi strašně špatně." Znova se naklonil nad mísu. Povzdechla jsem si a napustila další sklenici.

,,Nechceš si jít lehnout?"

,,Jenže u mě je-je Rosalie."

Zakroutila jsem očima. ,,Tak pojď ke mně do pokoje,stejně pojedu domů."

Opět se snažil postavit,neúspěšně.

,,Motá se mi hlava."

,,Prosím tě pojď." Podepřela jsem ho a pomalu odvedla do pokoje. ,,Lehni si," přikázala jsem mu. Dopotácel se do postele. ,,Voní to po tobě," usmál se.

,,To je vážně super,zajdu ti pro prášek proti bolesti hlavy."

Raději jsem mu tam šoupla kyblík a šla dolů.

V kuchyni seděl Niall,který se cpal a Liam,který něco psal do mobilu.

,,Ahoj," pozdravila jsem je.

,,Dobré ráno," zaculil se Niall.

,,Dobré ráno," zopakoval Liam.

Zahrabal jsem v šuplíku s léky. Naštěstí jsem si pamatovala,kde co je.

,,Bolí tě hlava?" zeptal se brácha.

,,Ne,ale Zayn má kocovinu."

,,A kdy pojedeš?"

,,Jen mu dám ten prášek a zbalím se."

Otočila jsem se a vrátila se zpět. Zase zvracel. Podala jsem mu vodu i další prášek.

,,Děkuju An."

,,No prosím." Vzala jsem kyblík a vyprázdnila ho. ,,Za tohle bys mi měl líbat ruce."

,,Klidně netůstanu jen u těch rukou," ušklíbl se.

Přiložila jsem mu na hlavu studený obklad. ,,Už pojedu,beru si Maddy."

,,Dobře."

,,Kdyby ti zase bylo špatně,zavolej si tu svou Rosalii."

,,Annie? Můžu se tě na něco zeptat?"

Převlékla jsem si trčiko a oblékla si džíny,bylo mi jedno,že mě pozoruje. ,,Podle toho na co."

,,Ty si chceš Paula vzít?"

Zarazila jsem. Hodila jsem poslední věc do tašku a podívala se na něj. ,,Tobě už to může být jedno,ne? Stejně mě už nemiluješ."

,,To jsem nikdy neřekl."

,,Ne? Vzpomeň si na včerejší noc. Měj se!" Mávla jsem mu a vyplula z pokoje. Prý neřekl! Asi mu budu muset oživit paměť.