Everything For You

53. část

Měsíc uběhl jako voda. Maddison už je 7 měsíců,tolik to letí. A Zayn? Co by? Nic. Jednou tady byl s bráchou. Šla jsem k Paulovi a nechala jsem ho tam,ať je s Maddy. Co se Paula týče,je skvělý. Hodný,pozorný,ovšem necítím k němu to,co k Zaynovi. Vlastně,co jsem kdysi cítila k Zaynovi...nebo... nemůžu se k němu vrátit,prostě to nejde. Já budu sedět doma a on si bude užívat někde venku. Teď-teď jsem spokojená. Mám muže,který mě miluje.

Šla jsem vybrat poštu do schránky,když jsem si všimla rozhlížejícího malého mužíka v obleku. Opatrně se přiblížil ke mně.

,,Ehm-promiňte,nevíte,kde bydlí slečna Annie Payne?"

,,Dobrý den,to jsem já,co potřebujete?"

,,Jsem doktor Charles,Robert Chares,advokát pana Malika." Ukázal mi vizitka. ,,Přišel jsem vám oznámit,že dne 23.9. se prosím dostavte na soud v Londýně,bude se řešit,kdo vaši dceru do péče a jak často ji bude vídat druhý z rodičů."

,,Aha,a to má být nějaký vtip?"

,,Nevím slečno,pan Malik mě pouze požádal,abych vám to oznámil. Dostavte se prosím. Děkuji,nashledanou."S malou úklonkouse otočil a odešel.

Zůstala jsem zírat do prázdna a celá jsem se klepala. To musí být nějaká blbost,přeci by mě nedal k soudu!

Ihned jsem se otočila a šla dodomu,zamířila jsem do kuchyně a vzala si kabelku a klíče od auta.

,,Annie,děje se něco?" zeptala se mě máma.

,,Jo,Zayn mě dal k soudu kvůli Maddison."

,To je nějaká hlouspost,to by neudělal."

,,On? On je schopný všeho! Vrátím se večer."

,,Kam jedeš?"

,,Kam asi!" utrousila jsem a odešla.

Nasedla jsem do auta a vyjela z garáže,tohle mi vysvtělí.

Upravila jsem se ve zpětném zrcátku,přezula se do modrých lodiček,které skvěle ladily k mémo modrému saku a červeným riflím,do vlasů jsem si dala sluneční brýle a vystoupila.

Zazvonila jsem na zvonek. Po chvíli se dveře otevřely. Stál v nich Harry.

,,Annie?" zeptal se udiveně.

,,Ahoj Harry," usmála jsem se a objala ho.

,,Vypadáš-no prostě úžasně."

,,Díky."

,,Proč jsi tady? Hádám,že jsi nepřijela za starým dobrým kamarádem," zasmál se.

,,Popravdě,přijela jsem za Zaynem."

,,Je u sebe,co je s ním?"

,,Nebuď zvědavý a raději mi uhni."

Ustoupil stranou a já šla rovnou po schodech nahoru. Tenhle dům,tenhle dům byl plný mých vzpomínek. Plný dobrých i zlých zážitků,nerada jsem se sem vracela.

Stála jsem přede dveřmi. Neobtežovala jsem se zaklepat a rovnou jsem vstoupila. Telefonoval. Když mě uviděl,zůstal zírat s otevřenou pusou.

,,Uhm-zavolám ti později," řekl do telefonu a odhodil ho na postel. ,,An?"

,,Víš,myslela jsem,že jsi chápavý člověk,ale jak vidím,jsi ještě hloupější,než jsem si myslela. Jsi tak zoufaý,že mě musíš dávat k soudu?"

,,Jen chci vidět Maddison."

,,V tom ti přeci nebráním. Můžeš ji vidět kdy chceš,ale já nechci vidět tebe."

,,Dovolíš miji vídat kdy budu chtít?"

,,Odvolej to prosím," řekla jsem přiškrceným hasem,protože jsem potlačovala slzy. ,,Nebo mi ji vezmou."

Přiskočil ke mně a objal mě. ,,An,nebreč,to jsem nechtěl."

,,Klidně ti ji budu vozit,jen mi ji prosím neber."

,,Stáhnu to."

Dala jsem mu ruce kolem pasu. Tolik jsem ho chtěla obejmout a nepustit. ,,Jsi blbá nebo jaká Annie? Tohle je člověk,kterého nenávidíš! Ublížil ti!" křičel na mě hlas v mé hlavě,a pak zase. Bolest a ten okamžik,který jsem viděla živě před sebou. Trhla jsem sebou.

,,An,je ti něco?"

,,Jen mě bolí hlava." Vytrhla jsem se z jeho objetí a otevřela oči. ,,Musím jít."

,,Nejezdi,když ti není dobře."

,,Já to zvládnu,ahoj."

Vyběhla jsem z pokoje ven.