Everything For You

46. část

,,Hodně štěstí zdraví,hodně štěstí zdraví,hodně štěstí milá Annie,hodně štěstí zdraví," zazpívali sborově kluci,El,Dan a doktor Stevenson.

,,Užívej si sladkých devatenáct!" zasmála se Danielle.

,,Děkuju?" Tázavě jsem se podívala na Harryho,který přikývnul.

Niall dělal ksichtíky na Maddison,která se tomu s radostí smála. Harry se hádal s Louisem,kdo rozkrojí dort a Liam seděl na mé posteli.

,,Chceš se posadit?" zeptal se mě. Přikývla jsem. Pomohl mi si sednout a upravil mi polštář. ,,Zayn přijde za chvilku."

,,Zayn?" zarazila jsem se.

,,Ano,proč jsi tak zbledla?" zasmál se a odhrnul mi pramen vlasů z očí.

Zayn. Tři týdny jsem při vědomí a on sem chodí každý den. Sedí u mě,říká mi,co je nového. Nemluvím s ním.

Mám takové zvláštní stavy. Začně mě příšerně bolet hlava a před sebou vidím ten okamžik,kdy jsem ho viděla s tou blondýnkou, a v tu chvíli nemůžu. Nemůžu se na něj ani jen podívat. Chodí ke mně psycholog,ale nijak to nepomáhá,ostatní si musí myslet,že jsem šílenec. Ještě k tomu mám problém se zapamatovat slova,úplně stupidní,jako třeba ,,děkuju".

Otevřely se dveře. Stál tam Zayn.

,,Ahoj." Usmál se na mě. Neodpověděla jsem. Přisedl si vedle mě.

,,Všechno nejlepší. Už jsi zase o rok starší."

Harry vyprsknul smíchy. ,,To je teda pozitivní,že je z ní stařena."

,,Harry!" okřiknul ho Liam, ,,má devatenáct,stejně jako ty!"

,,Jaký je měsíc?" zeptala jsem se.

,,Dnes je druhého června," odpověděl mi Niall.

,,Mám narozeniny druhého června?"

,,Ano."

,,Ach jo,musíte si myslet,že jsem blázen,ale já si to nepamatuju."

,,Nikdo si to nemyslí," ujistil mě brácha. ,,Všichni ti chceme pomoct."

,,A teď dárky!" vykřikl najednou Louis.

,,Jéé,už mi chybí jen jedna věc,abych byla šťastná."

,,Jaká?" Usmál se Zayn,ale hned jsem mu vzala úsměv z tváře.

,,Abys ty odešel."

Všichni zmlkli a my se dívali jeden druhému do očí.

,,Ale..."

,,Vypadni! Nechápeš,že jsem skončili?"

,,Annie..."

,,Zayne,já...já nemůžu."

,,Pokud chceš,abych odešel,půjdu,ale dárek ti tady nechám," řekl a položil na stolek malou krabičku. Naposledy se na mě podíval a odešel.

,,Co na mě tak koukáte?!" okřikla jsem všechny,protože na mě zírali. Všechno se vrátilo do pohybu.

,,Tak tady máš první dárek,ode mě." Harry položil podlouhlou krabici na mou postel.

,,Ehm...asi to nerozbalím."

,,Promiň,zapomněl jsem."

Roztrhnul červený papír s modrou stuhou a otevřel krabici. Nahlédla jsem dovnitř. ,,Harry,jak tě to napadlo?"

,,Když jsme spolu byli nakupovat,líbily se ti,ale už jsi byla unavená a nechtěly se ti zkoušet."

,,Děkuju." Odložila jsem krabici s fialovými nadýchanými šaty a snažila se natáhnout pro další dárek.

Došlo na ten od Zayna. Liam mi ho podal.

,,Nevím,jestli to chci otevřít." Zkousla jsem si spodní ret.

,,Ale jo,nic se ti nestane," pobízela mě Eleanor.

,,Tak jo,roztrhnete někdo ten papír?"

Louis ho urthl.Odklopila jsem víčko a trochu se zarazila. ,,Klíče?" Byly tam dva klíče.

,,Koupil dům," hlesl Harry.

,,Dům? Kdy?"

,,Ten den,co jsi odešla."

,,Annie,proč s ním nemluvíš?" zeptal se opatrně Liam.

,,Já...já nemůžu." Rozbrečela jsem se. Louis,který seděl vedle mě,mě objal.

,,Řekni,co tě trápí,lépe tě pochopíme."

,,To nejde,mysleli byste si,že jsm blázen."

,,Tohle si nikdo nemyslí," uklidňovali mě všichni.

,,Viděla jsem Zayna ve městě s tou...no vy víte."

,An..." začal Harry.

,,To není vše. Mám takové divné stavy. Hučí mi v hlavě a je to doprovázeno strašnou bolestí. Vidím ten okamžik před sebou,jako by to bylo opravdové.

Civěli na mě.

,,Říkala jsem,že jsem blázen."

,,Míváš to často?"

,,Skoro pořád."

,,Všechno se zase spraví,uvidíš."

,,Mám takový pocit,že už se nic nespraví."