Everything For You

59. část

Podívala jsem se na jedny šaty,a hned jsem věděl,že jsou to ty pravé. Byly naprosto jednoduché. Celé jsou pokryty krajkou.

,,Lily,tyhle se mi líbí," řekla jsem Paulově mámě.

,,Ale Annie,jsou takové...neslané,nemastné."

,,Mně se líbí."

,,Přeci nebudeš mít tak jednoduché šaty na tak velké svatbě. Podívěj! To jsou ony!" Utíkala ke stojanu,kde visely šaty se sukní,že bych se nevešla do dveří a se snad milionem korálků. (viz. obr.)

,,To jsou šaty por tebe."

Nakrčila jsem nos. Nelíbily se mi. ,,Budu v nich moc tlustá."

,,Nebudeš,jen si je zkus."

Zakroutila jsem očima,ale poslušně si je šla zkusit. Nic si nemůžu naplánovat sama. Nic! Ani co si vezmu na sebe. Pěkně mě to štve.

Podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem příšerně.

,,Už jsi?" ozvalo se zpoza závěsu. Zlatá Zaynova máma. Vylezla jsem ven.

,,No ne! Vypadáš úžasně!"

,,Mně se moc nelíbí."

,,Annie neblázni,ty šaty jsou pro tebe jako stvořené!

Otevřela jsem pusu,abych zaprotestovala,ale ona křičela na prodavačku,že je bereme.

Proč si nemůžu nic zařídit sama.

,,Tak,šaty máme," vítězně se usmála. ,,Teď ještě boty."

,,Chci nějaké jednoduché."

,,Ta tvoje jednoduchost...Nechce náhodou naprosto jednoduchou svatbu?"

,,Jo,to bych chtěla," zamumlala jsem neslyšně.

Nakonec jsem skončila s botami,které se mi líbily ze všeho nejméně. Ještě k tomu mi zazvonil telefon.

,,Prosím tě,nemůžeš si ten telefon vypnout alespoň když jdeme nakupovat?" Sjela mě Lilian přísným pohledem.

,,Promiň,to je Zayn."

,,Dám ti jednu radu. Pokud chceš patřit donaší odiny,zapomeneš na Zayna."

,,Ale..."

,,Nebudu to vícerát opakovat!"

Jak já tu jeho matku nesnáším! Nenápadně jsem se podívala na telefon.

Ahoj,přivezeš Maddy ty nebo mám přijet já?

Stáhla jsem se za regáls podivnými rostlinami a rychle odepsala.

Přijedu večer :)

Hodila jsem mobil do tašky a šla za Lily vybírat kytici.

,,Večer pojedu do Londýna," oznámila jsem. ,,Za bráchou a odvézt Maddy."

,,Divím se,že ti to Paul toleruje."

Jo,já se dívím,jak Paul může vydržet s touhe ženskou.

Raději jsem mlčela a nechala se sekýrovat.

Po půl dni nakupování jsem se konečně dostala domů. Pokud jsem si myslela,že aspoň tady budu mít pokoj,šeredně jsem se pletla. Hned přiběhl Paul.

,,Ahoj lásko,to je dobře,že jsi tady,chtěl bych ti ukázat nějaká oznámení."

,,Ale já musím jet do Londýna."

,,Zabere to pět minut."

,,No dobře."

,,Podívej." Ukázal mi snad patnáct papírů.