Bullying [Larry] ✔

Part 1

Zdravím Vás, mí milí čtenáři. Chci se Vám omluvit za všechny nejasnosti v této knize. Děj není příliš propracovaný, jsou v něm chyby, nevysvětlené události. Avšak to nebudu opravovat. Chci tohle ponechat v původní podobě, jelikož je tohle moje první Larry Stylinson povídka. Děkuji za pochopení.

Louis

S mírným třesením svého těla se vydávám do oné budovy, která se nazývá škola a je to pro mě jedna z budov, kde zažívám psychické, ale i fyzické ponižování.

Byli jste někdy šikanováni? Není to nic příjemného, že? Hlavně, když je to parta o šesti členech, kteří vás každý den obohatí o několik urážek, kopanců, pěstí.

Ona parta, která mě už trýzní dva roky se skládá z Harryho Stylese, Liama Payna, Nialla Horana, Zayna Malika, Allana Collinse a Daltona Floyda.

Všichni to jsou čtvrťáci, ale nikdo a nikdy si nic nedovolí na všudy milovaného Harryho Edwarda Stylese.

Devatenáctiletý student, který mě už dva roky šikanuje. Vážně úžasný.

Pomalu vstoupím do budovy a se sklopenou hlavou se vydám k mojí skříňce, kde si vytáhnu věci na francouzštinu.

Přes hlavu mám danou kapuci šedé mikiny, která mi zakrývá mé krvavé řezy na rukou, modřiny na celém těle, záda, která jsou celá barevná jak plátno díky opasku, takže tam mám i krvavé rány od kovové konstrukce.

Tohle všechno se děje pouze doma. Ve škole tomu jen přispívají. Třeba naraženinami, zlomeninami, podlitinami. Krásný život, že ano?

Proplouvám přeplněnou chodbou, která se pomalu vylidňuje, protože do začátku hodiny zbývá tak dvě minuty.

Tisknu si na sebe učebnice, choulím se do mikiny a jen doufám, že nenarazím na onu partu.

Ale jak znáte to přísloví: My o vlku a vlk za dveřmi, se zrovna šestice čtvrťáků zjeví v mém zorném poli a já už teď na milion procent vím, že není sebemenší šance, abych mohl utéct.

Neodvážím se zvednou hlavu, protože by se jim ukázal můj čerstvě roztržený ret, který mi způsobil otec. Ještě se nestačil zahojit a už k němu zřejmě přibude kamarád.

Najednou zazvoní, takže aspoň nebudeme mít publikum. Aspoň nebudu tolik zesměšněn.

„Zvedni tu hlavu, Tomlinsone," zavrčí na mě hlubší hlas Daltona, který se ke mně vydá.

I kdybych ji zvedl, nijak by to nepomohlo. Zmlátili by mě úplně stejně, jako bych tu hlavu nezvedl.

„Neslyšel si, čubko?" Trhne najednou mou hlavou dozadu, až mám pocit, že mě zřejmě udělal plešatým.