I Don't Get It [CZ]

*1*

Další všední den na obvyklém místě, mé oči jsou již otrávené ze zírání na tabuli, kde se objevují písmena a číslice, jejichž kombinaci vůbec nerozumím. Unaveně se narovnám, za účelem se protáhnout, ale jakmile zvednu hlavu, můj pohled upoutá místo těsně u okna, dvě lavice přede mnou, což znamená přímo před učitelem. Ne že by na tom místě bylo něco výjimečného, spíš jde o tu hnědovlasou osobu, která zde sedí. Jasmin. Na první pohled nenápadná myška, která je ale neskutečně chytrá a krásná, divím se, že už dávno někoho nemá. Nebudu si ale stěžovat, alespoň je tady ještě nějaká šance, že se rozhoupu k tomu, abych za ní šel a třeba ji někam pozval. Mé oči se do ní zabodnou a hlava již vymýšlí scénáře, co by kdyby. Pomyšlení na její zářivý úsměv, vyvolá zvednutí koutků i na mých rtech, myslím, že vypadám dost komicky. „Kingstone, k tabuli, když se na ní tak hezky usmíváte," ozve se mi vedle hlavy. Trhnu sebou, vedle mě samozřejmě učitelka, na tu se usmívat opravdu nehodlám, takže koutky úst opět srovnám do neutrálu a nechápavě se na ni zadívám. „No jen běžte, ta rovnice se na vás taky usmívala, zřejmě to bude vzájemné," dodá korunu svému výstupu matikářka, což vyvolá výbuch smíchu a já se zahanbeně zvedám a mířím k oné rovnici, která se na mě spíše šklebí. Matiku rád nemám, nechápu, co dělají písmenka v počtech. Opět si ji prohlédnu a následně se zoufale rozhlédnu po třídě, kde se sháním po nějaké pomoci. Ale najednou jsou všichni ticho a koukají do lavic, otočím hlavu doprava a setkám se s ucukávajícím pohledem zelenooké Jasmin. Nejsem si jistý, zda je to ten nejlepší způsob, jak upoutat její pozornost, ale lepší než nic. Hodím na ni významný pohled, ale ona jen nepatrně zakroutí hlavou. „Ale notak pane Kingstone, přece se takové jednoduché rovnice nezaleknete. Ukažte, já vám napovím," řekne učitelka, načež přistoupí k tabuli a začne tam něco škrtat a připisovat a já jen kmitám očima po její ruce. „Tak, nyní z toho máme kvadratickou rovnici, kterou briskně vyřešíte," ozve se znovu její hlas a já honem dávám dohromady diskriminant, protože to je snad to jediné, co jsem za ty tři roky na střední pochytil. Za chvíli se na tabuli objeví dvě čísla, se kterými je matikářka spokojená, a já se tedy lehce zahanbeně, ale hlavně spěšně, vracím do své lavice. Raději upřu pohled do lavice a zvednu ho až v okamžiku, kdy zazvoní. Popadnu sešit a propisku a rázuji si to ke dveřím, kde zahlédnu Jasmin, která zřejmě čeká na svou kamarádku Yvette. V té chvíli mou hlavou propluje spásná myšlenka a s velkým úsměvem už Jasmin klepu na rameno. Upřou se na mě její velké, plaché oči. „Ahoj Jasmin," řeknu a široce se usměju. Úsměv mi lehce opětuje, ale jinak nereaguje. „Vím, že ti matika jde, ehm..., co bys řekla na to, kdybych tě požádal o doučování?"  

Tak je to tady. Tak nějak jsem nečekala, že něco zvládnu napsat, ale stalo se. Vlastně to šlo celkem rychle. Poslední měsíc jsem ve volném čase dělala korekci, ale chybička se může vloudit vždy, vlastně jsem si jistá, že jich tu bude jako much. 😟

Kapitoly tu budou v sobotu a středu, pokud nezapomenu... Každá čtvrtá kapitola bude z pohledu druhé postavy, psána kurzívou. 

Toť asi vše k úvodním informacím. Děkuji za pozornost

Anaj456

V úvodu je Baby od Daehyuna (B.A.P) rozhodně si zaslouží pozornost. Teď je to opravdu vše. 😄