Hybrid (POZASTAVENO)

58. kapitola

Zrovna, když se upíři vraceli zpět na sídlo, seděla Kaila ve společenské místnosti a poklepávala netrpělivě telefonem o dlaň. Myslela, že jí třeba Alex napíše, jak na tom jsou, ale ani se neozval. Teď sledovala, jak Tamara se Ziphinem tiše prochází hlavními dveřmi jako první, ve tvářích naprostý klid. Za nimi se ihned objevil zbytek upírů, který je doprovázel, včetně Fredericka a Alexe. Ti jediní měli ve tvářích jakési emoce, snad zmatení nebo nevěřícnost a to Kaile prozradilo, že se opravdu něco stalo. 

Napřímila se na sedačce, ale nezvedla se. Tolik chtěla vědět, co se dozvěděli, jenže z obrovského respektu, který chovala k Tamaře bůhví proč, si nedovolila žádný další pohyb. Nechtěla, aby se ta žena dozvěděla, že se s jejím bratrem a svým vlastním Mistrem baví jako s kamarády u piva a málokdy jim prokáže tu úctu a ukloní se jim. Tamara měla ostré rysy stejně jako její bratr, ale její oči zářily teplem a ne tím typickým chladem jako u Ziphina. Zároveň si svůj respekt zřejmě zasloužila i svým profesionálním chováním. Byla starší než Ziphin, to už se vědělo, ale taky vystupovala mnohem výstředněji a dávala jasně najevo, co od okolí čeká, i když zrovna jen procházela. Ziphin kolem sebe spíše šířil znepokojení a dával najevo svoji nechuť ke komunikaci.

Vlastně kdyby tady Tamara nebyla, už by za nimi Kaila běžela a vyzvídala, co se stalo. Myslela, že jí třeba Alex věnuje nějaký pohled, ale vypadalo to, že ten si jí ani nevšiml, a pokračoval dál za skupinou hlavních upírů.

Když se do společenské místnosti vrátil šum rozhovorů, uvolnila sevřené pěsti a opět se pohodlně usadila. Uvažovala, co teď. Upíři se vrátili, ale zatím to nevypadalo, že by se dostala k informacím ihned. Musela počkat, až se Alex uvolní a najde si chvilku na ni. Při této myšlence se vrátila k tomu, co se večer stalo. Nebo vlastně, k čemu by došlo, kdyby Alex nemusel náhle odejít. Po tváři se jí rozlilo horko, když si to uvědomila. Najednou se neskutečně styděla. Takhle se přece před Alexe postavit nemůže, když jí teď ve spojení s ním nějakou chvíli nebude napadat nic jiného. Skoro znovu cítila jeho chladivé ruce na její pokožce, dokud jí nezabrněl telefon v ruce a neprobudil ji z myšlenek.

Když si přečetla text od lidské přítelkyně, neměla nejmenší chuť jí odpovídat. Ne snad proto, že by přímo nechtěla, ale spíše proto, že teď neměla na lidské záležitosti čas a ani energii. Všechno musela vynakládat na problémy, které se teď kupily. Znovu telefon zamkla, ale než se opět stihla ponořit do přemýšlení, znovu jí zabrněl.

Číslo, které jí tentokrát psalo, okamžitě utlumilo veškeré jiné myšlenky. 

Chci s tebou mluvit. Sejdeme se zítra ve tři odpoledne v Glidonu. Je fotbal, takže tam nebude nikdo známý. Rezervovaná kukaň bude v druhé místnosti poslední vlevo, nejde tam prakticky odnikud vidět. Projdi zadním vchodem pro personál, šéfkuchař o tobě bude vědět a postará se, aby se v tu dobu v té chodbě nikdo nepohyboval. Buď opatrná, prosím. R.

Kaila chvíli zírala na smsku a srdce se jí zběsile roztlouklo. Jak si Richard sakra představoval, že se asi tak dostane ven? To zapomněl, že vlastně nemůže? Pochybovala, že jí dá Frederick nebo Ziphin jen tak pro nic za nic svolení, když se toho teď v poslední době stalo tolik. Vlastně měla ohromné štěstí, že zůstala naživu. Že se vlastně vůbec mohla vrátit zpátky domů. Bůhví, co s ní nepřítel zamýšlel a možná to raději ani nechtěla vědět. Jenže teď pocítila nutkání se s Richardem setkat. Konečně tváří v tvář s ním mluvit. Určitě by se dozvěděla mnohem více informací než od upírů. Navíc ji něco k němu táhlo a nebylo to jenom to, že i on je hybrid. Anebo možná bylo.

Frustrovaně si odfrkla a přemýšlela, co teď. Mohla zkrátka odepsat, ať ještě chvíli počká, než se všechno vyřeší. Ale její zvědavost a touha po tom dozvědět se o něm víc byly silnější. Najednou ji něco napadlo. Znovu otevřela zprávu své přítelkyně a dvakrát si ji přečetla, než se rozhodla.