Hybrid (POZASTAVENO)

26. kapitola

Kaila se otočila za tím řinčivým zvukem rozbitého skla. Někteří slabší upíři utíkali, jiní poodběhli do bezpečné vzdálenosti a s vyceněnými tesáky civěli na vlkodlaka, který se dostal dovnitř přes okno. Ten se malou chvíli válel po zemi a chňapal kolem sebe. Střepy se válely všude kolem a zasaženým upírům se pomalu, ale jistě zacelovaly krvavé šrámy od rozbitého skla. Jednu chvíli se nic nedělo, všichni byli zmatení, ale jakmile se obrovský pes postavil na všechny čtyři a vydal ze sebe zvuk jako z hororu, semlela se vřava. Nikdo si pořádně neuvědomil, co se vlastně stalo, ale všichni věděli, co se musí udělat. Vlkodlak neměl ze zákona dovoleno vpadnout do domů upírů ve vlkodlačí formě. Tady, na téhle půdě a za nedovoleného vstupu, už žádný zákon o smrti neexistoval.

Alex na nic nečekal, odstrčil Kailu k Benovi, který se k nim hnal a pustil se s ostatními upíry na vlkodlaka. Ten neměl šanci proti takové přesile. Nestihl ani cvaknou zuby po prvním upírovi a už mu další zlomil vaz. Vlkodlak se sesunul k zemi bez jakýchkoli známek života. V sále se rozhostilo napjaté ticho.

Vlkodlaci měli vždycky jednu výhodu. Když je někdo usmrtil v jejich vlkodlačí formě, nepřeměnili se zpátky na člověka. Byla to ochranná složka proti tomu, kdyby je náhodou v lese nějakým způsobem zabil obyčejný člověk nebo se nachomýtl k jejich zabití. Bylo pak snazší říct, že mrtvola patří nadměrně přerostlému vlkovi než člověku, který byl ještě pár chvil před smrtí zvířetem.

Do sálu vtrhl Frederick se Ziphinem v patách. ,,Bene!" houkl na svého syna a když spatřil Kailu tisknoucí se mu vyděšeně k hrudi a o kus dál ležící tělo mrtvého vlkodlaka, překvapeně strnul. ,,Co se tady k čertu stalo?" zeptal se, ale na jeho otázku nikdo nestihl odpovědět.

Do sídla se rázem nahrnulo pět dalších vlkodlaků. Měli tmavou srst a vypadali tak hrozivě, až někteří z dosud odvážných upírů vyběhli ze sálu a dali se na útěk do svých bytů s takovou rychlostí, že se to Kaile jevilo jako rozmazané něco před očima. Ta se v tom zmatku snažila najít pohledem Alexe, ale to už ji Ben táhl ke dveřím ze sálu. Byla tak strnulá strachy a šokem, že se jí jen těžko odlepovalo z místa, kde dosud stáli.

,,Ne! Nemůžeme tady nechat Alexe!" vykřikla najednou, když si uvědomila, co se vlastně děje, a všimla si, jak Ziphin ladným pohybem přerazil páteř jednomu z vlkodlaků.

,,Tohle je ale jeho obor! Je dokonalý zabiják, nic se mu nestane," křikl Ben a pak si s hrůzou uvědomil, že se do místnosti navalilo dalších pár vlkodlaků. Stoly odlétaly stranou a drahý nábytek křupal a lámal se na třísky.

Dokonalý zabiják, pomyslela si Kaila. To jsme přece my všichni, a i tak jsou pro nás vlkodlaci hrozbou. ,,Ale-"

,,Bene vezmi ji pryč!" křikl na ně Frederick, pod krkem svíral jednoho menšího vlkodlaka a snažil se odstrčit od sebe jeho cvakající zuby. Alex mu ihned přiběhl na pomoc.

,,Musíme jim pomoct," vzdorovala Kaila.

Stáli kousek dál, zatím nepovšimnuti, ale i přes to se na ně každou chvíli mohl nějaký vlkodlak vrhnout. Kaila by se mu neubránila, neměla takové schopnosti, jako čistokrevní upíři. Kdyby se přeměnila, mohlo by to být zlé, protože nevěděla, jestli by se dokázala ovládnout a kdyby nějaký vlkodlak odsud utekl, doneslo by se to k Alfovi. Ale na druhou stranu by možná dokázala...

,,Ne, ty musíš zalézt někam hluboko do domu, aby se na tebe nedostali," řekl Ben přísně a tahal ji ke dveřím.

V nich se objevil vyděšený obličej Eliotta. Kaila věděla, že má zřejmě stejný strach jako ona sama. Klepaly se jí kolena i ruce, třásla se téměř po celém těle a když spatřila padnout k zemi prvního upíra, dobrovolně se se zoufalým výkřikem tlačila ke dveřím.