Hybrid (POZASTAVENO)

43. kapitola

Frederick seděl ve svém křesle a hleděl z okna ven do tmy. Naproti jeho kancelářskému stolku seděli v křeslech Ziphin s Kailou. Alex, Eliott, Warren a další dvě upírky postávali tiše o kousek dál. Kaila svírala v rukou teplý hrnek kávy a pod očima měla kruhy z ospalosti a vyčerpanosti. Ani dávka krve jí z tváře nesmyla nedávné psychické vyčerpání. Probudila se jen dvě hodiny po příchodu upírů z Alfova sídla a už seděla v kanceláři s ostatními a nenechala se přemluvit, aby zůstala v posteli. Skelný pohled upřela na Fredericka před sebou.

„To je prostě šílenství," řekla. Stále nemohla pořádně uvěřit celé historce, kterou jí právě Frederick se Ziphinem řekli.

„Nikdy dříve jsem se nesetkal s tak silnou myslí. Mám pocit, že je to jedna z věcí, kterou si hybridi v tom divném společenství vypilovali. Aby je nikdo neovládl," řekl Ziphin a v očích mu od zlosti zajiskřilo.

Kaila odtušila, že je se svým výkonem nespokojený a že je především naštvaný, že nedokázal prolomit mysl toho muže natolik, aby stihl zjistit odpovědi na další otázky.

„Takže... on je mrtvý. Ale teď už víte, že stojíme proti hybridům. Velmi silným hybridům. A jejich vůdce je bůhvíkdo," ozvala se Kaila znovu. „Dá se to považovat za smečku?"

„Spíše jakési společenství," zamumlal Ziphin. „Dává mi to smysl. Připravovali se dlouhou dobu na to, aby mohli převzít vládu nad naším světem. Údajně. Vždycky to byly chamtivé osobnosti a zavržení tvorové. Přikládají si tak mnohem vyšší nárok na život, než by kdy mohli dostat. Jsou hodně silní, ale jen podceňují naše síly. Mělo mi dojít, že něco tak závažného po všech těch letech může vzejít."

„Jak to myslíš? Nemůžeme s nimi přece bojovat," houkla Kaila s odporem v hlase, ale všem v místnosti neuniklo, jak se jí zachvěl a jak jí přes obličej přeletěl stín strachu.

Ziphin se na ni podíval. Studoval její tvář neutrálním výrazem, pod jakým ho znali všichni, až jí to bylo nepříjemné. Pak si povzdechl a Kaila na něm poprvé od doby, co se s ním setkala poprvé, spatřila známky únavy a vyčerpání.

 „Myslíš si, že pokud budou chtít převrat, že to budou řešit diplomaticky? Slovy? Nějakou smlouvou? Ani omylem. Potýkám se s hybridy dobré čtyři staletí, ne-li více. Za tu dobu je mám přečtené snad víc, než kterýkoliv jiný vlkodlak. Jejich temperament je výbušný. Mají rychlé reakce. 21. století je pro ně jen další období jejich fyzického a psychického vývoje. Jsou čím dál silnější, mají čím dál lepší, modernější a rychlejší metody toho, jak zvládnout sami sebe, jak být nebezpečnějšími a obratnějšími. A pokud mají schopného a dobrého vůdce, tak je rozhodně čeho se obávat."

Kaila se na Ziphina zamračila a znovu ji přepadl strach. Poznala však v jeho hlase mírnou nejistotu, ale nedala to na sobě znát. Nikdo jiný si toho zřejmě nevšiml. „Nezapomínej, že mluvíš s jedním z nich," oplatila mu vážný tón hlasu.

„Jsem si toho plně vědom."

„Tak se podle toho chovej."

„Velmi rád bych si s vámi zavtipkoval, ale tíží mě jedna věc," přerušil je Frederick vážným tónem a upoutal tak na sebe pozornost. „Jejich útok nemohl být náhoda. Bylo to příliš blízko a příliš dobře načasované. S pár odchylkami, ale přeci jen. Nedozvěděli jsme se to hlavní, co jsme potřebovali. Řekl bych, že má Alfa v sídle zrádce." 

„To ale přece není možné. Věří jim," namítla Kaila a po zádech jí přeběhl mráz. Byla vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky, takže jí představa toho, že se nachází zrádce mezi vlkodlaky, připadala naprosto šílená. Tohle by totiž už úplně změnilo její pohled na celý tajný svět upírů a vlkodlaků. Když se nad tím zamyslela, vlastně by ji už nic nemělo překvapovat.