Hybrid (POZASTAVENO)

54. kapitola

Kaila ztuhla a letmo se nenápadně podívala na Alexe. Upřeně na ni zíral, a tak rychle vynaložila veškeré své síly a dělala, že se s ní vůbec nic neděje.

„Proboha ahoj! To je už doba... Nepamatuji si, kdy jsi mi naposledy volala!" zvolala přehnaně vesele a s omluvným výrazem věnovaným Alexovi se rychle vzdálila na nejbližší veřejné toalety, které se u společenské místnosti nacházely.

„Ehm, haló?" ozvalo se znovu v telefonu.

Kaila rychle zkontrolovala, jestli je na toaletách sama a pak se na sebe zadívala do zrcadla. Alex určitě slyšel, že ten, kdo jí telefonoval, nebyla žena. Jenže v tu chvíli pracovala automaticky.

„Jak jsi se dostal k tomu číslu?" zeptala se s nehraným překvapením v hlase, aniž by potvrdila, že skutečně volá se slečnou Rodgersovou.

V telefonu zavládlo krátké ticho. „Za malý úplatek se dá zjistit všechno," ozvalo se. „Tedy... skoro všechno, Kailo."

Kaila se zhluboka nadechla a na krátkou chvíli zavřela oči. „Seděla jsem mezi spousty upírů. I zpráva by byla lepší než tohle náhodné zavolání."

„Promiň. Myslel jsem si, že to asi bude problém, ale pak jsem si řekl, že jsi určitě vynalézavá dívka, co se týče výmluv. V boji se musíš ještě hodně co učit."

„Povíš mi, kdo ti řekl mé číslo?" zeptala se. Byla trochu šokovaná tím, že se tohle mezi upíry děje. Její číslo jen tak někomu přístupné nebylo.

„Možná někdy jindy. Jsem rád, že jsem dostal vůbec správné."

„Richarde, tohle není legrace."

„Vždyť já se ani nesměju. Jen... jsem chtěl vědět, jak se máš. Po tom všem jsme se naposledy setkali mezi dveřmi hospody a před tím tvým upířím kamarádem bys mi určitě neřekla nic víc," řekl Richard tichým hlasem.

„Ani před tvou vlkodlačí přítelkyní. Nebo co to vlastně bylo zač."

Richard se v telefonu zasmál a Kaila si zničehonic uvědomila, že má opravdu příjemný hlas. Myšlenkami se vrátila ke všem hrůzám, které spolu zažili. Byla mu za svůj život zavázána.

„Chci se s tebou bavit jako rovný s rovným. Oba víme, co jsme zač a známe naše tajemství. A já ti můžu pomoci lépe než kdo jiný, alespoň s bojem proti tvé druhé stránce. Vím, jak to zvíře v tobě uklidnit."

„Jak bys to chtěl provést? Tví kolegové mě nesmí poznat a myslím si, že by nebylo moc dobré, kdyby poznali tebe zase ti mí," namítla Kaila. Jenže pocit, že na ni Richard nějaký způsobem myslel a že si dokonce sehnal číslo, ať už jakkoliv, byl povzbuzující.

„Pořád bychom se mohli scházet tajně. Mám i volný čas a Alfa se nestará do detailu o to, kdo co ve svém volném čase dělá. Vždyť chápeš, věří nám. To už je maličkost."

Kaile se mírně rozbušilo srdce z návalu adrenalinu, ale pak si ihned vzpomněla, že dostala jasný zákaz vycházet ven.

„Stejně se nemám jak dostat ven. A i kdybych mohla, poslali by za mnou někoho. Zakázali mi pochůzky kvůli tomu, co se děje. Už několikrát jsem se dostala do situace, ze které jsem taky nemusela vyjít živá. Samozřejmě... za to vděčím tobě, Richarde, a opravdu ti děkuji za několikerou záchranu života."

„Chápu. Mistr Frederick o tebe musí mít velký strach. Slyšel jsem, že mu na tobě záleží. Alfa s celou smečkou si stále myslí, že jsi člověk. Na tom se nic nemění a taky ani nezmění. Nemám v plánu mu nic říkat. Takže..."