Hybrid (POZASTAVENO)

15. kapitola

Kaila se mračila. Možná, že si jenom namlouvala, že by měla tolik odvahy přeměnit se sama. A navíc ani vůbec nevěděla, jestli jí to půjde, jestli opravdu chce. Měla strach a začínala být nervózní z toho, jak se na ni Zico díval svýma uhrančivýma očima. Doslova ji probodával pohledem. Bylo jí nepříjemné, že neví, co si o ní myslí. Začínala si plně uvědomovat, co všechno to pro ni znamená. Všichni mlčeli a upírali zrak jenom na ni.

,,To tady budu mít takovou společnost?" zeptala se možná až příliš drsně, ale uvnitř se chvěla strachem a nervozitou.

,,Stát se může cokoli a já tady s tebou jednoho upíra nenechám," řekl Zico. ,,I přes to, že tu ani nejsem z vlastní vůle," dodal s pokrčením ramen, ,,jsem jediný, kdo tě vlastně dokáže zastavit."

,,Jak to myslíš?" Nechápala Kaila.

,,Protože mám natolik silný nátlak, že tě donutím se přeměnit zpátky v člověka," usmál se na ni Zico. ,,Ne nadarmo se ke mně upíři i vlkodlaci chovají hezky. Mám sto chutí tě pokárat za to, jak mi odsekáváš."

,,Nejsou to nějaké vedlejší příznaky mé mutace?" zeptala se ho lhostejně Kaila. Nechtěla si z něj dělat legraci, ale nedalo jí to. Byl to pro ni zvláštní pocit. Stála před opravdu silným upírem, možná silnějším, než kdokoli jiný a takhle si z něj utahovala. Vypadalo to, že jí hodlá pomoct kvůli Fredericka, ale ani přes to ji to nedonutilo "líbat mu nohy". Možná to bylo ovlivněno také tím, že se k Frederickovi vždycky chovala jinak a nedokázala si představit, že by se měla spořádaně chovat k tomuhle muži, který vypadal tak na 30 let. Kdyby se nedozvěděla, že patří mezi ty opravdu mocné, možná by se k němu chovala ještě nevrleji.

Zico na ni bezeslova zíral a ona věděla, že není zvyklý na takové chování. Podle všeho to byl upír, kterého si všichni vážili. No, jenže ona je hybrid, to ji zprošťuje veškerého milého chování k němu. Kdyby chtěla, mohla by se teď hned na místě přeměnit a jednoduše ho pokousat. Neblázni, okřikla se v duchu, nemůžeš uvažovat takhle. Jsi zabiják, musíš to dostat pod kontrolu a ne přemýšlet nad tím, jakou máš moc. Moc. To slovo se jí v hlavě chtě nechtě usadilo. Začínala si uvědomovat, že pokud se zvládne přeměňovat bezbolestně, stává se tak mnohem mocnějším stvořením než kdekterý upír.

Všimla si, jak se na ni Zico zamračeně dívá. Možná na ní viděl, že pochopila, jak silná může být. Koneckonců nevěděla, co všechno tenhle upír dokáže vidět, vycítit, nebo co všechno ví. Podívala se na Fredericka. Ve tváři byl trochu bledý, pravděpodobně si myslel, že na ni jeho přítel nepřijde. Jenže kdyby se neobjevil, tak by to všechno, co by tady kdy s Alexem prováděli, bylo úplně k ničemu.

„Přeměníš se, nebo ne?" zeptal se Zico mrazivým hlasem.

Kaila zaváhala. Teď? Přímo teď, tady, před nimi? Zachvěla se po celém těle. „Musím se na to pořádně připravit," řekla a snažila se, aby se její hlas moc netřásl.

„Každou chvíli, kterou promrháš, se můžeš bez varování přeměnit a zabít někoho ze svého společenství," řekl Zico.

„Teď to prostě nezvládnu," zavrčela Kaila. „Raději mi pověz všechno co o hybridech víš," navrhla. „S přeměnou můžu začít jindy... Teď na to prostě nejsem připravená." Nejistě přešlápla z nohy na nohu. Nebo je? Nevěděla. Věděla jenom to, že měla strach. Strach ze sebe samotné.

„Mohli bychom si promluvit o samotě?" Tuhle otázku Zico položil Frederickovi a Alexovi.

„Jistě," řekl Frederick bez řečí a ihned se vydal ven z tělocvičny.

Alex zaváhal. Upřel starostlivý pohled na Kailu, ale ta jen kývla, aby šel. Zajímalo ji, proč s ní chce být Zico osamotě. Měl zvláštní povahu, záhadnou a tajemnou. Kaila doufala, že se jí podaří z něj dostat nějaké informace.