Hybrid (POZASTAVENO)

55. kapitola

„Je mi to líto..." řekla Kaila tiše, protože ticho mezi nimi už jí bylo nepříjemné.

„To je v pořádku. Jsem upír, moje city a vnímání jsou zesílené," povzdechl si. „Jsem sice pořád přesvědčený, že jejího vraha najdu, ale pokud to skutečně byli vlkodlaci, asi nemám moc šancí. Třeba ho ale najdu jako špinavého starého páprdu, který už nebude mít ani dost sil na to, aby se o půlnoci změnil ve vlkodlaka..." Pokrčil rameny, jakoby o nic vlastně nešlo.

„Zico, určitě jednou přijde ten čas, kdy zjistíš, co se vlastně stalo. Anastasie s tebou bude napořád, tady," řekla Kaila a položila si ruku na srdce.

„Zajímalo by mě, jestli se o její smrti nějak dozvěděla její matka..." pronesl Ziphin a ignoroval Kailinu snahu utěšit ho. „Pokud je vlastně sama ještě naživu," dodal.

„Takže... ty jsi její matku hledal celých deset let?"

„Celou dobu ne. Nejdříve ano. Téměř pět let jsem po ní ustavičně pátral. Ještě jsme ani neměli svatbu, takže moje rodina byla pohoršená, když se dozvěděli, že má dítě. A že je to dítě moje a že s ní vůbec mám vztah. Víš... tehdy se pohlíželo na společenské vrstvy hodně přísně a ona... ona tak nějak nebyla z rodiny, která by vyhovovala tehdejším nepsaným pravidlům. Možná i proto se moje rodina staví ke smrti Anastasie tak chladně. Každopádně jsem ji nenašel tehdy, ani potom. Třeba je opravdu už také mrtvá..." řekl zamyšleně a pak probodl Kailu netečným pohledem.

Ta zničehonic klesla na kolena, až to zadunělo. Bolestivě sykla a když si uvědomila, co se stalo a že tlak v jejím mozku náhle povolil, překvapeně se podívala na Ziphina. Už zase měl ten svůj typický chladný výraz, jako kdyby se ještě před chvílí nebavili o dosti osobním a citlivém tématu. Opět to byl ten starý chladný Ziphin.

„Chybí ti tolik tréninku... Musíš být neustále připravená. Nikdy nevíš, odkud a hlavně od koho přijde nebezpečí. Klidně by to mohl být i přítel. Musíš se to všechno naučit zvládat co nejdříve. Co říkáš na to, že bychom si dali hodinu tréninku teď spolu, když je Tamara mimo ring?" 

                                                                         * * *

Kaila se vracela naprosto psychicky vyčerpaná. Pravdou bylo, že Ziphin byl opravdu hodně krutý, alespoň co se týkalo nátlaku. Nebyl jako Tamara, krůček po krůčku od nejlehčích nátlaků za ustavičného vysvětlování. Měl úplně opačné nároky. Párkrát se jí však povedlo lehce odolávat, což byl zatím jeden z největších úspěchů a Ziphin ji za to také náležitě pochválil. Ale to bylo asi tak všechno.

Skoro začala uvažovat, že Alexe nakonec odmítne, ale tu myšlenku velmi rychle zavrhla. Vzpomněla si, že ji možná v noci čeká útěk ze sídla, který stále nevěděla, jak provede. Hlídky teď byly mnohem intenzivnější, ale zřejmě bude horší dostat se zpátky dovnitř. Pokud se vůbec dostane ven. Pokud se vlastně vůbec dostane od Alexe. Znovu si představila, co ji u něj asi tak může všechno čekat. Když ji Alex naposledy políbil, zřejmě mu došlo, že Kaila potřebuje čas. Nebo si to alespoň myslel, přičemž neznal pravou příčinu, proč se s ním Kaila nechtěla doopravdy zaplést ať už cítila cokoliv. Fakt je ten, že si byla jistá tím, že jejich vztah už není čistě přátelský. Posouval se totiž někam dál, po nepatrných krůčcích.

Kaila si povzdechla, když za sebou zabouchla dveře jejich bytu a uvědomila si, že doma nikdo není. Měla alespoň chvíli klidu sama pro sebe. Potřebovala pořádnou sprchu a trochu úprav v obličeji, aby nevypadala tak vyčerpaně. S pohledem na hodiny se rozhodla, že začne ihned a letmou svačinu si dá až jako odměnu za dobře odvedenou práci.