Hybrid (POZASTAVENO)

29. kapitola

Bylo to skoro jako v nějakém filmu, jak šly dvě rasy přes louku naproti sobě, každá skupina z opačné strany, obě velmi početné. Kaila při pohledu na vlkodlaky v lidské formě znervózněla. Opravdu se chtěla s nimi setkat? Když si vzpomněla, co dokázali ve zvířecí formě v noci... Uklidni se, v lidské formě už ti neublíží. Aspoň ne tak moc. Napomenula se v duchu a všimla se, jak po ní Ziphin střelil letmým pohledem. Uklidnila dech a začala si prohlížet skupinku, která stála naproti nim. Nechtělo se jí věřit, že by někteří z nich mohli být skutečně ti, kteří se do jejich sídla v noci dostali. Kráčeli naproti upírům dost obezřetně, ale nezdálo se, že by se tvářili vinně. Kaila si všimla hned tří známých tváří. 

První v čele šel zřejmě Alfa. Kaila ho na večírku několikrát viděla a neuniklo jí, že ji pozoroval. Byla z něj nervózní, ale pak si řekla, že třeba ta Ziphinova historka o nehodě mohla trochu zabrat a teď už ji nebude tak zvědavě sledovat. Po jeho boku kráčela opět známá tvář, která jí však už při prvním pohledu nahnala strach. Erich si jí také všiml a jeho uhrančivý, vážný pohled ani na okamžik nespustil a kontroloval každý její pohyb. Toho se nedalo nevšimnout a Kailu opět přepadla nervozita. 

Jakmile se obě skupiny zastavily dost daleko na to, aby při nečekaném útoku dokázala jedna nebo druhá strana zareagovat, mohla si Kaila prohlídnout třetí známou tvář, a to Richarda. Stál za Alfou a po jeho boku byli další dva vlkodlaci. Kaila postávala mezi posledními ze skupiny, takže pokud si jí vůbec všiml, nedal nic najevo. Ziphin s Frederickem v čele udělali další dva kroky k Alfovi a jeho synovi. Pozdravili se jen letmým kývnutím hlavy a Alfa na nic dalšího nečekal.

„Říkal jsi, že mí vlkodlaci zaútočili na tvé sídlo. To ale není možné, protože mí vlkodlaci se zdržují výhradně v kopcích. Jestli se nějaký zatoulá do ulic, pak na tom nic zákeřného není. Je pak už jen na tvých upírech, jestli vylezou z domu nebo ne." Jeho hlas byl hrubý a autoritativní, ale přátelský podtón tomu také nechyběl. Zřejmě s Frederickem vždy vycházeli v pohodě.

„Skutečně nevíme, čí vlkodlaci to byli, a proto se tě chci zeptat, Tobhiasi, jestli jsi si jistý, že máš pod kontrolou celou smečku, nebo jestli ti náhodou nějaké informace neunikají," začal Ziphin dřív, než se Frederick zmohl na pouhé nadechnutí. „Vlkodlaků bylo celkem patnáct, z toho asi deset jsme zabili. Mezi mrtvé počítejme i 14 našich upírů, z toho dvě děti. A připočítejme k tomu hybrida, který se tam znenadání vzal a to ani netuším jak. I ten je však už dávno po smrti. A jelikož se mi nechtějí počítat mrtvoly, tak ti konečné číslo prostě neřeknu," syčel.

Kaila se snažila nenápadně skrýt tak, aby neviděla na Ericha, který ji pohledem doslova probodával. Bylo to kvůli tomu, že dělala, že neví o upírech a vlkodlacích a nařkla ho, že je mimo? Mohl být naštvaný a teď to projevovat takhle? Nejspíše. Každopádně to pro něj muselo být trochu překvapení, že se tady objevila s nimi. 

„Žádný z mých vlkodlaků nehlásil ztráty nebo chybějící členy," ozval se po malé odmlce Alfa. „Smečka se navzájem v lesích hlídá a žádné negativní zprávy ke mně nedorazily. Poslové mi podali informace o průběhu celé noci tam, kde jsem se synem sám nebyl, když jsme se rozdělili na malé skupinky," řekl a ušklíbl se. „A kromě toho, já nevlastním hybrida," dodal a poslední slovo zdůraznil. 

V tu chvíli měla Kaila chuť propadnout se do země, nějak se ztratit. Erich ji znervózňoval svým upjatým pohledem a celá situace se jí vůbec nelíbila. Nevěřila Alfovi ani slovo a každou chvíli čekala, jak se na ně celá skupina s vysokou převahou vrhne a ani jeden z nich nebude mít šanci. Možná Ziphin. Pak si ale uvědomila, že zřejmě netuší, že tady před nimi jeden hybrid už stojí. Aspoň nějaká pozitivní zpráva. Podívala se na Richarda, který střídavě zatínal a povoloval čelisti. Panebože, to je náš konec, pomyslela si. Ani nevěděla, kde se vedle ní najednou vzal Alex, ale ucítila jeho teplou dlaň, která sevřela tu její.