Hybrid (POZASTAVENO)

33. kapitola

Sídlo Fredericka Pharella stálo jen pár minut od Alfova mezi ostatními sídly zbohatlíků tak, aby k němu byla cesta pro cizince přes klikaté ulice složitá. I přes to se však svezli limuzínou, což bylo pro Alfu zkrátka více elegantní a formální. Pro Richarda, který byl zvyklý chodit všude pěšky, popřípadě se svézt obyčejným autobusem do jiného města, to bylo nepraktické a hraničící s leností, ale i přes to si spokojeně vychutnával pohodlné kožené sedačky bez jediného smítka prachu.

Pět vlkodlaků, které s sebou Alfa vzal jako pomocníky či ochranku, bylo napjatých jako struny. Málokdy se upíři a vlkodlaci navštěvovali ve svých sídlech, ale tato situace to bohužel vyžadovala. Alfova kamenná tvář nesdělovala žádné pocity, kdežto Erich byl klidný možná až příliš moc. Sotva se tak limuzína ocitla před branou Frederickova sídla, už je očekávala nějaká upírka. Jen spěšně a se sklopenou hlavou jim otevřela a nechala je projít ke dvěma vysokým mužům stojícím u velkých ebenových dveří. Za nimi stáli další dva upíři, pravděpodobně ochranka.

Richard rychle přejížděl okolí bystrým zrakem, jestli se někde neukrývá nebezpečí, i když věděl, že vlkodlaci kolem něj už dávno situaci zkontrolovali svými lepšími smysly. Vlastně si na tomhle místě nepřipadal až tak cize, jak si prvně myslel. Přeci jenom... Oni byli jeho pravá pokrevní linie. Nepatrně pohnul hlavou, aby se těchto myšlenek zbavil. Patřil k vlkodlakům a k Alfovi. Takhle to bude už navždy. Dnes už nezáleželo na minulosti.

„Ziphine, Fredericku," oslovil je Alfa a na pozdrav všichni tři lehce pokývli hlavou a ani jeden z nich se neusmál.

Richard si všiml, jak si ho Ziphin letmo zamračeně prohlédl a v duchu se otřásl. Z nějakého důvodu měl k tomu upírovi velký respekt. Bezeslov vstoupili za nimi do útrob sídla a jejich skupinku uzavírali oba strážci. Uvnitř panovalo stísňující ticho a nikde se nepohybovali žádní další upíři. Ziphin s Frederickem i Alfou pokračovali v cestě mlčky a ostatní se za nimi táhli jen neochotně.

Jakmile sestoupili po schodech před nějaké dveře, pravděpodobně vedly k mrtvolám, Ziphin se na Alfu otočil.

„Jestli toho muže poznáte, řeknete nám to?" zeptal se výhružně.

„Muže?"

„Toho hybrida," odpověděl mírným hlasem Frederick a nenápadně vrhl na Ziphina varovný pohled.

„Ach tak, samozřejmě."

Frederick odemkl dveře a pustil celou skupinu do tmy. Ozářila je světla moderních žárovek a všichni ihned poznali, že se nacházejí ve sklepě. Před nimi stála podlouhlá skříň podobající se nějaké prosklené vitríně. Vypadalo to až morbidně. Jako v hororu. Richard se nevědomky otřásl a Dimitri do něj šťouchl, ale i v jeho tváři se odráželo zděšení. I přes to, že už zabili nespočet hybridů, vlkodlaků nebo upírů, kteří se něčím závažně provinili, vidět takovou smrt jim nahánělo husí kůži.

„Útok se uskutečnil zhruba po jedenácté hodině. Dovnitř padlo dobrých patnáct vlkodlaků a jeden hybrid, ale tohle už víte. Toho muže nepoznal nikdo z nás a z vlkodlaků se toho také moc nedovíme. Proto spoléháme na tvoji pomoc, Tobhiasi," řekl Frederick a přistoupil k prvním dvířkům.

„Kdo toho hybrida zneškodnil?" zeptal se Alfa.

„Ziphin. Zřejmě byl jediný na jeho seznamu důležitých smrtí. Šel jenom po něm," odpověděl Frederick a pak si pomyslel, že musí Kailu opět utajit, i když v tom hrála tak důležitou roli.

„Jenom po něm?" zeptal se Alfa překvapeně. Pak ale nasadil výraz pochopení. „Všeobecně se ví, že má Ziphin v Granite Bay známé. Pravděpodobně to byl promyšlený útok s cílem jasně dané likvidace."