Hybrid (POZASTAVENO)

17. kapitola

Kaila začínala být trochu nervózní, když už seděla nalíčená a oblečená v koupelně a Warren jí dělala z už tak kudrnatých vlasů ještě větší kudrny. Nebyla si jistá, jestli se mezi tolika lidmi opravdu chce objevit. Jenže instinkt jí říkal, že se nesmí vlkodlaků bát a musí jim dokázat, že i když je "člověk", patří mezi ně ať se jim to líbí nebo ne a že z ní stejně nikdo nepopíjí. Nesmí se dozvědět, že je hybridem. Nedovolí to. Na druhou stranu se ale divila, když jí ještě nedávno Ziphin říkal, jak každému může ublížit, pokud se nekontrolovatelně přemění, ale teď dokonce Fredericka údajně přemluvil k tomu, aby byla pozvaná na velkolepý večírek. 

Celou dobu se na sebe v zrcadle mračila, jak přemýšlela nad tím, jestli snad má Ziphin něco za lubem. Nakonec to vzdala a řekla si, že to nejspíše zjistí až na místě. Doufala, že to Ziphin myslel tak, že se vlkodlakům ukáže jako člověk patřící k upírům ne jako jídlo, a neměl žádný postranní plán.

„Tak. Je to hotové," řekla Warren a vrátila ji do reality.

Kailin obličej rozzářil úsměv. Nikdy si neříkala, že vypadá dobře, ale teď její vzhled přímo vybízel k tomu, aby o sobě uvažovala jako o nádherné dámě. Postavila se a nenápadně si prohlédla Warren. Měla šaty, které na ní vynikaly. Tmavě modré, dlouhé pod kolena a s hlubokým výstřihem, který byl zdobený stříbrem. Na hlavě si udělala pečlivý drdol a její líčení bylo přímo dokonalé.

„Vypadáš nádherně Warren," neubránila se pochvale.

„Myslím, že budeme hvězdy večera," mrkla na ni a naposledy se v zrcadle zkontrolovala.

„Jen aby Eliott nežárlil," zasmála se Kaila.

Jakmile vyšly z koupelny ven, zaklepal někdo na dveře. Eliott ve svém černém padnoucím obleku byl rychlejší než Warren v podpatcích a pomalu otevřel dveře. Za nimi stál vysoký upír s neutrálním pohledem, jeden z Frederickových strážců.

„Nesu dárek pro Kailu. Frederick si žádal, že je to nutné," řekl jen, předal Eliottovi nějakou tmavou krabičku a bez rozloučení odešel.

Kaila na sobě cítila Alexův upřený pohled a neodolala ho nevnímat. Viděla, že si ji prohlíží a na tváři mu hraje lehký, spokojený úsměv. Když si všiml, že ho pozoruje, rozpačitě uhnul očima.

„Moc ti to sluší. Jsi nádherná," řekl tiše, ale to už se Eliott přihnal ke Kaile s krabičkou v ruce a zaclonil jí tak výhled na Alexe.

„Co je to?"

„Nevím, podívej se," pokrčil rameny Eliott a všichni se nahrnuli k němu.

Kaila převzala krabičku a otevřela ji. Uvnitř byl nějaký ledabyle utržený kus papíru. Stálo na něm: Ziphin mi neustále opakoval, že ti to musím pořídit pro tvoji bezpečnost. Doufám, že jsem se trefil do barevného odstínu. Pořídím ti ještě další roztok, pokud ti bude sedět. F. 

Kaila zvedla papírek a pod ním byla další krabička, tentokrát průhledná, kde byla v nějakém roztoku ponořená hnědá kontaktní čočka. Vzpomněla si, jak jí Ziphin o tomhle něco říkal a lehce se pousmála. Možná jí to opravdu pomůže. Musí mu poděkovat.

„Čočka?" zeptal se Eliott a zvědavě pozvedl obočí.

„Kvůli mým barevným očím. Ziphin říkal, že by to mohlo trochu pomoct," odpověděla Kaila.

Warren se zamračila. „Ten Ziphin je nějaký dobrosrdečný. Mám pocit, že se nikdy nebavil ani s námi, ani s nikým jiným kromě Fredericka a těch nejvýše postavených upírů."