Hybrid (POZASTAVENO)

32. kapitola

Richard točil skleničkou se slabým vínem v ruce a zamyšleně pozoroval tekutinu, která se v ní pohybovala. Seděl brzy ráno naproti Mishe v Glidonu (to u vlkodlaků nebylo nijak neobvyklé chodit na skleničku brzy ráno), konečně si na sebe našli čas, jen chvíli před tím, než se měl sebrat a spěchat za Alfou s informacemi a připravit se na jeho vůbec první výlet do upírského sídla. Neměl z toho dobrý pocit, ale byl příliš zvědavý na ty mrtvoly a na to, jestli potká Kailu, než aby se zaobíral jinými věcmi. 

Po tom, co ho Kaila na hřbitově opustila, šel do města a přemýšlel nad tím, jak mohl jejich rozhovor probíhat jinak, aby ji tak neděsil. Nebo aby se něco dozvěděl. Byl naštvaný, protože vlastně nevěděl, co by měl dělat. S lidskými dívkami nebylo nikdy složité mluvit, to už měl odzkoušené, ale tohle bylo úplně něco jiného. Měl na tom hřbitově divný pocit a zároveň, jakoby nevěděl, o čem by měl pořádně vlastně mluvit. Ještě nikdy se mu to nestalo před člověkem. S lidmi bylo lehké manipulovat jen pomocí slov a gest, ale...

Kromě toho však chodil po celém Granite a vyhlížel si osoby, které by mu mohly sdělit nějaké informace o její rodině a příbuzných. Většina lidí, kteří znali Fredericka, omílali pořád jedno a to samé dokola a vůbec netušili nic o nějakých zemřelých rodičích jedné dívky, natož o jejích příbuzných. Jakmile si však lapil upíry, o kterých jistě věděl, že jimi doopravdy jsou a kteří za peníze rádi vyžvaní některé věci, měl ihned informací o něco více. Ale žádná nebyla nijak důležitá v celém tom beznadějném pátrání.

Tak především, její známý se jmenuje Alexander Vinco a je to upírský strážce, jeden z předních Frederickových strážců o něco starší než Richard. Často se stýkal s Kailou a trávívali spolu dny. Všichni tři se taktéž shodli na tom, že by z nich byl hezký pár, kdyby Kaila nebyla pouhopouhý člověk. Kailin bratr se jmenuje Eliott Rodgers a jeho přítelkyně je Warren Hopse. Dali se dohromady asi dva roky po smrti Kailiných rodičů, Rodgersových, kdy měli onu údajnou autonehodu. Avšak ani jeden z nich nic dalšího o jejich rodičích nevěděl, nebo to možná jen nechtěli nebo nemohli říct. K tomuhle závěru došel po tom, co navrhl jednomu z upírů vyšší částku peněz a on na malou chvíli zaváhal, ale nakonec odmítl s tím, že ta nehoda byla nešťastná a bylo jen opravdové štěstí, že Kaila s Eliottem přežili. Když se ho však Richard zeptal, že Eliott to přece nepřežil, tak mu na to upír jen zmateně přitakal, ale hned na to na něj možná až příliš hlasitě houkl, že ho Frederick bohužel musel přeměnit. Richard měl tak podezření v tom, že upíři mu neříkali úplnou pravdu nebo aspoň především všechno, za co jim byl ochotný zaplatit a taky zaplatil. A to ještě ke všemu z vlastní kapsy.

„Jsi dneska nějaký divný, co to s tebou je?" zeptala se ho Misha a přerušila tak tok jeho myšlenek. „Tíží tě snad ten úkol, co ti Alfa zadal? Mohla bych ti pomoct."

Richard odlepil oči od vína a podíval se na ni. „Promiň. To je v pořádku, jen je toho teď trochu více. Zvládnu to."

Misha se usmála. „Ty přece vždycky zvládneš všechno. Od zlobivých hybridů přes sbírání informací až po sezení s dívkou, kterou si ještě před nedávnem nemohl snést," řekla.

„To sezení je těžší, než to vypadá," podotkl Richard šibalsky. 

„Nech toho!" houkla na něj a zasmála se.

„Jenom jsem teď ve styku s Alfou více než kdy jindy. Je to... strašně zvláštní."

Misha se zatvářila vážně. „Možná to je zvláštní i pro něj."

„O tom pochybuji. Zadává mi úkoly a netváří se nijak zmateně jako já, když se mnou mluví tváří v tvář. Jsem u něj po té Anglii nějak často a zatímco jsem ještě před nedávnem ani neměl ponětí, jak to vlastně v jeho domě pořádně vypadá, teď už k jeho kanceláři dojdu i kdyby mi někdo zavázal oči. Já jen prostě nevím, jak se mám chovat. To, že je jako můj opatrovník, nevlastní otec, zachránce... nebo co, tak se o mě nikdy příliš nezajímal po citové stránce. Já chápu, že on není má rodina, ale už jen z toho důvodu, že on byl ten, kdo mě... změnil... Všechno to zachránil až Dimitri a jeho rodina. Nebýt nich, tak bych teď byl naprosto chladným zvířetem. A možná jsem k tomu také byl předurčen už po tom, co mě "zachránil", abych ho poslouchal a plnil všechny jeho příkazy. Abych zabíjel."