Hybrid (POZASTAVENO)

41. kapitola

Tohle se nemělo stát. Co ji to jen napadlo vyběhnout do noci? Mohlo ji napadnout, že to v takovou hodinu za tmy nebude bezpečné. Alex mohl zemřít, kdyby nebyl tak obratný a kdyby se k hybridce Richard nedostal. Kdyby se Richard vůbec neobjevil. Bůhví, co by se stalo jí, jaké s ní měli plány. Ale nakonec se nic z toho neodehrálo. A dokonce zpacifikovali člena, který patřil do řad oné skupiny. To ji alespoň trochu utěšovalo, protože jestli se toho vlkodlaci chytnou, budou mít nějaké výsledky. Ale jakou za to zaplatí cenu ona?

Klopýtala po Alexově boku a srovnávala si v hlavě myšlenky. Bylo jí víc než jasné, že ji Richard viděl a že poznal, co se s ní dělo. Z tohohle nebylo úniku. Možná měli člena, díky kterému se zřejmě dozví důležité informace a zjistí, co jsou zač a proč na ně zaútočili, ale po tom všem utajování Kailiny druhé stránky se špatně srovnávala s tím, že se vlkodlaci dozví, co je zač. Co s ní bude? Seber se, tady přece nejde jenom o tebe ty sobecká naivko! Křikla na sebe v duchu. Dokonce ti je i jedno, že je Alex zraněný. Zraněný. To ji přimělo zastavit.

„Kailo, musíme pokračovat v cestě, jestli se tady někde schovávají oni," řekl Alex nepřípustně.

„Jsi zraněný," namítla Kaila a otočila ho tak, aby si pod světlem lampy prohlédla jeho ránu. Užíral ji pocit viny, že mu přivodila takové starosti. 

„Bude to v pořádku. Jsem upír, moje tělo si s tím rychle poradí a nezáleží na tom, že to je stříbro, i když to bude trvat o trochu déle," řekl Alex a stiskl jí ruku. „Ty jsi v pořádku, to je teď to jediné, na čem mi zálež. Ale abych byl úplně v klidu, potřebuju tě dostat zpátky do sídla."

„Já se omlouvám," vzlykla. „Nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle. Aby ses zranil..."

„Nech toho. Nemohla jsi to vědět. A nebudu se tady s tebou teď dohadovat. Chápu, že to byl pro tebe víc než jen šok," řekl Alex a něžně se dotkl její tváře. Pak mu ramena poklesla. „To já jsem to neměl nechat zajít tak daleko. Kdybych tě stopl dříve... nebyl jsem dost silný..."

„Ne... Ne, ne Alexi."

Kaila si skousla ret, jak se snažila zastavit nový příval slz. Šok, dlouhý běh, snaha o přeměnu a další hybrid ji vyčerpali jak po fyzické, tak po psychické stránce. Věděla, že si to teď bude dávat Alex za vinu, i když vlastně nemohl za to, že se na ně vrhl hybrid a někdo, kdo se za člověka mohl jen vydávat. Kdyby ji zastavil dříve, možná by na něj jen křičela nesouvislé věty z šoku. Takhle aspoň měli zajatce. Probouzelo to v ní kapku naděje.

 Zachmuřeně koukala na jeho ránu, která už beztak nebyla tak strašná jako hned po tom, co mu kůl projel přes kůži. Proč je Richard poslal zpátky do sídla, když se to tam určitě už plní vlkodlaky, kteří je mohli vyslechnout ihned na místě? Byla však příliš vyčerpaná, než aby nad tím vším mohla nějak přemýšlet.

„Alexi on mě viděl," řekla Kaila tiše a stále zírala na jeho zranění.

„Cože?" nechápal Alex a stiskl její ruku ještě silněji.

„Richard viděl moji hybridí stránku. Je mi jasné, že poznal, co se se mnou dělo. Proběhl přímo kolem mě. Není možné..." Dotkla se rukou čela, jak se jí náhle zatočila hlava. 

„Kailo..." zvolal Alex a podepřel ji zraněnou rukou. Do hlasu se mu vkradly obavy. „Na tom teď nezáleží. Jsi bledá a z toho všeho naprosto vyčerpaná. Musím tě dostat domů a musíš se nakrmit. Kdy jsi naposledy pila?"

„Eliott mě zabije..." povzdechla si Kaila, přešla jeho otázku a svět se s ní znovu zatočil.

„Nezabije. Pochopí to."